Jak těžké je prosadit ve firmách šetrné a trvale udržitelné výrobní postupy? A jak se lobbuje, když za vámi nestojí žádná velká firma nebo finanční skupina? Na tyto a další otázky jsme se ptali bývalého vrchního ministerského rady Vojtěcha Pilnáčka, který předchozích šest let působil na Ministerstvu životního prostředí a nyní založil Asociaci progresivních podnikových ekologů (APPE). Sdružení, které funguje od dubna, má aktuálně 45 členů a připravuje podněty k některým předpisům a vyhláškám, týkajícím se praxe. Svoje ambice ale míří i do vzdělávání firemních ekologů.
Podnikoví ekologové obecně hlídají ve firmách, zda společnost jedná v souladu s legislativou, třeba co se týče odpadů, ovzduší a tak dále. Zatímco progresivní podnikový ekolog by měl přemýšet ještě o krok dál, tedy nad danou legislativou. Můžete například jen plnit zákonné povinnosti tím, že předáte odpad do oprávněného zařízení, a dál vás to nezajímá. Jako progresivní podnikoví ekologové chceme ale přemýšlet, do jakého zařízení odpad předáváme, zda ten odpad bude zrecyklovaný nebo opakovaně použitý, a jakým způsobem s ním bude dál nakládáno. Prostě jde o to, jít dál, než na hranici legislativní povinnosti.
To je v každé firmě jinak. Společnosti se ale začínají stále víc angažovat v oblasti udržitelnosti a je to velký trend. Samozřejmě, že ve firmě, která se o tyto otázky opravdu zajímá, má i podnikový ekolog mnohem větší pravomoce. Podle toho, s čím jsem se setkal v praxi, to vidím tak půl napůl.
Ale je také důležité si uvědomit, že hlavním úkolem firmy je produkovat zisk. Takže pokud podnikový ekolog dokáže vymyslet, jak například ušetřit při výrobě vstupní suroviny, čímž pomůže firmě k většímu zisku, značně tím stoupne jeho hodnota i ve společnosti, která se o životní prostředí příliš nezajímá.
Napadlo mě to už během mého působení na ministerstvu. Tam jsem často mluvil s různými podnikovými ekology o jejich problémech a přemýšlel jsem, zda něco podobného existuje. Říkal jsem si, že i pro resort by bylo skvělé, mít ke společné diskusi nějaký jednotný hlas z praxe z této strany, který by předával praktické poznatky, podle nichž by se dala psát legislativa. Tedy aby zákony nebyly pro firmy zatěžující a zároveň vedly k lepší ochraně životního prostředí.
Jsou tu asociace, které většinou zastupují firmy a jejich zájmy. Měl jsem vždycky silný pocit, že z nich plyne snaha ovlivnit legislativu ve prospěch právě velkých ekonomických subjektů, obzvlášť z oblasti odpadového hospodářství. Samozřejmě od nich pocházejí i dobré a praktické návrhy, ale i tak je třeba to pečlivě rozlišovat. Naše asociace by měla být nápomocná specificky v oblasti podnikové ekologie výrobním firmám, a takovou jsem tedy nikde neviděl.
Ve stanovách máme, že členem může být jednotlivec i celá společnost, ale samotný ekolog se od firmy stejně nedá nikdy úplně oddělit. Takže už jen to, že sdružujeme ekology z významných velkých firem, má svoji váhu, a nebojím se, že by to nefungovalo.
Beru to tak, že naší rolí je mimo jiné podnikové ekology v tomhle směru informovat a vzdělávat. Většinou jsou to lidé, kteří mají hluboké cítění pro životní prostředí a chtějí svoji práci posouvat správným směrem. Otázkou samozřejmě také je, co chce vedení těch společností. My chceme těmto pracovníkům pomoct s prosazováním principů oběhového hospodářství ve firmách. Troufám si říct, že i z firmy, která se chce jen lakovat nazeleno, můžeme udělat společnost, která to myslí aspoň trochu vážně.
Máme elektronický komunikační nástroj, kde se svými členy diskutujeme nad otázkami z praxe. Dále také připravujeme na podzim první členskou schůzi, kde vytvoříme pracovní skupiny. Ty budou tematicky zaměřené, a budou se vybraným problémům věnovat častěji a mnohem podrobněji. A také sbíráme informace o specifických problémech, které v rámci pracovních skupin nevyřešíme. S těmi se pak budeme obracet na příslušný orgán státní správy.
Často teď řešíme obaly, které by šly opakovaně použít, ale jsou definovány jako jednorázové. Typickým příkladem jsou třeba papírové krabice, které po doručení zboží mohou skvěle posloužit znovu, ale zákon o obalech to příliš neusnadňuje. Nejsou totiž obvykle definované jako opakovaně použitelný obal. My sice chápeme, že jsou určité obaly, které obsahují nějaký limit nebezpečných látek a jsou rizikové, ale chtěli bychom projednat možnost, jak zařídit, aby se bezpečné obaly mohly vracet zpátky do oběhu.
Chceme navázat spolupráci s vysokými školami, které by mohly dodávat expertizu ve svých oborech. Vezměte si například firmu, která chce svůj odpad energeticky využívat. Potřebuje vědět, zda a jak to zatíží životní prostředí, dál potřebuje spalovací zkoušky, a ty je třeba někde provést. Tady je akademická sféra ideálním partnerem. A my zase tímto můžeme školám poskytnout například možnosti spolupráce na zajímavých projektech, podněty pro témata diplomových prací. Aktuálně navazujeme spolupráci s jednou vysokou školou a časem přibudou určitě další.
