Alternativní suroviny PODTITULEK: Stavební a demoliční odpad Soustředění veřejného zájmu nutí stát i podniky, aby se začaly vážně zabývat ekologickými faktory jak v oblasti výroby a služeb, tak i v oblasti získávání surovin. S přechodem na tržní ekonomiku se na oblast podnikání přenesla také...
Alternativní suroviny
PODTITULEK: Stavební a demoliční odpad
Soustředění veřejného zájmu nutí stát i podniky, aby se začaly vážně zabývat ekologickými faktory jak v oblasti výroby a služeb, tak i v oblasti získávání surovin. S přechodem na tržní ekonomiku se na oblast podnikání přenesla také odpovědnost za případné ekologické škody, jejich velikost, rozsah a vliv na životní prostředí.
Značný důraz se klade na možnosti recyklace, k čemuž nás vedou především dva základní důvody: možnost snížení těžby přírodních surovin a podstatné snížení objemu odpadu na skládkách.
Česká republika má poměrně omezené zdroje prvotních nerostných surovin. Stavební průmysl údajně disponuje dostatečnou základnou přírodních surovin, ale už v Základních informacích o spotřebě přírodních surovin v ČR z roku 1998 je uvedeno:
"Podstatná část zásob vápence a určitá část zásob štěrkopísku, živcových surovin a drceného kameniva se nachází v CHKO. Využití těchto zdrojů bude stále obtížnější. Objemy zásob nerudných a stavebních surovin, s jejichž využitím lze reálně uvažovat, jsou proto podstatně nižší, než množství geologických zásob vedených ve státní bilanci jako státní surovinová rezerva."
A dále: "Pozornost bude věnována recyklaci stavebních surovin a problematice náhrady štěrkopísků jemně drceným kamenivem s ohledem na omezenou využitelnost většiny ložisek štěrkopísků z důvodů ochrany zemědělského půdního fondu."
Životnost geologických a průmyslových zásob stavebních surovin se tedy na první pohled jeví jako dostatečná. Problémem je však podstatně nižší životnost zásob, které jsou zatím povoleny k vydobytí, za předpokladu udržení objemů těžeb na dosavadní úrovni.
V roce 1998 byla uvedena doba životnosti zásob stavebního kamene přibližně 13 let, štěrkopísků 9 let, keramických jílů 22 let atd. Povolení těžby dalších průmyslových a geologických zásob stavebních surovin může v budoucnu v některých případech narazit na neřešitelné střety zájmů.
Ve světě jsou již několik let známy a ve stavebnictví různým způsobem využívány alternativní suroviny. Podstatně větší důraz než v ČR se klade na třídění a využívání recyklovaných a druhotných surovin. Běžné jsou stacionární i pojízdné jednotky na recyklaci betonu a keramických materiálů. Využívají se strusky z metalurgických provozů, škváry, popely a popílky, významné je využití odpadních síranů.
Nedostatečná míra využívání druhotných surovin v ČR je dána především nízkou cenou za uložení odpadů ve srovnání s náklady na jejich recyklaci. Z celkového odhadovaného ročního množství stavebních odpadů (8-10 mil. tun) je v ČR recyklováno necelých 10 %, což není ani polovina objemů běžných v zemích EU. Tento stav je způsoben nízkou cenou za uložení odpadů ve srovnání s náklady na recyklaci. Přitom na jednoho obyvatele připadá ročně cca 0,6 až 1 tuna stavebního odpadu.
Úspora zdrojů
Recyklace stavebního a demoličního odpadu (v Katalogu odpadů je zařazen pod číslem 17) představuje velké ušetření zdrojů nerudných a stavebních surovin i energie.
Základními faktory ovlivňující vývoj recyklace v ČR i v zemích EU je výše nákladů a tržní ceny recyklátů. V zemích EU jsou ceny recyklátů srovnatelné s cenami přírodních surovin (přestože přírodní suroviny obvykle vykazují při správném zpracování vyšší kvalitu). Na počátku 90. let se v ČR začala zavádět recyklace stavebních sutí s předpokladem, že se jedná o levnější způsob likvidace odpadů než skládkování.
Vzhledem k silnému tlaku vznikající konkurence však byly poplatky za recyklování snižovány na takovou úroveň, že přestaly být pro zpracovatele ekonomicky únosné. Přesto má dnes i v ČR recyklace stavebních sutí, betonů i materiálů z vozovek ve stavebním průmyslu své nezastupitelné místo.
Recyklační proces je ovlivňován dvěma základními faktory: postupem demolice a možností předtřídění stavebního odpadu a samotným technologickým procesem, který se odvíjí od typu použitého zařízení, přes organizaci provozu linky až po jeho údržbu.
