Mozaika názorů PODTITULEK: Jak vidí zákon o odpadech Nový zákon o odpadech je už prakticky hotový a můžeme očekávat, že se tato nová legislativní norma pro všechny, kdo nakládají odpady stane od počátku příštího roku závaznou. Zeptali jsme se odborníků ze všech oblastí odpadového hospodářství,...
Mozaika názorů
PODTITULEK: Jak vidí zákon o odpadech
Nový zákon o odpadech je už prakticky hotový a můžeme očekávat, že se tato nová legislativní norma pro všechny, kdo nakládají odpady stane od počátku příštího roku závaznou.
Zeptali jsme se odborníků ze všech oblastí odpadového hospodářství, kteří znění zákona připomínkovali nebo se jím podrobně zabývali, na dvě otázky:
1. Jak se vám líbí nový zákon o odpadech?
2. V čem vidíte jeho hlavní klady a zápory?
[*] Doc. Ing. Miroslav Škopán, Csc., prezident Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů
1. Tento zákon se svým obsahem blíží k obdobným právním předpisům v zemích Evropské unie. Je v něm ukládána jak povinnost omezování vzniku odpadů, tak také přednostního využívání odpadů před jejich odstraňováním.
Z hlediska nakládání se stavebními odpady však zákon o odpadech jednoznačně tuto komoditu v textu nedefinuje, definice stavebních odpadů lze očekávat v připravovaných následných vyhláškách, například v Katalogu odpadů.
2. Ze zákona - zejména § 21 odst. 4 - jednoznačně vyplývá, že na skládku není možné ukládat stavební odpady. Je to dáno zejména tím, že při jejich zpracování (recyklaci) dochází k velmi výraznému snížení jejich objemu (podle jejich čistoty z nich recyklací vznikne 90 až 100 % nových stavebních materiálů). Jedná se o způsob využívání definovaný v příloze 3 (Způsoby využívání odpadů) jako R5 - Recyklace/znovuzískání ostatních anorganických materiálů.
Další podporu rozvoji recyklace stavebních odpadů lze spatřovat ve stanovení sazby základních poplatků za ukládání odpadu (pro rok 2002 až 2004 je to 200 Kč/t ostatního odpadu). To vytváří příznivé ekonomické podmínky pro další rozšíření recyklace stavebních odpadů, neboť náklady na ni budou výrazně nižší než součet poplatku za ukládání odpadů s poplatkem provozovateli skládky.
Za nedostatek zákona lze označit některé formulace, které by mohly umožňovat jeho obcházení. Zejména se jedná o to, že by měl být podrobněji definován způsob využívání R13 (skladování materiálů před aplikací některého z postupů R1 až R12). Hypoteticky by tak mohl provozovatel recyklačního zařízení shromažďovat řadu let materiály určené pro recyklaci, aniž by je jakkoliv zpracoval, s tvrzením, že je bude recyklovat později (což se dnes v některých lokalitách děje).
Pro další rozvoj recyklace stavebních odpadů však tento zákon osamoceně nestačí. Zejména bude nutné striktně respektovat tu skutečnost, že se u stavebního odpadu v nezpracovaném stavu jedná o odpad, a nikoliv přímo o materiál, kterým by bylo možno např. provádět rekultivace či vytvářet z něj technologické vrstvy na skládkách. Teprve poté, co bude zpracován recyklací, je možno v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a s ohledem na nařízení vlády č. 178/1998 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění nařízení vlády č. 81/1999 Sb. tento nový materiál na základě jeho prokázaných vlastností využívat na trhu (včetně zásypových a podkladních materiálů).
[*] Ing. Jiřina Vyštejnová, Termizo Liberec
1. Nový zákon o odpadech je každopádně lepší než ten dosavadní. Je modernější co do vztahu k požadavkům na způsoby nakládání s odpady, zejména ve vztahu k EU. Ti, kdo chtějí v zákoně číst, tam skutečně najdou požadované priority, tzn. využívání odpadů včetně energetického před jejich odstraňováním. Nedostatečné v tomto případě jsou však podle mého názoru "represivní" nástroje, konkrétně např. výše poplatků za ukládání na skládku. Ty zůstávají nadále velmi nízké, takže budou konzervovat snahy o skládkování odpadů. Přechod na jiné způsoby nakládání s odpady, k němuž tak jako tak dojde, je tak zpomalován a oddalován, což jistě není ku prospěchu naší již tak odpady znečištěné zemi.
Zákon je také konkrétnější - v některých případech možná až zbytečně. Upravuje některé věci duplicitně a úprava jiných věcí by spadala spíše do podzákonných norem. To ovšem není na škodu, alespoň se tak vyloučí možnost dvojích výkladů a možnost úřednické zlovůle. Mám tím na mysli konkrétně např. § 23 týkající se zařízení na energetické využívání odpadů.
2. Hlavním kladem zákona je jeho samotná existence a fakt, že bude platit od 1. ledna příštího roku, což je již za sedm měsíců.
Jeden zápor vidím v tom, že se s některými problémy nedovedl vyrovnat na "evropské úrovni", což by bylo elegantnější (konkrétně například s dovozem odpadů).
Dalším záporem je formulace odst. 2, § 11 - celý odstavec mohl být vypuštěn. Kondicionální formulace typu "nejsou-li podmínky, tak se nemusí" nepatří dle mého názoru do textu zákona.
