Zdroj kompostu a energie PODTITULEK: Biologický odpad Podíl biologického odpadu v komunálním odpadu z městské zástavby je zhruba 40 %. Na vesnici je tento podíl ještě vyšší díky velkému množství odpadů ze zahrad. Obvykle se má za to, že biologický odpad je na vesnici z převážné části kompostován na...
Zdroj kompostu a energie
PODTITULEK: Biologický odpad
Podíl biologického odpadu v komunálním odpadu z městské zástavby je zhruba 40 %. Na vesnici je tento podíl ještě vyšší díky velkému množství odpadů ze zahrad. Obvykle se má za to, že biologický odpad je na vesnici z převážné části kompostován na zahrádkách u domů.
Přechod od pěstování zeleniny a ovoce k okrasným zahradám s rozlehlým trávníkem, květinami a okrasnými keři a stromy, způsobil, že je pro kompost mnohem menší využití. A tak v okolí mnohých vesnic vznikají černé skládky tvořené v převážné míře bioodpadem - posekanou trávou, listím, větvičkami atd. I přes to, že tyto skládky nejsou nebezpečné, je nutné vzít v úvahu, že:
[*] mají negativní vliv na vzhled okolí vesnice,
[*] vytlačují chudomilné druhy rostlin, což je problém zejména v některých unikátních přírodních lokalitách,
[*] při čištění černých skládek se z nich obtížně odseparovávají nebiologické druhy odpadů.
Málo humusu
Řešení problematiky biologického odpadu není možné spatřovat v jeho ukládání na skládku či spalování ve spalovnách pro smíšený komunální odpad. Důvody jsou přibližně tyto:
[*] v zemědělských půdách České republiky je dlouhodobě nízký podíl organických látek - půdního humusu,
[*] s biologickým odpadem vozíme na skládky či do spaloven živiny, které pak musíme do půd aplikovat prostřednictvím minerálních hnojiv, jež jsou náchylnější k vyplavování živin do povrchových či podzemních vod než hnojiva organická,
[*] na skládkách dochází při skládkování biologického odpadu k tvorbě metanu, což je jeden z nejvýznamnějších skleníkových plynů, jež přispívají ke globálnímu oteplování Země a s tím souvisejícím změnám klimatu,
[*] ve skládkovém plynu i ve spalinách ze spalovny jsou obsaženy toxické látky, které negativně ovlivňují zdravotní stav lidí žijících v blízkosti těchto zařízení i životní prostředí jako celek.
Jako řešení problematiky bioodpadu se nabízí jeho minimalizace, separace a využití - kompostováním, anaerobní digescí, etanolovým kvašením apod. Separace je v současnosti prováděna obvykle u zdroje, jelikož technologie mechanického odtřiďování organické složky ze smíšeného odpadu nejsou schopny zaručit, že kompost nebude nadměrně kontaminován cizorodými látkami.
Minimalizace
Minimalizace v pravém slova smyslu je u bioodpadu téměř neproveditelná. Z pohledu obce je možné za ni považovat podporu rodinného kompostování na zahradách osvětou či příspěvkem na výstavbu nebo pořízení kompostéru. Z pohledu čistíren odpadních vod je za minimalizaci možné považovat zákaz používání kuchyňských drtičů napojených na komunální kanalizaci.
Používání těchto drtičů vede ke zvyšování objemu čistírenského kalu, který je mnohdy nemožné použít pro kompostování či přímou aplikaci na zemědělskou půdu kvůli nadlimitní koncentraci cizorodých látek - zejména těžkých kovů. Na druhou stranu mají kuchyňské drtiče význam u decentralizovaných systémů čištění odpadních vod, na což by měl zákon pamatovat.
Separace
Oddělený sběr odpadů je možné zabezpečit:
[*] obyčejnými sběrnými nádobami (Nová Paka),
[*] sběrnými nádobami upravenými pro sběr bioodpadu (Uherské Hradiště, Strážnice),
[*] středně velkými kontejnery (Rýmařov),
[*] velkými kontejnery (Bystřice nad Pernštejnem),
[*] pytlovým systémem (Luhačovice - začátkem roku 2000 firma JOGA Luhačovice ukončila sběr a kompostování bioodpadu od občanů).
Jako zajímavost stojí za to podotknout, že všechny zmíněné obce mají kolem 10 000 obyvatel - asi jde o optimální velikost obce pro zavedení a provoz sběru bioodpadu.
Možná je i kombinace sběrných nádob a kontejnerů, která však není obvyklá. Použité nádoby a jejich rozmístění mají výrazný vliv na množství odseparovaných druhotných surovin.