Proces recyklace by měl tedy začínat přípravnou fází, kdy je třeba plánovanou demolici posoudit z hlediska recyklovatelnosti materiálů, zabývat se předběžným roztříděním stavebního odpadu, zjistit stav porušení konstrukcí, stav koroze materiálů, kontaminace škodlivinami atp., a na tomto základě teprve navrhnout postup demolice. Šetrná demolice by měla mít následující postup:
[*] demontáž znovuvyužitelných částí (technická zařízení, dveře, okna),
[*] odstranění recyklovatelných materiálů pevně zabudovaných do stavby (el. vedení, obklady stěn, potrubí, podlahy),
[*] vyjmutí recyklovatelných materiálů pevně zabudovaných do stavby (kabely, zárubně, ocelové konstrukce, potrubní, izolační a těsnicí materiál),
[*] vyjmutí a likvidace nerecyklovatelných materiálů,
[*] vyjmutí recyklovatelných stavebních materiálů (beton, cihly, železo) - třídění, recyklace, využití,
[*] odstranění podzemních částí budovy (betonové základy, zemina, škváry, izolace, kanalizace),
[*] třídění, recyklace, využití, likvidace.
Netříděný odpad vznikající rychlým bouráním pomocí trhavin, lan a dozerů je většinou posuzován a zatříděn jako stavební suť do kategorie nebezpečných odpadů (N).
Účinnost vlivu strojního zařízení na kvalitu recyklátu potvrzuje trend jeho vývoje v zahraničí. Je charakterizován vyšší životností a spolehlivostí funkčně rozhodujících strojních komponent a rozšiřováním automatizace provozu. To umožní účinnou regulaci dílčích procesů, zvýšit ekonomičnost produkce i jakost recyklátu.
Recyklovaný materiál používaný pro novou výstavbu musí splňovat kvalitativní požadavky podle způsobu užití ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., a pro stavební výrobky definované v nařízení vlády č. 178/1997 Sb. Nutné zkoušení a kontrola vlastností se promítnou do jeho ceny, stejně jako třídění a další povinnosti vyplývající ze zákona o odpadech. Zkoušení recyklovaného materiálu, pravidelná kontrola jeho vlastností podle účelu použití, a zejména třídění, se dosud provádí ve velmi omezeném rozsahu.
Podle katalogu
Možnosti využití různých skupin stavebního a demoličního odpadu v členění podle Katalogu odpadů:
17 01 01 beton, železobeton
Betonová drť (recyklát) představuje značný objem kameniva, kterým ovlivníme životní prostředí jednak vyloučením skládek tohoto objemu hmot, a jednak omezením těžby přírodního kameniva. Předpokladem užití je důkladná příprava a třídění do příslušných frakcí. Je vhodná v nepojené formě pro násypy, podkladové vrstvy, obsypy vedení nebo jako kamenivo do betonu nižších pevnostních tříd.17 01 02 cihly, pálené cihlářské výrobky
Využití asanovaného cihelného zdiva bylo již prakticky vyzkoušeno ve Francii i v Německu po obou světových válkách. V současné době lze očekávat asanace staveb převážně z počátku století, které jsou většinou zděné z pálených cihel. Využití jako zásypový materiál, antuka na kurty, výplňový materiál u monolitických konstrukcí, hrubá frakce jako kamenivo pro lehké betony (uhelná drť nesmí obsahovat příliš velké množství nežádoucích příměsí).
17 01 03 keramika (obklady, dlaždice)
Využití jako drť pro pěší a cyklistické stezky apod.
17 01 04 sádrová stavební hmota
Čisté sádrové zlomky jako přísada do cementu v cementárnách (problematické využití, neboť sádra nikdy nebude čistá). Sádrové desky jsou v ČR pouze skládkovány.
17 01 05 azbestová stavební hmota
Nelze recyklovat, v ČR bohužel není vždy skládkována jako nebezpečný odpad.
17 02 01 dřevo
Čisté dřevo pro štěpky k výrobě dřevocementových desek, dřevovláknitých nebo aglomerovaných dřevěných desek (tímto způsobem je využíváno cca 7-15 % stavebního dřevního odpadu) nebo hranoly a prkna lze opětovně použít jako pomocný materiál na stavbě, využití energetického obsahu, avšak jen ve spalovnách, které zajišťují ekologicky nezávadné spálení nátěrů.
