Časopis Odpady: Zákaz skládkování i rozdělení poplatků ještě vyvolá velkou diskusi

Všemi odpadářskými organizacemi, svazy municipalit, podnikateli i dotčenými úřady hýbe čtveřice odpadových zákonů, které si právě prodírají cestu na světlo světa. Podle ministerstva životního prostředí čeká Česko velká odpadková revoluce. Jak pomůže nová legislativa zabránit podvodům a co všechno ovlivní, o tom jsme mluvili s náměstkyní ministra životního prostředí Berenikou Peštovou (ANO).

Začátkem prosince vláda schválila nové odpadové zákony takřka beze změn. A to i přesto, že různé skupiny se až do poslední chvíle snažily prosadit do nich své zájmy. Jaké jsou nejzásadnější změny, které nové legislativa přináší?

Těch změn je tam mnoho, ale pro mě osobně asi nejvíc zásadní změny, pro které jsme našli konsenzus, je posunutý zákaz skládkování materiálově využitelného a recyklovatelného odpadu, který v současné době platí pro rok 2024, a s největší pravděpodobností bude posunut na rok 2030. Další změnou je poplatková novela, respektive poplatek za ukládání na skládky, který zvedáme z 500 na 1250 korun v roce 2024 až postupně na 1850 korun od roku 2029. Pak je to samozřejmě dořešení současné legislativy ohledně technického zabezpečení skládek a konstrukčních prvků, kde jsme se shodli na tom, že budou tvořit 25 % z tělesa skládky a bez výjimek. Podstatný je také způsob rozdělení poplatků. Podle stávajícího zákona putují všechny poplatky za komunální odpad obci, na jejímž katastru skládka leží. Nově to však bude rozděleno mezi obec a Státní fond životního prostředí. Jsou tam samozřejmě i další změny, ale tyto považuji za klíčové.

Podle Svazu měst a obcí zvýšení skládkovacího poplatku nejde v zákoně ruku v ruce s důkladnější kontrolou ze strany státu. A tvrdí, že ty subjekty budou zákon obcházet a snažit se snížit daňovou povinnost vůči státu nebo obcím. Má tedy stát možnost lépe kontrolovat provozovatele skládek?

Nové zákony zlepší vymahatelnost takových pochybení. V současné době se velmi těžko prokazuje obcházení zákona. Podle stávající legislativy, kterou jsme se tak dlouho snažili změnit, je to kolikrát i v souladu se zákonem. Bohužel jsou ty mechanismy aktuálně nastavené tak, že byť je to právně možná obhajitelné, tak my samozřejmě víme, že fakticky to dobře není.

Proto jsme novou legislativu připravili tak, aby byla pro kontrolní úřady lépe vymahatelná, aby byla jednoznačná. I obce byly součástí připomínkového řízení, takže měly možnost do ní zasáhnout, abychom se neustále netočili v kruhu správních řízení, soudů a kasačních stížností.

Dlouho se mluví o závazku státu, aby ve veřejných tendrech požadoval minimální procento recyklovaných výrobků. Zvažovalo to ministerstvo při tvorbě zákonů?

V rámci meziresortního připomínkového řízení jsme to zvažovali a samozřejmě diskutovali s Ministerstvem pro místní rozvoj, pod které spadá zákon o veřejných zakázkách, jakým způsobem by se to dalo do zákona zakomponovat. Ten záběr je ale tak velký, že bychom k nové odpadové legislativě museli ještě novelizovat zákon o veřejných zakázkách a zákon o daních. V takovém případě si nedovedu představit, zda bychom se vůbec dokázali vypořádat se všemi připomínkami, které by vzešly z meziresortního připomínkového řízení. Jen u nových odpadových zákonů jsme se museli vypořádat se zhruba třemi tisíci připomínkami. V okamžiku, kdy se začne otevírat víc zákonů, pak samozřejmě i připomínek bude logicky mnohem víc.

Naší prioritou bylo, abychom se s novými zákony dostali co nejdřív do Poslanecké sněmovny. Samozřejmě se nebráníme spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj i s Ministerstvem financí a hledání možného řešení. Obě dvě ministerstva budou připravovat novely zákonů, takže počítáme s tím, že do další novely bychom mohli uplatnit právě například zelené zakázky.

Jeden z hlavních tvůrců nových zákonů, ředitel odboru odpadů Jaromír Manhart, v listopadu poměrně nečekaně skončil ve funkci. Kvůli načasování jeho odchodu některá média spekulovala o tom, že to může být spojené s nejasnostmi nebo kontroverzemi ohledně nových zákonů. Byla v tom nějaká spojitost?

Proti tomu se musím ohradit. Nešlo o žádné kontroverze ani tlaky. Pan ředitel odešel dohodou, v současné době pracuje na Státním fondu životního prostředí. Nemohu říct, že bychom tu měli nějaké antagonistické vztahy. Byl to řádný odchod a já v tom nevidím nic špatného. Pokud mají média zájem vědět důvody, proč odešel, tak je namístě se zeptat jeho.

Jak to vypadá s výběrem nového ředitele? Co bude patřit mezi jeho první úkoly?

V současné době je pověřeným ředitelem Jan Maršák. Musíme samozřejmě postupovat podle služebního zákona, ale já věřím, že v průběhu února už bychom mohli mít vybráno.

Prvním úkolem nového ředitele odboru odpadů bude, spolu se mnou a ministrem samozřejmě, provést zákony Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Dále je to tvorba prováděcích předpisů, která je s tím spojená, a aktualizace plánu odpadového hospodářství.

