NEDOSTATKY ZÁKONA O ODPADECH Právní úprava odpadového hospodářství je nový obor právní péče o životní prostředí, stávající platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb. ve znění zákona č. 167/1998 Sb. je účinný od ledna 1998. K jeho provedení byly vydány prováděcí předpisy. Poměrně krátké časové období...
NEDOSTATKY ZÁKONA O ODPADECH
Právní úprava odpadového hospodářství je nový obor právní péče o životní prostředí, stávající platný zákon o odpadech č. 125/1997 Sb. ve znění zákona č. 167/1998 Sb. je účinný od ledna 1998. K jeho provedení byly vydány prováděcí předpisy.
Poměrně krátké časové období praktické aplikace zákona o odpadech (2 roky) odhalilo některé nedostatky. Ekonomické nástroje nemotivují k řádnému nakládání s komunálním odpadem. Rovněž je pociťována absence programů odpadového hospodářství, zejména u nejvýznamnějších producentů (původců) odpadu.
Příprava nového, komplexního zákona o odpadech je ovšem především vyvolána potřebou harmonizovat náš právní řád s předpisy Evropského společenství, to znamená odstranit některé podstatné rozdíly a nepřesnosti. Přitom je logické, že se bude vycházet i z dosavadních zkušeností a aplikace našich právních předpisů.
NOVÝ ZÁKON
Ministerstvo životního prostředí připravilo věcný záměr nového zákona o odpadech, který prošel vnitřním i vnějším připomínkovým řízením a po úpravě bude předložen vládě ke schválení. Návrh nové právní normy přináší následující hlavní změny:
- Zpřesnění základních definic a pojmů. Jedná se zejména o pojem odpad, materiálové využití odpadů (je to vlastně jiné vyjádření termínu druhotná surovina), odstraňování a zneškodňování odpadu.
- Důsledná hierarchie nakládání s odpady. Zásadní prioritu má využití odpadů a na opačném pólu je zneškodňování, především jeho některé překonané formy, jako je skládkování směsí odpadů.
- Systematické (plánovité) nakládání s odpady. Metodicky (plánovitě) musí k odpadům přistupovat především stát, specifikované povinnosti v tomto směru musí mít i obce, regiony, původci odpadů eventuálně správní úřady.
- Nakládání s vybranými komoditami odpadů. Samostatně v rámci jednotného systému bude specifikováno nakládání (jeho podmínky) s některými druhy odpadů - např. odpadní oleje, autovraky, kaly z čistíren odpadních vod.
- Dovoz, vývoz a tranzit odpadů. Určité odchylky od předpisů Evropského společenství ve prospěch našeho státu mají být plně odstraněny. Analýza ekologicko-ekonomických souvislostí odstranění "výjimek" by měla jednoznačně prezentovat, jaké dopady lze očekávat. Předpokládá se, že nepůjde pouze o pozitivní vlivy.
Návrh nového zákona o odpadech již nepočítá se zahrnutím některých dílčích otázek souvisejících s obaly. Rezort životního prostředí připravuje samostatný návrh nového zákona o obalech a obalových odpadech.
Je ovšem nutné si uvědomit, že je reálné počítat s účinností nových předpisů tak od roku 2002 (event. 2001). Dosavadní zákon o odpadech se svými prováděcími normami nás tedy bude ještě určitou dobu provázet. Jaké jsou poznatky z praktického uplatňování tohoto zákona, uvedu na několika ilustrativních příkladech:
[*] Zákon o odpadech svým obsahem a vyzněním nesporně preferuje využívání odpadů. V praxi je tato záležitost někdy brzděna z důvodu nejasností definice odpadu nebo činnosti vedoucí k získání druhotné suroviny. Existují případy, že odpad z jedné technologie je kompletně druhotnou surovinou pro jinou technologii. Zejména jsou problémy při využití energetických vlastností odpadů - obecně a někdy i odůvodněně zaznamenáváme odpor ke spalování, tj. energetickému zhodnocení odpadů.
Ve hře jsou vedle technických a ekologických aspektů výrazně i aspekty ekonomické. Ty zatím silně omezují využití odpadů jako takových. Někdy je nelogicky cena přírodní suroviny nižší než cena druhotné suroviny, což způsobuje samozřejmě komplikace využitím příslušného odpadu - druhotné suroviny.
