Recyklace skla patří na první pohled mezi zcela bezproblémové - sklo lze recyklovat prakticky donekonečna. Nicméně z obchodního hlediska už skleněné střepy tak bezproblémové nejsou. Od počátku tohoto roku je trh se střepy v permanentní krizi. Na důvody a dopady této krize jsem se zeptali Stanislava Cimburka, jednatele společnosti AMT Příbram, která je jedním ze dvou podniků u nás zabývajících se sběrem skla ve velkém a jeho zpracováním.
V čem je současný problém trhu se sklem?
Zvyšující se požadavky skláren na kvalitu střepu. Tato kvalita samozřejmě úzce souvisí se systémem třídění v obcích a městech, ve způsobu svozu a dalším nakládání se střepy ze separace.
Jaký k tomu mají důvod?
Je to kvůli efektivitě výroby. Čím větší procento střepů, tím nižší náklady na energii, nižší emise, menší opotřebení vany, jejíž cena je několik desítek milionů, a při třídění střepů podle barev i úspora chemikálií. Proto také sklárny požadují, aby se oddělovalo sklo barevné a bílé, jako se to dělalo před lety.
Myslela jsem, že sběr "směsného skla" byl jejich nápad.
Pokud vím, nikdo s nimi o tom nediskutoval. Letos se s pomocí AOS Eko-kom začala některá města (Praha) po osmi letech k oddělenému sběru barevného a bílého skla vracet a některá jej nově zavádět.
Jak se v tomu staví svozové firmy?
Členění na bílé a barevné sklo není provozní problém, ale sběrové firmy to často dělat nechtějí. Jejich prioritou jsou svozy provedené co nejrychleji a s nejnižšími náklady. Některé firmy nemají na sklo speciálně vyčleněná auta. Tři dni jezdí a sbírají "komunál", dva dny separované složky.
Sklo by se nemělo svážet auty na svoz nádob s horním výsypem, kterými se vozí komunální odpad. Střepy jsou včetně nežádoucích příměsí - jednak rozbité a jednak velmi znečištěné (jak je ostatně vidět na obrázku - pozn. redakce). Samozřejmě, jsou firmy, které auto vymyjí uvnitř před svozem, ale nedělají to všichni.
Pak je tu ještě otázka použitých kontejnerů. Sklo se musí sbírat do nádob se spodním výsypem, tj. "zvonů". Není jiná možnost, je to tak v celé Evropě. Sbíráme velkou část území ČR, a tento problém je třeba dořešit. Protože se u nás tolerují různé typy sběru, mají vyseparované složky velmi různou kvalitu, někdy až katastrofální. Sklo ze zvonů je mnohem kvalitnější. Běžný 1100 l kontejner je symbol směsného komunálního odpadu. Když se používá na separované sklo, lidé tam hodí cokoliv.
Separované sklo se ve městech pro vás ještě předtřiďuje?
Ne, my to ani nechceme. Čím je sklo rozbitější, tím víc se rozbíjí i nežádoucí příměsi a je větší problém je dostat ze směsi. Sklo se při každém překládání a třídění dále rozbíjí na menší střepy, proto je vhodné, aby se překládalo co nejméně a šlo rovnou na linku.
Jak je to s ekonomikou recyklace v porovnání se zahraničím?
Podstatný rozdíl je ten, že oni odebírají většinou vstupní surovinu (odpady) od dodavatelů zadarmo, nebo za velmi nízkou pevně stanovenou cenu. My musíme za surovinu platit všem, kdo nám ji dodávají. Chtějí po nás zaplatit i plniči (například pivovary), pro které jsou rozbité lahve odpad.
Správně by měli platit za recyklaci odpadů oni, ale tak to bohužel u nás nefunguje. K počáteční ceně ještě musíte připočítat náklady za transport k nám. Naproti tomu v Německu říkají, že nejlepší je recyklační systémy dotovat na začátku. Potom mohou mít ceny, za které se produkt dá prodat, takže další uvedení surovin do oběhu není komplikované.
A proč to tedy nedělají také u nás?
Je to otázka legislativy. U nás se podporují jen obce, které jsou v systému Eko-kom. Podle mého názoru by se však dotace měla dělit na tři části: část pro obce, část pro svozové firmy jako příspěvek na dopravu a část zpracovatelům, protože ti mají náklady na zpracování, skládkování zbytků a dopravu do skláren.
Tento problém se netýká jen skla. Je to problém i ostatních separovaných odpadů (papíru, plastů). Měli by se podporovat ti zpracovatelé, kteří mají nějaké zázemí. Povolení od úřadů k provozování dostávají lidé, kteří mají jediný ruční lis bez jakéhokoliv další zařízení.
Zpracovatelé, kteří postavili linky, se musejí starat a fungovat, protože musí zhodnotit vložené investice. Ale co "zpracovatel", který si koupil jediný ruční lis - když se mu něco nepodaří, tak ho prostě nechá zreznout.
Podobně staví obce nebo sdružení obcí třídicí linky, aniž by moc řešily, zda jejich provoz bude rentabilní. Nenesou podnikatelské riziko, nemusejí platit úvěry a když se to nepovede, tak se jim dotace nějak promine. To by si podnikatel nikdy nemohl dovolit. Hospodaření ve sdruženích obcí je komplikované, vlastně se neví, kolik co stojí a systém není dostatečně efektivní.
Efektivní systém vlastně nikdo neprosazuje. V regionu středních Čech funguje šest kompletně vybavených třídicích linek na papír a plasty, které mají dostatečnou kapacitu na pokrytí celého území. Za takových okolností je nesmysl podporovat výstavbu dalších malých linek v obcích.
Organizace, které rozhodují o přidělení dotací na výstavbu těchto zařízení, by si měly ověřovat, zda jsou tato zařízení ve svých regionech potřebná. Pokud v regionu něco podobného funguje, neměla by být dotace přidělena. Vlastně by to mělo být jako ve zdravotnictví: zdravotní pojišťovna má danou strukturu a uzavře smlouvu jen s tím doktorem, který do této struktury zapadá. Kdo je tak bohatý, aby si mohl dovolit peníze vyhazovat a nesledovat, jestli jsou vynaloženy efektivně?
Vraťme se k nákladům na separaci skla. Jak jsou zahraniční systémy dotované?
Jejich firmy dostanou hned na začátku sklo zadarmo nebo za nízkou pevně stanovenou cenu, tudíž ušetří peníze, které my musíme každému zaplatit za vyseparovanou surovinu.
Dostávají peníze na zpracování (zhruba 24 eur). Mohou si pak dovolit k nám dovézt a prodat surovinu za cenu, za kterou to my nedokážeme. Nicméně nás sklárny tlačí, abychom dávali sklo za stejnou cenu.
Jaké jsou důsledky?
České sklárny vozí 50-60 % skleněných střepů z Německa a Rakouska. Čeští zpracovatelé silně dotovanému sklu nemohou konkurovat. Abychom byli konkurenceschopní, musíme mít stejné vstupní podmínky. Jestli jsou dotace jinde, pak my je musíme dostat taky (ostatně v Evropě není nikdo schopen zpracovat odpady bez dotací). Samozřejmě trh si cestu najde, ale hrozí, že české sklo skončí na skládce.