17 02 02 sklo
Ploché a lepené sklo - problém s tříděním skelných střepů (pořizovací náklady na zařízení na separaci folií a jiných nežádoucích příměsí převyšují tržní cenu výsledného materiálu) nebo sklo s drátěnou vložkou je v omezeném množství recyklováno (výrobce recykluje pouze své vlastní produkty).
Jedním z faktorů limitujících širší využívání skleněných odpadů je jejich nedostatek nejen u nás, ale také v některých evropských zemích. Je to způsobeno tím, že veškerý vykupovaný odpad obalového i tabulového skla je odebírán od výkupních organizací výrobci skla. Recyklace je nutná pro samotnou sklářskou výrobu, kde je potřeba na jednu vsázku až 25 % skleněných střepů.
V SRN však existuje výrobce, který se zabývá výrobou lehkého kameniva na bázi expandovaného granulátu z recyklovaného skla. Tento produkt je ve stavebnictví považován za "lehký písek" a používá se pro izolační sypné vrstvy, jako lehké kamenivo do malt a omítek, jako přísada pro tepelně izolační betony a pro zavěšené fasádní systémy.
17 02 03 plasty
Při zhodnocování plastových odpadů hraje významnou roli přítomnost organických i anorganických aditiv, mimo jiné těžkých kovů jako je zinek, olovo či kadmium. Je proto třeba hledat takové postupy, aby se tato toxická aditiva, nebezpečná pro životní prostředí, neutralizovala. Užití závisí na druhové čistotě a s tím související sběrové logistice (makroskopické rozpoznání jednotlivých druhů plastů:
- chemické metody, perspektivně látková recyklace termoplastických polymerů
- termické využití spálením.
17 03 00 asfalty
Opětovné použití v asfaltobetonech (nesmí obsahovat dehty, pak jsou v kategorii N).
17 04 00 kovy
Běžný sběr pro hutě s rozdělením podle druhů (velké úspory energie v hutích, zejména u hliníku a barevných kovů).
Specifickým odpadem jsou v tomto případě kabely. Možnost recyklace je obdobná jako u hliníku a drahých kovů (nutnost separace izolačních materiálů).
17 05 00 zeminy, kameny, hlušina
Opětovné použití při zemních pracích, jako přírodní kámen, drcení kamene na štěrk.
17 06 01 izolační materiál s obsahem azbestu
Nelze recyklovat, měkkou azbestovou izolaci lze pouze stabilizovat v matrici a uložit na skládku).
17 06 02 ostatní izolační materiál
Minerální vlákna lze přetavit ve vanové peci a vyrobit novou izolaci, pěnový polystyren rozemlít a použít jako zásypovou izolaci.
17 07 01 netříděný staveništní odpad
Nerecyklovatelný bez třídění (skládkování po stanovení stupně vyluhovatelnosti a případně nebezpečných vlastností dle vyhlášky č.338/97).
U všech zmíněných typů recyklátů musí být prokázána technologická vhodnost pro daný účel jejich využití a současně musí být zaručena jejich ekologická vhodnost a zdravotní nezávadnost pro člověka.
Zvýšení efektivnosti
Účelné využívání druhotných surovin zvyšuje celkovou efektivnost průmyslové výroby a v případech správné aplikace je navíc provázeno úsporami energie ve srovnání s výrobou z prvotních zdrojů. Značné energetické úspory a jejich příznivý ekologický dopad jsou ve vyspělých státech důvodem pro zvyšování podílu využití domácích druhotných surovin i podporu nákupu druhotných surovin v zahraničí.
V dnešní době je proto nevyhnutelné získávat s minimálními náklady druhotné suroviny vhodné k opakovanému použití. Realizace tohoto kroku vyžaduje splnění následujících podmínek:
[*] Projektovat a navrhovat takové konstrukce a konstrukční detaily, které umožňují snadnou demontovatelnost celku nebo dílčí části.
[*] Podpořit zavádění takových nových technologií, aby v rámci stavební výroby mohly být využity i další druhotné suroviny.
[*] Podpořit v rámci výroby stavebních hmot vznik bezodpadových technologií.
[*] Třídit bouraný a demontovaný stavební materiál již při demolici na staveništi. Třídit ukládaný stavební materiál na skládkách podle druhu, tak aby bylo umožněno jeho zpětné využití v budoucnu.
[*] Vytvořit systém norem a předpisů pro recykláty, ostatní druhotné suroviny i pro stavební materiály na bázi druhotných surovin.
[*] Daňově, či jinak zvýhodnit rozšíření již známých recyklačních technologií ve stavební výrobě.
Jaroslava Ledererová,
Michaela Suchardová
Výzkumný ústav stavebních hmot, a. s.
FOTO ARCHÍV