[*] Zákon o odpadech jemně preferuje jiné metody zneškodňování odpadů než skládkování. V životě České republiky ovšem naprosto dominuje deponování, což má zatím jednoznačné ekonomické výhody, vyplývající z cen pozemků, cen souvisejících úprav tělesa skládky a nevýrazných poplatků za skládkování. Velmi závažnou a do budoucna ne plně odhadnutou zůstává otázka deponování směsného odpadu, na závadu je i diskutabilní systém kontroly kvality odpadů přijímaných na skládky.
Stát má plné právo zákonem i ekonomickými parametry ovlivnit a preferovat metody zneškodňování. Rozhodovat by však měla konkrétní kvalita, množství a skladba odpadů a nejšetrnější metoda zneškodnění pro kvalitu životního prostředí, podpořená úměrně ekonomickými faktory.
[*] Stávající právní úprava umožňuje do určité míry řešit i otázku černých, nepovolených skládek odpadů. Řešení podle zákona o odpadech ovšem vyžaduje zahájení řízení o odstranění protiprávního stavu. Toto řízení se zahájí tehdy, když hrozí nebo došlo ke znečištění a tedy k poškození životního prostředí především nebezpečnými odpady.
Každá černá skládka tedy je protiprávní a jsou s ní spojeny estetické a další závady. Ne u všech, pokud není prokázán zájem ochrany životního prostředí, se však bude hledat řešení prostřednictvím zákona o odpadech - odstraněním protiprávního stavu. Aktivita se vede zásadně vůči původci (přispěvovateli) černé skládky.
Pokud není původce zjištěn, nastupuje odpovědnost vlastníka pozemku (nemovitosti) k jejímu odstranění. Přes všechnu diskuzi o přiměřenosti tohoto ne zcela běžného postupu vůči vlastníkům neoplocených pozemků, není zatím k dispozici jiný vhodný a "právně spravedlivější" krok.
Pokud vlastník kvalifikovaně obhájí, že učinil vše, co je v konkrétním případě možné na něm požadovat z hlediska ochrany svého majetku a přístupu k deponii, uhradí mu účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu okresní úřad (stát).
ODPOVĚDNOST VLASTNÍKA
Tento recept nelze na černé skládky aplikovat obecně. Vždy musí nastoupit skutečně odpovědnost vlastníka za svůj majetek, kombinovaná s určitou standardní hladinou výchovné a kontrolní úrovně.
[*] Zařazovat odpad podle druhů do katalogu odpadu musí jejich původce (oprávněná osoba). Tento povinný subjekt také vlastně rozhoduje o tom, co považuje za odpad. Přesto, že s touto filozofií lze souhlasit, je účelné, aby v případech pochybností v konkrétní věci rozhodl příslušný správní článek o tom, zda jde o odpad (s možností podat odvolání).
[*] Rozporným pohledem se řeší otázka nakládání s komunálním odpadem, tj. významnou až rozhodující položkou ze strany obcí. Jde zejména o možnost občana nezapojit se do systému shromažďování, třídění a předávání tohoto odpadu stanoveného obcí a prokázat jiné využití či zneškodnění odpadu v souladu se zákonem o odpadech a dalšími zvláštními předpisy. Toto prokázání je slabým místem zákona a v některých konkrétních případech dochází k taktizování ze strany občanů a stále hrozí nebezpečí černých skládek, resp. zne-škodňování odpadů bez odpovědnosti (finanční) těchto původců.
- - -
Příprava nového zákona o odpadech sleduje zájem sladění české právní úpravy s obsahem předmětných právních norem Evropského společenství. V rámci těchto prací se počítá i se zpřesněním dalších skutečností v zájmu co nejefektivnějšího využívání (zneškodňování) odpadů. Dosavadní právní úprava rozhodně v základních směrech problematiku odpadů úspěšně upravuje, některé aspekty aplikace však nejsou přijímány obecně.
EMIL RUDOLF,
přednosta územního odboru pro královéhradeckou oblast
Ministerstva životního prostředí
