Přibližně do sedmi let bude v Česku vytěžená polovina kamenolomů a docházet začnou i ložiska štěrkopísku. Oddálení blížící se materiálové krize proto vidí stavebníci i recyklační firmy v lepším využívání druhotných surovin, odpadů a recyklátů.
Z materiálů České geologické služby vyplývá, že do sedmi let se vytěží polovina z celkových 222 využívaných kamenolomů. Ložiska štěrkopísku se pak za stejné období ztenčí ze 178 na 103. V případě sklářských a slévárenských písků pak podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) dojdou všechny průmyslové zásoby během příštích 30 let. U některých surovin, jako třeba typicky u vápence, navíc komplikuje těžbu umístění ložisek, která se nacházejí v chráněných krajinných oblastech. Co se týká například cihlářské suroviny, ani tam nepočítá MPO s výraznou intenzifikací těžeb. Naopak předpokládá, že se výroba postupně zkoncentruje do omezeného počtu velkokapacitních cihelen.
Jednou z možností, jak částečně nahradit některá dotěžovaná ložiska stavebních surovin, je právě nahrazování primárních zdrojů druhotnými surovinami. Na tom se výjimečně shodnou vláda, stavebníci, recyklační firmy i ekologové.
Cena přírodních surovin, jako je právě drcený kámen, písek a štěrkopísek, je však v mnoha případech nižší než u recyklátů. Například recyklované kamenivo musí splňovat celou řadu kritérií, jejichž zajištění, prokázání a aplikace je spojeno s nemalými finančními náklady. Při zpracování recyklátů ve stavbě je navíc potřeba dodržet vyšší technologickou kázeň než při použití přírodního kameniva, vysvětluje MPO. Také se u druhotných surovin prodražují podrobné rozbory jakostně – technologických parametrů.
Jejich technologické vlastnosti navíc někdy nesplňují požadované nároky kladené na přírodní materiály, jako je třeba pevnost v tlaku, otlukovost, nasákavost, tvarový index nebo mrazuvzdornost. Velmi náročná je také podle MPO jejich technologická úprava a hygienický rozbor. „Značné rezervy jsou při výrobě homogenního recyklovaného kameniva, dále umělého kameniva z černouhelných hlušin, doprovodných stavebních surovin při těžbě hnědého uhlí a nerudních surovin, také při výrobě vláknobetonů a pórobetonů s plnou náhradou přírodního kameniva recykláty, aplikace druhotných surovin jako kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace apod.” vypočítává MPO ve svém materiálu Politika druhotných surovin a jejich zdrojů.
Naopak při stavbě nepříliš frekventovaných silnic se podle resortu recykláty osvědčily velmi dobře. „Zkoušky mechanických a fyzikálních vlastností dokazují, že použitím recyklovaného kameniva do betonu dochází pouze k mírnému zhoršení jeho vlastností,” uvádí MPO.
K podobným závěrům došla také analýza „Potenciál alternativ k těžbě surovin”, kterou už v roce 2000 zveřejnilo hnutí DUHA. Studie uvádí, že i přes některé nedostatky se tyto materiály dají plnohodnotně užít v méně vytěžovaných stavbách: „Vyloučeny jsou především v náročných aplikacích, jako jsou silně namáhané betony, často se musí prvky, jež je obsahují, vyhnout například intenzivnějšímu vlivu klimatických podmínek (mráz). Limity představuje především obecně nižší pevnost a pružnost a nízká odolnost vůči klimatickým vlivům (vysoká nasákavost a vzlínavost, nízká mrazuvzdornost). Tato negativa však nebrání využití recyklátů k méně náročným účelům. (…) Požadavky na řadu aplikací spolehlivě splňují stejně kvalitně jako primární stavební kámen či štěrkopísky,” píše se ve zprávě. „Hlavním řešením určitě bude spíše recyklace drcených stavebních a demoličních odpadů. Ty by neměly končit na skládkách jako technické zabezpečení skládek, nebo v rekultivacích, ale měly by začít nahrazovat těžené kamenivo," dodal Ivo Kropáček z hnutí DUHA.