Velká debata se rozvířila kolem systému záloh, které navrhovala iniciativa Zálohujme.cz. Proč k tomu ministerstvo v nových odpadových zákonech nepřihlédlo?

Ta stávající i nová legislativa zavedení zálohového systému umožňuje. Ministerstvo nezohlednilo jen povinnost zálohování. Každá firma ho ale může zavést, a pokud ten systém bude v souladu s naší legislativou, tak se nikdo nevystavuje sankcím ani pokutám. V tom vůbec problém nevidím.

Na Slovensku zavedou zálohový systém PET lahví a plechovek od roku 2022. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi situací na Slovensku a u nás?

Řekla bych, že na Slovensku je situace úplně jiná. V České republice máme vynikající třídicí systém, který funguje. Lidé jsou naučení házet do barevných popelnic nejen PET lahve, ale i další materiály. Navíc tam neodevzdávají jen obaly, ale i další výrobky ze stejných materiálů. Co se týče třídění obalů, pohybuje se Česká republika v Evropské unii zhruba na druhém až třetím místě, což je podle mě velice dobré. Kdežto na Slovensku ten třídicí systém není tolik vyprecizovaný jako u nás, takže se vydali jinou cestou, aby splnili unijní cíle.

Iniciativa Zálohujme.cz nechala prostřednictvím agentury STEM/MARK udělat průzkum trhu, podle kterého je v Česku nedostatek kontejnerů na plechovky. Iniciativa uvedla, že „ministerstvo nedělá nic proto, aby se sběr zlepšil“. Co si o tom myslíte?

Já bych k tomu především řekla, že to byla tato vláda, respektive toto vedení ministerstva, které zavedlo povinné třídění kovů z komunálního odpadu. Samozřejmě nejde jen o neporušené plechovky od pití, ale také o zničené plechovky, konzervy od potravin, víčka od jogurtů a tak dál. Když se ministerstvo snažilo o povinné zavedení sběru kovů, tak jsme mysleli na to, že tam budou končit i tyto produkty. Pravdou je, že systém asi není úplně dokonalý. Proto bude ministerstvo jednat s autorizovanou obalovou společností, aby nám v tomto pomohla směrem k obcím.

A také jsme v rámci meziresortního připomínkového řízení našli shodu se Svazem měst a obcí, a budeme se víc snažit edukativně motivovat starosty, aby nám s tím také pomohli.

Česká inspekce životního prostředí loni v létě pokutovala firmu AVE CZ za údajně chybné vykazování odpadů na skládkách v Čáslavi a Benátkách nad Jizerou. Čáslav požádala krajský úřad o doměření nevybraných poplatků a ten zahájil správní řízení. Účastní se ho ministerstvo?

Ministerstvo životního prostředí se správního řízení přímo neúčastní, ale je odvolacím orgánem.

Pokud by kraj vyhověl žádosti dotčených obcí, jak by to v praxi vypadalo?

Krajský úřad nemůže zadat provozovateli skládky, aby zpětně vybíral poplatky. Krajský úřad, pokud tedy začne konat, musí ty poplatky vymáhat sám po původcích odpadů, kteří ho uložili na dotčenou skládku. Tak je to v zákoně.

Podobný případ řešilo také město Jindřichův Hradec v Jihomočeském kraji za ukládání na tamní skládku v letech 2013 a 2014. Krajský úřad Jihočeského kraje žádost města zamítl a radnice se proto odvolala k MŽP. Je v té věci nějaký posun?

Aktuálně se ten případ posunul ze správní roviny do soudní a byly podány kasační stížnosti. Zatím tedy ten případ není uzavřený, takže k tomu jako nezávislý odvolací orgán nemůžeme podat víc informací.

Resort chce do letošního října předložit návrh zákona o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Ministr Richard Brabec z hnutí ANO už dříve uvedl, že některé jednorázové plasty by se měly přestat užívat zhruba od května 2021. Bude na to dost času?

Musím říct, že subjekty, na které ta směrnice dopadá, velmi dobře spolupracují. V současné době máme na ministerstvu vytvořenou pracovní skupinu, jejíž členové jsou právě zástupci daných subjektů. Myslím si, že se to dá stihnout. Transpozice této směrnice je dána do července 2021 a od té doby by měly platit zákazy. Každopádně půjde o samostatný zákon. Původně jsme zamýšleli, že ho zařadíme do čtveřice nových odpadových zákonů, ale nakonec jsme dospěli k názoru, že bude jednodušší, když uděláme samostatný zákon, a snažíme se ho rovnou psát v paragrafovém znění.

Co bude v letošním roce z pohledu MŽP v oblasti odpadového hospodářství nejzásadnější?

Myslím si, že nejdůležitější jsou právě odpadové zákony a prováděcí předpisy, které jsou s tím spojené. Bude to velký výkon, abychom to stihli v čase, ve kterém jsme si řekli, tedy aby nové zákony byly od roku 2021 v platnosti. Obávám se jen toho, že takové shody, které jsme dosáhli během připomínkového řízení, zřejmě v Poslanecké sněmovně nedosáhneme. Očekávám velkou diskusi obzvlášť kolem skládkovacího poplatku, konce skládkování a rozdělení poplatku mezi obce a Státní fond životního prostředí. A samozřejmě zásadní věcí bude v tomto roce také příprava zákona na omezení jednorázových plastů.*

(sol)

Rozhovor z časopisu Odpady, č.2/2020