V sousedním Německu jsou pro sběr biologického odpadu nejvíce používány upravené kontejnery. Mají větrací otvory, žebrování a mřížku umožňující shromáždění výluhu ve spodní čísti nádoby (pod mřížkou). Tyto kontejnery umožňují prodloužit dobu mezi svozy, ale jsou dražší.
Kontejnery jsou vhodné zejména pro malé obce, kde slouží pro sběr odpadů ze zahrad, a předcházejí tak vzniku černých skládek bioodpadu. Avšak např. v Rýmařově jsou kontejnery umístěny po sídlištích.
Při zavádění a provozování sběru bioodpadu je velmi obtížné udržet jeho čistotu. Např. v Nové Pace byl bioodpad při zavádění sběru téměř zcela čistý díky důkladné osvětě. Ta však postupem času polevila a v současnosti je v dotřiďovacím středisku separováno poměrně dost nečistot.
V Rýmařově naproti tomu byly prvního půl roku všechny kontejnery posílány na skládku kvůli vysokému obsahu nečistot, ačkoliv osvěta prováděna byla. Pak byly do všech schránek rozneseny letáky s neradostnými výsledky sběru bioodpadu a oznámením, že pokud se čistota bioodpadu nezlepší, bude muset být jeho sběr ukončen. Až potom nastala výrazná změna k lepšímu. Při následujícím svozu byl z celkem 10 kontejnerů, jež jsou umístěny po sídlištích čítajících asi 6000 obyvatel, odtříděn pouze jeden slamník.
V Bystřici nad Pernštejnem tamní Technické služby spoléhají spíše než na osvětu na své pracovníky, kteří jednou týdně z dvou kontejnerů - jež jsou umístěny v separačních dvorech, kde jsou po celý týden přístupné veřejnosti - odseparují nepatřičné příměsi, což je práce zhruba na 2 hodiny. Pak je bioodpad odvážen na kompostárnu.
V Bonnu (SRN) předcházejí přílišnému znečištění sbíraného bioodpadu rozmisťováním sběrných nádob pouze na žádost a důslednou kontrolou jejich obsahu při svozu.
Metody využití
Využití bioodpadu je obvykle prováděno kompostováním či anaerobní digescí.
Kompostování je nejrozšířenější metodou využívání bioodpadu. Snad v každé obci se nachází vhodné plochy, kde je možné kompostárnu zřídit - nevyužívané silážní žlaby, uhelné sklady, přebytečná kalová pole a podobně.
V praxi je však obtížné kvůli nedořešeným majetkoprávním vztahům a nedůvěře vůči tomuto druhu nakládání s odpady stávající plochy pro kompostování získat.
Méně viditelným problémem je neexistence výjimky pro komunitní kompostování, jakou má např. Velká Británie a která je připravována i pro Evropskou unii.
Tato výjimka stanovuje úlevy z analýz a dalších povinností pro kompostování do 100 tun kompostu ročně (1000 m3/rok v Británii), pokud je kompost využíván účastníky komunitního kompostování (tento dovětek znemožňuje zneužití této výjimky pro kompostování materiálů nadlimitně kontaminovaných cizorodými látkami).
Hlavní předností anaerobní digesce oproti kompostování je produkce bioplynu, který může být spalován za produkce tepla, v případě kogenerace i elektřiny. Další možností je čištění, stlačování a využívání pro pohon motorových vozidel.
Investiční náklady na stavbu bioplynové stanice jsou sice vyšší než na stavbu kompostárny, ale při možnosti využití stávajících zařízení jako jsou senážní věže, zásobníky LTO, naftové agregáty, apod., je možné i za současných podmínek dosáhnout rozumné návratnosti vložených investic, avšak s podmínkou vlastní spotřeby tepla i elektřiny.
Ačkoliv je biologický odpad nejhmotnější složkou komunálního odpadu i tuhého domovního odpadu, jeho třídění z domácností je u nás zatím pouze v plenkách. Doufejme, že zlepšující se obecné povědomí o otázkách životního prostředí i pozitivní příklad členských států EU (zejména Německa a Rakouska) zvýší počet obcí, které začnou bioodpad třídit a využívat.
Postoj Evropské unie se odráží v připravované legislativě, která bude (v případě přijetí v současné podobě) vyžadovat zavedení sběru bioodpadu ve všech městech nad 100 000 obyvatel do 3 let a ve městech nad 2000 obyvatel do 5 let od data své platnosti. V České republice se tato legislativa promítne pravděpodobně stejně rychle jako v EU. Otázkou je, jak se na ni připravíme.
Antonín Slejška,
Výzkumný Ústav Rostlinné výroby,
Praha
FOTO ARCHÍV
