HOVOŘÍME S POSLANCEM JANEM BLÁHOU Předseda podvýboru pro hospodaření se surovinami a odpady Poslanecké sněmovny ČR, poslanec Jan Bláha (ČSSD), je jedním ze zastánců novely zákona o odpadech. V rozhovoru s ním jsme se však dotkli také nutnosti změny postoje vůči druhotným surovinám. [*] Poslanecká...
HOVOŘÍME S POSLANCEM JANEM BLÁHOU
Předseda podvýboru pro hospodaření se surovinami a odpady Poslanecké sněmovny ČR, poslanec Jan Bláha (ČSSD), je jedním ze zastánců novely zákona o odpadech. V rozhovoru s ním jsme se však dotkli také nutnosti změny postoje vůči druhotným surovinám.
[*] Poslanecká sněmovna přes odpor Senátu a Ministerstva životního prostředí schválila novelu zákona o odpadech. V čem prospěje obcím a odpadovému hospodářství a proč bylo dobré ji schválit půl roku před projednáváním nového zákona o odpadech?
Diskuze k novele trvá už rok. Domnívám se, že kdyby byla schválena dříve, svůj cíl by splnila lépe. Řada měst a obcí s ní souhlasí, ale ozývají se i hlasy, že přechodné období vyvolané jejím přijetím může způsobit více zmatku než užitku.
Obce se musely s dosavadním zákonem o odpadech a jeho ustanoveními nějak vypořádat a teď budou muset možná začít hledat řešení znovu. Podle mého soudu však novela nepřikazuje něco měnit těm, kteří mají vyřešený sběr odpadů ke spokojenosti obce i občanů. Může pomoci všude tam, kde mají do dneška problémy.
Jejím cílem bylo zpřísnit režim vymahatelnosti poplatků za svoz odpadů. Nepodařilo se nám však dohodnout včas s ministerstvy životního prostředí a financí, aby v předstihu předložily zákon o obecních daních, kde by se poplatek za svoz odpadů převedl na daň.
Myslím, že by stálo za to v budoucí právní úpravě řešit platbu za svoz odpadu třeba i dvousložkově. Platba by zahrnovala povinný poplatek a druhou složku, která by měla motivační charakter a měla vztah k nabídce na trhu.
Možná to bude znít ode mě zvláštně, ale za úspěch novely považuji i to, že bylo Ministerstvo životního prostředí donuceno urychleně pracovat na novém zákoně o odpadech. Podle původních úvah měl být předložen Poslanecké sněmovně až v roce 2001, nyní je lhůta červen letošního roku. V každém případě bude mít nový zákon mnoho připomínek a diskuze o něm bude velmi ostrá a náročná a může trvat tři měsíce, ale také rok.
[*] Objevila se námitka, že v novele není uvedena horní hranice, kam až může obec stanovit poplatky za svoz odpadů.
Samozřejmě nedefinování horní hranice poplatků by mohlo být zneužito. Jenže ani dosavadní úpravy svým způsobem nestanovovaly hranice.
Kdyby někde taková situace vznikla, občané, zastupitelé a možná i poslanci by na ni plným právem mohli poukázat a požadovat řešení, které nemusí být v politické rovině. Je na lidech, aby rozhodli, co je morálně vhodné. Také lze najít paragrafy, které obce málo využívají a situaci pomohou vyřešit.
[*] Jste v kontaktu s odborníky, kteří připravují nový zákon o odpadech, aby byla novela nějakým způsobem implementována do jeho znění?
Samozřejmě jsme požádali Ministerstvo životního prostředí, aby návrh zákona o odpadech poskytlo k projednání našemu výboru a podvýboru dříve, než materiál opustí půdu ministerstva a půjde do vlády. Věříme, že tak dostaneme všechny informace o stavu řešení zákona i připomínkách, které byly poskytnuty institucemi i odbornou veřejností, a budeme moci podle nich znění zákona ovlivnit.
[*] Jste předsedou podvýboru, který má v názvu suroviny i odpady. Postavení průmyslu druhotných surovin ve srovnání s producenty primárních surovin je velmi těžké. Jak se díváte na tento problém?
Měli bychom se na naši společnost podívat více pohledem udržitelného rozvoje. Z tohoto hlediska je třeba přehodnotit některé přístupy k využívání surovin a jejich ochraně, byť to bude nepříjemné pro všechny firmy, které využívají primární surovinu, ať jsou to doly, producenti štěrkopísků a podobně.
Suroviny, které jsou u nás těženy, nejsou oceněny jako vstupní suroviny do technologického procesu. Tento problémový stav je třeba narovnat.
Je otázkou, jestli recyklátorům, kteří zpracovávají třeba odpadní plasty, můžeme pomoci například daňovým zvýhodněním. Když to uděláme, budeme muset zodpovídat oprávněné otázky, proč pomáháme zrovna jim a proč ne také někomu jinému.
Celý problém rovněž souvisí se zákonem o odpadech a použitím čistých technologií, třeba pyrolýzy nebo s likvidací odpadu s využitím tepla. Nový zákon musí tuto záležitost zohlednit za konkrétně pevně stanovených podmínek, abychom sem nedostávali zastaralé technologie nebo se nestali místem, kam bude celá Evropa vozit odpad. Zpracovává-li podnik vytěžený kámen na štěrk ve stavebnictví, a zpracovává-li podobnou surovinu, přičemž se likvidují haldy po rudném hornictví, mělo by se zvážit, co je pro stát přínosem. Zbavuji-li se nějaké zátěže a využívám ji ještě jako surovinu, pak by takový proces neměl být méně výhodný, než vlastní těžba přímo ze země. Proto by bylo vhodné se bavit buď o nějaké formě ekologické daně nebo o jiných pravidlech hry.
Myslím si, že stát má plné právo do této otázky zasahovat. Je to v kompetenci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu. Ta by měla stanovit mantinely s ohledem na budoucí legislativní úpravy. Já jsem pro ošetření určitým zpoplatněním těžené suroviny.
[*] Zatím je určitě mnohem výhodnější těžit. Je otázka, zda je zpoplatnění formou ekologické daně v současnosti sociálně a ekonomicky průchodné?
Jistě se bude hovořit o tom, že když zpoplatníme formou ekologické daně například těžbu uhlí, vzniknou těžké problémy v oblasti půmyslové i sociální. S tím bych docela nesouhlasil, protože diskuze musí být širší a vícerezortní. Jestliže chceme řešit ekologické zdanění těžby surovin, musíme diskutovat, co podobné opatření přinese, jak se odrazí v cenách energií i v ceně pro konečného spotřebitele, jak se dotkne občana, a do jaké míry jsou taková opatření oprávněná. A to vše je potřeba prohovořit na úrovni rezortů, které dělají průmyslovou, ekologickou, sociální politiku.
Při těchto úvahách by mohla významně pomoci surovinová politika, která by podle mého soudu měla být projednávána souběžně s energetickou koncepcí, protože mají velmi mnoho vazeb na cílový stav i mezi sebou navzájem.
Surovinová politika již prošla projednáváním jednotlivých rezortů a byla předložena v prosinci 1999 vládě. Provázanost obou politik je tak obrovská, že nemůže být řešena jednou hlavou, jedním rozumem ani jedním ministerstvem. Teď bychom se měli bavit o společném pohledu na věc.
JARMILA ŠŤASTNÁ
