ČESKO - FRANCOUZSKÉ SETKÁNÍ v PRAZE Česko - francouzská konference měst a regionů, která proběhla počátkem března v Praze, přinesla zajímavé srovnání zkušeností a názorů domácích a zahraničních odborníků. Mezi účastníky z Francie jsme mohli vidět bývalé ministry, představitele departementů,...
ČESKO - FRANCOUZSKÉ SETKÁNÍ v PRAZE
Česko - francouzská konference měst a regionů, která proběhla počátkem března v Praze, přinesla zajímavé srovnání zkušeností a názorů domácích a zahraničních odborníků. Mezi účastníky z Francie jsme mohli vidět bývalé ministry, představitele departementů, pracovníky pařížské radnice, zástupce sdružení obcí i starosty malých měst.
V diskuzi zaznělo mnoho inspirativních podnětů, zejména ze strany francouzských účastníků. Podle bývalého ministra životního prostředí Brice Lalonda pochází nyní více než polovina francouzských právních norem z Evropské unie. Zákony týkající se závažných otázek ochrany životního prostředí nejsou tedy podle jejich vyjádření přijímány a připomínkovány zástupci lidu v parlamentu, ale jsou vypracovávány jako mezistátní dohody státními úředníky.
"S trochou nadsázky bychom se mohli ptát, co je Unii do problémů s odpadem," řekl Brice Lalonde, "odpady ale úzce souvisí se spotřebou zboží a trhem a proto je nutné nakládání s nimi řešit na mezinárodní úrovni. Někdy je však těžké vysvětlit lidem, že se určité věci musejí dělat určitým způsobem, nikoliv jinak."
Při obrovském objemu právních norem a směrnic nemá samozřejmě Evropská komise prostředky a síly k tomu, aby je připravila sama. Často je vypracovávají experti z různých členských států. Díky tomu se stává, že směrnice odrážejí separátní zájmy té země, která se více angažovala.
Zúčastněným státům však evropská praxe přináší také prospěch. Směrnice zavádějí jednotná pravidla do zemí s rozdílnými tradicemi a historií. V některých případech jsou nové normy odlišné od národních, případně jsou implementovány tam, kde vůbec žádné předpisy dosud nebyly. Vytvářejí se tak silné tlaky nejen na sjednocení legislativy a postupů, ale i ekonomické a finanční. V důsledku této skutečnosti však dochází k značnému zlepšování životního prostředí.
OBCE A SLUŽBY
Ochrana životního prostředí, zvláště v oblasti služeb pro obce, se stala postupně silným podnikatelským odvětvím. Nejdříve se podnikání rozvinulo v oblasti ochrany vod (zajišťování dodávek, provoz čistíren odpadních vod) a odpadového hospodářství (skládky, provoz spaloven, recyklace). Nyní se zájem firem přesouvá do oblastí energetiky a veřejné hromadné dopravy.
Pro zajištění "komunálních" služeb je používáno několik modelů. Zařízení může patřit přímo obci nebo sdružení, které je také provozují. V druhém případě zajišťuje služby pro obec soukromá firma. Stále probíhají diskuze, jak nastavit vztahy mezi obcí a firmami, aby cena služby byla pro občany přijatelná a zároveň respektovala zisk pro soukromou firmu. Čeští starostové, pro které je tento problém rovněž aktuální, kladli tuto otázku svým francouzským kolegům několikrát. Nedostalo se jim však jednoznačné odpovědi, neboť jednoduchá řešení prostě nejsou.
Zástupce sdružení obcí ze střední Francie Jacques Notelet nakonec konstatoval: "Při vyjednávání s operátory musí obec brát v úvahu, že potřebují vydělat, nesmí však zapomínat ani na své požadavky. Pro občany, kteří nejsou schopni ceny platit, mají obce vlastní sociální rozpočet. Podmínky smlouvy jsou závislé na místních podmínkách."
V oblasti vodního a odpadového hospodářství dnes ve Francii zajišťují většinu služeb velké nadnárodní společnosti. Pro vypracování smlouvy s rovnými podmínkami potřebuje obec lidi profesně zdatné a schopné vést vyjednávání na takřka mezinárodní úrovni. Radnice také potřebují dostatečnou moc, aby byly schopny nároky smlouvy vymoci a prosadit svá řešení.
Ve Francii je na 35 000 obcí, z nichž většina má méně než 1000 obyvatel. Řešením jsou sdružení obcí, která jsou výhodná zejména pro malé obce se špatným profesním zázemím.
ODPADY A VODA
Největší starostí samosprávy zůstávají otázky kolem odpadů nebo vody. V oblasti odpadového hospodářství stále probíhá diskuze o nejlepších způsobech nakládání a zneškodnění komunálního odpadu. Propracovaný systém však může přinášet nečekané problémy. Brice Lalonde popsal začarovaný kruh, kdy kompostárny produkují tuny kvalitního kompostu ze zpracování bioodpadu. Místní farmáři však většinu své produkce (zvláště zelený hrášek) exportují do USA, kde je vyžadováno potvrzení, že nebyl hnojen kompostem z městského odpadu. Díky této politice (nebo spíš mimotržní bariéře) se ve Francii hromadí tuny kvalitního, ale nevyužitého kompostu.
Stále se zpřísňující nároky na ochranu životního prostředí způsobily vysoký nárůst cen za služby. Za posledních deset let stoupla cena za zneškodnění odpadů desetkrát (z 30-40 franků za tunu na 300-400 franků). Zároveň musí obce řešit nákladné investice.
Je otázka, kdo má tyto zvyšující se náklady zaplatit, producent odpadů nebo daňový poplatník? Ve Francii - v souladu s požadavky Evropské unie - má platit producent. Podle názoru francouzských účastníků je tento postup jedině správný i vzhledem k zpětné vazbě, která má vliv na produkci odpadu (čím vyšší cena za zneškodnění, tím nižší produkce odpadu).
Ze strany měst a obcí však neustávají politické snahy tyto služby dotovat, což ale znamená, že to zaplatí daňový poplatník.
INVESTICE
Nedostatek peněz na velké investice není jen problémem České republiky. V oblasti vodního hospodářství se ve Francii osvědčily společné podniky přibližně v hranicích povodí velkých řek, kde všichni uživatelé tvoří "vzájemnou" společnost. Do společné pokladny odvádějí stanovený příspěvek. O využití finančních prostředků rozhoduje správní rada, která plánuje investice na pět let dopředu (většina jde do výstavby ČOV).
Jak podotkl francouzský exministr životního prostředí, stát tento systém nemá příliš rád, protože z něj neplynou daně do rozpočtu. Naopak uživatelé si ho pochvalují. Díky tomu mohou i malé obce získat až 80 % zdrojů na stavbu ČOV. V této souvislosti podotkl starosta Děčína Vladimír Medek, že podobný systém funguje i v Severočeské vodárenské, a. s.
Tam, kde obce nemají dostatek prostředků na krytí investic, začínají ve Francii používat jiný systém: na základě dlouhodobé smlouvy v trvání 20-30 let vybuduje firma v obci infrastrukturu a zajišťuje pak pro obec potřebnou službu. Přibližně každé dva roky probíhají mezi obcí a firmou jednání o ceně za poskytovanou službu. Tento postup však vyžaduje kapitálově silné firmy a banky ochotné investovat s dlouhou dobou návratnosti - a takové u nás stále ještě nejsou.
JARMILA ŠŤASTNÁ
FOTO VÁCLAV DRAŠNAR