Na podzim by měly začít vycházet právní předpisy k nové legislativě, které jsou z našeho pohledu hodně důležité. Budeme se určitě chtít zapojit do diskuse, protože si myslím, že máme v této oblasti rozhodně co nabídnout.
Jinak ale budeme vycházet zejména z aktuálních problémů našich členů. Obecně bychom ale rádi, aby odpady docházely k vyššímu využití než teď.
Pro nás bude důležitá vyhláška, která bude definovat, co se bude smět skládkovat a co ne. Do toho bude moci naše asociace hodně přinést, mimo jiné proto, že já sám jsem na tom dokumentu pracoval ještě na ministerstvu. Pak nás bude také zajímat vyhláška, která se týká přechodu z odpadu na neodpad. V té vidíme velký přínos i pro státní správu, protože se úřady nebudou muset zabývat něčím, co nepřináší žádná rizika a budou mít prostor se zaměřit na odpad, který skutečně představuje možné nebezpečí.
Mě osobně například velmi pálilo využívání odpadů na povrchu terénu. V Česku totiž vznikají obrovské deponie stavebních odpadů a říká se tomu terénní úprava a využití odpadů, a přitom to tak není.
Například pro zeminu by se daly nastavit konkrétní podmínky, aby šla lépe využívat na stavbách. Teď to sice možné je, ale jsou k tomu třeba drahé komplexní rozbory, což třeba u čerstvě vykopané zeminy, na které nikdy nestála žádná stavba, není úplně potřeba. Řada malých stavebníků pak nemá jinou možnost, než s ní nakládat takto na hraně zákona, protože nechtějí platit rozbory, které stojí okolo 13 tisíc korun. Této situaci by pomohlo nastavení jednodušších podmínek.
Dobré určitě je, že se zvýší skládkovací poplatek. Často vidíme, že odpady, které by se daly smysluplně využít se nakonec odvezou na skládku, protože je to levnější. Jakmile se zvedne skládkovací poplatek, začnou se hledat i jiná řešení. Zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu je také skvělá věc, jen je škoda, že je navržený až na rok 2030.
Žhavým tématem jsou také konstrukční prvky a technické zabezpečení skládek, za které se nevybírá poplatek za uložení na skládku. Kvůli nesprávnému vykazování odpadů jako technologické zabezpečení skládek teď řeší třeba Středočeský kraj mnoho správních řízení a vymáhá nevybrané poplatky zpětně, což je pro firmy i obce obzvlášť v této době těžké. Nové zákony tuto oblast mnohem striktněji upravují.
Nechtěl bych být tlumočníkem, ale spíš vytvořit most mezi praxí a dotčenými ministerstvy. Představuji si tu komunikaci tak, že budeme sedět u jednoho stolu a vysvětlíme si tam, co půjde změnit a co ne. Chci, aby se lidé z praxe dozvěděli o aktuálních výkladech vyhlášek nebo předpisů, a naopak aby úředníci měli větší přehled o tom, co se děje v praxi.
Když to velmi zjednoduším, tak na ministerstvu se musíte spoléhat na informace, které z dostanete od lidí, firem nebo sdružení z praxe. Nemůžete osobně jezdit na všechny provozy, skládky nebo zařízení a nemůžete všechno vidět napřímo. Ta činnost je přirozeně orientovaná dovnitř úřadu a ven se příliš často nedostanete. Vždycky jsem se snažil nasbírat co nejvíc poznatků z praxe, než jsem se pustil do úřednické práce, ale ne vždycky se to dařilo.
O to náročnější je pak rozeznávat informace například právě od sdružení, která zastupují ekonomické zájmy svých členských firem.
Žádná, to jsme si nijak nestanovili. Pracujeme tak, že dáváme dohromady zkušenosti našich členů, a z toho vytvoříme návrh pro jednání s úřady. Komunikačního partnera nemáme, ale nevylučuji, že se to časem nezmění.
Různé asociace jsou podle mě takové množiny, které se svojí členskou základnou často prolínají, takže komunikace mezi námi už tak funguje. Každopádně ale naše snahy nejsou o tom přetlačit ministerstvo, ale o tom, zamyslet se nad problémem a případně ho napravit.
Já osobně jsem byl ještě na MŽP vždycky rád, když s námi lidé mluvili o tom, co se v praxi děje a co by bylo třeba změnit. Chtěli jsme dělat legislativu, která má smysl. Ale samozřejmě musíme připravit úvodní schůzku, která nastíní další vývoj spolupráce.
Myslím, že je v zájmu ministerstva, aby praxe sledovala výklady, které úřady vydávají. A pokud se najde takový komunikační kanál, jaký jsme vytvořili, pak nevidím důvod, aby to nešlo. Může to fungovat podobně jako Kabinet odpadů, který pořádal Český spolek pro péči o životní prostředí, a který měl dobré výsledky.
Zhruba začátkem letních prázdnin se představíme na MŽP a navážeme komunikaci. Co se týká interní činnosti APPE, tak ta naplno už jede. Ale celkově bych byl rád, abychom už měli všechno projednané a připravené do první členské schůze na podzim.*
Anna Soldatova
Rozhovor z časopisu Odpady, č.7/2020