Jak uvedl Pavel Ševčík, technický ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví, tak z dlouhodobého pohledu lze říci, že více než 90 % zemin lze kupříkladu v rámci dopravních staveb zpětně využít. “Například Metrostav za tímto účelem investoval do dvou technologií – silničního frézování a zlepšování zemin vč. studené recyklace. U liniových staveb, jako je například rekonstrukce D1, plně recykluje zbroušenou část cemento-betonového krytu původní vozovky, která jakožto druhotný materiál jde zpět do nenosných částí stavby, především zásypů anebo je dále nabízena k dalšímu zpracování. Obdobně se postupuje u rekonstrukce asfaltových krytů, kdy podíl recyklátů v nové výrobě může dosahovat několika desítek procent, dle požadavků zákazníka a zvolené technologie,” řekl Ševčík. Podle něj má využití recyklátů pro podnikatele ekonomický smysl, je však limitováno požadavky na konkrétní použití. “Ekonomicky lépe vychází úprava recyklátů v místě vzniku s následným využitím v místě, to je v případě rekonstrukcí například liniových staveb,” dodal.
Podle Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů ČR (ARSM) využití recyklátů ve stavebnictví sice stoupá, nicméně jeho tempo je poměrně pomalé. Přitom Plán odpadového hospodářství pro období 2015 až 2024 požaduje povinné používání recyklátů jako náhrady za přírodní zdroj veřejných zakázek tam, kde je to technicky možné.
Z dat asociace vyplývá, že například v období let 2007 až 2011 dosahoval poměr produkce recyklátů k produkci přírodního kameniva a štěrkopísků hodnoty kolem 4 %. V roce 2017 to už bylo 13,5 %, což je nárůst na třiapůlnásobek. Recyklovaný stavební materiál podle údajů Ministerstva průmyslu a obchodu tvoří pouze cca 15% podíl těžby přírodního kamene, která například v roce 2018 dosáhla objemu asi 14 milionů m³.
“V řadě evropských zemí je povinností využívat ve stavbách zhruba 10 až 40 % recyklovaných materiálů. To se u nás zatím nedaří,” řekl už dřív předseda ARSM Miroslav Škopán. Poukázal také na skutečnost, že v naprosté většině případů směřují druhotné materiály do zásypů inženýrských sítí nebo jsou využívány jako zpevněný provizorní podklad na stavbách. “Jde tedy o formy down-cyclingu, ačkoliv by bylo žádoucí je využívat jako plnohodnotné druhotné suroviny s kvalitou srovnatelnou s výrobky z primárních surovin,” dodal s tím, že ke zvýšení kvality recyklátů napomůže selektivní demolice, kdy se pečlivě oddělují jednotlivé složky, jako například okna, rozvody nebo podlahy, a teprve potom dojde na samotnou demolici zdiva.
Změny v surovinové politice vlády odstartovalo lithium
Podle názoru stavebních firem se však nedají přírodní materiály plně nahradit, uvedl za Svaz podnikatelů ve stavebnictví Pavel Ševčík. Lze prý pouze omezit jejich plýtvání na stavební práce a konstrukce, kde svými vlastnostmi vyhoví recykláž. Znamená to, že pro určité potřeby budou primární zdroje z pohledu stavebníků vždycky potřebné a nenahraditelné. „A taky proto, že tolik recyklátů nebo druhotných surovin pro jejich plné nahrazení nikdy nebude. To by se musela výrazně změnit skladba realizovaných staveb a snížit růst stavební produkce. Jinými slovy, tolik současných staveb, abychom z nich mohli postavit nové, nikdy nezbouráme,” dodal Ševčík.
Východiskem ze současné situace by podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví měly být změny ve veřejných tendrech. „Poněkud selhává role zadavatele, zejména u veřejných zakázek, kdy v rámci přípravy staveb se u rekonstrukcí nepřipravují stavby tak, aby se materiálový zisk aspoň dílčím způsobem přímo využil na stavbě – tyto aktivity jsou výlučně ponechány na zhotoviteli,” uvedl Pavel Ševčík. „To, že tento segment je životaschopný, dokládají společnosti provozující recyklační centra a stavební podnikatelé, kteří s těmito materiály pracují. Rozvoj segmentu je možný tím, že všichni zúčastnění, počínaje investory, projektanty, zahrnou do svých úvah i možnost využití recyklátů. Je potřeba řešit technickou a environmentální stránku věci a také motivaci, například v rámci zadávání veřejných zakázek,” dodal.
-sol-
Článek z časopisu Odpady, č.5/2020*