[*] Ing. Radek Janoušek, www.skladka.cz
Pokusím o poněkud netradiční pohled. Pojem "druhotná surovina" se v novém zákoně vyskytuje pouze jedenkrát, ačkoliv dokumenty jako Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, Státní politika životního prostředí, či evropská směrnice 75/442 o odpadu tento pojem používají. Pojem "recyklace" se v zákoně vyskytuje třikrát a pojem "podpora" chybí úplně. Termín jako "musí" nalézáme 37 x, "je povinen" 27 x, "povinnost" zhruba 150 x a konečně termín "pokuta" 32 x. Mám obavu, aby byrokraticko-represivní složka zákona nepřevážila do té míry, že bude v budoucnu spíše překážkou vzniku a využívání druhotných surovin, než nástrojem tento proces podporujícím.
[*] Ing. Petr Šulc, vedoucí odboru infrastruktury města Magistrátu hl. m. Prahy
1. V návrhu nového zákona o odpadech je celá řada věcí, které lze hodnotit pozitivně. Například definice konečně pamatuje i na energetické využívání odpadů. To je zásadní pokrok.
Zcela novým prvkem je povinnost některých původců a oprávněných osob a provozovatelů skládek nebezpečných či komunálních odpadů určit odpadového hospodáře. Ten má, mimo jiné, zastupovat původce nebo oprávněnou osobu při jednání s orgány státní správy na úseku odpadového hospodářství, zejména při jejich kontrolní činnosti. Vzhledem k tomu, že odpadový hospodář může vykonávat svoji činnost až pro pět původců či provozoven, je otázkou, zda tato osoba bude k dispozici kontrolním orgánům při neohlášené kontrole.
2. Pozitivně je možné hodnotit zařazení chladniček do skupiny výrobků s povinným zpětným odběrem. Problém vidím ale v tom, jak bude povinná osoba rozlišovat chladničky používané v domácnostech od ostatních (stejných) chladniček.
Dalším ustanovením nového zákona, na které je možné zaznamenat rozporuplné názory jsou plány odpadového hospodářství. Z textu zákona je zřejmé, že se MŽP poučilo z předcházející právní úpravy, která stanovovala zpracování programů odpadového hospodářství. Jejich schvalování bylo často formálním aktem.
Novinkou budou plány odpadového hospodářství kraje, které budou schvalovány v samostatné působnosti, a vazba mezi závaznou částí těchto plánů a plánů odpadového hospodářství jednotlivých původců odpadů.
Návrh zákona neřeší podle mého názoru dostatečně ty situace, kdy se sousední kraje nebudou schopny dohodnout na vybudování zařízení k nakládání s odpady mimo území jednoho z krajů, nebo řešit pohyb odpadů přesahující hranice krajů. V těchto případech jsou ze zákona povinny spolupracovat při zpracování plánů odpadového hospodářství či jejich změn. Je otázkou, zda takovou povinnost lze ukládat krajům, když jsou plány OH zpracovávány a schvalovány v samostatné působnosti.
Pozitivním je i jednoznačné rozdělení výkonu veřejné správy na úrovni kraje a obce na samostatnou a přenesenou působnost. Jako poměrně nešťastnou vnímám snahu o zavedení místního poplatku za odpad. Je pravda, že oproti vládnímu návrhu je stávající text přijatelnější. Nicméně jsem toho názoru, že konstrukce poplatku stanovená novelou zákona č. 37/2000 Sb., při jehož přijetí musela Poslanecká sněmovna přehlasovat jak Senát, tak i prezidenta republiky, by byla vhodnější. Zákonodárce přitom měl k dispozici nález Ústavního soudu, který zamítl ústavní stížnost skupiny senátorů proti této novele.
Od roku 1998 budou obce nuceny již potřetí měnit systém úhrad za služby. Na druhou stranu je nutné konstatovat, že kapitační forma místního poplatku může přispět k větší čistotě v obcích. Cenou za to budou jednak zvýšené náklady na svoz odpadů, ale i menší motivace obyvatel třídit komunální odpad. Hodnotit dnes, zda je návrh zákona o odpadech lepší či horší než dosavadní právní úprava, je předčasné, zákon je koncepčně jiný a hodnocení za několik měsíců udělá praxe.
[*] JUDr. Ing. Petr Měchura, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství
Nový zákon o odpadech je Českou asociací odpadového hospodářství, která sdružuje především soukromé firmy, plně podporován. Je tomu především proto, že tento nový zákon vychází z již několik let platných zákonů v sousedních vyspělých zemí s tržní ekonomikou a je plně v souladu se zákony Evropské unie, ale i tím, že naše asociace, a především její legislativní komise, byla u tvorby tohoto zákona od samého počátku. To jí umožnilo své připomínky průběžně diskutovat s tvůrci a předkladateli tohoto zákona. O kvalitě těchto našich připomínek svědčí i to, že většina jich byla přijata a do nového zákona zapracována.
Naše asociace měla přitom trochu ulehčenou úlohu tím, že měla k dispozici letité zkušenosti některých mateřských společností svých členských firem s aplikací těchto zákonů v zahraničí. Na druhé straně díky svému členství v celoevropské asociaci odpadového hospodářství FEAD v předstihu znala, kam se ubírá či bude ubírat odpadová legislativa v Evropské unii. Lze si proto jen přát, aby tento zákon včetně svých prováděcích vyhlášek byl co nejdříve uveden do praxe, která nejlépe ukáže jeho kvality.
[*] Ing. Ivana Jirásková, konzultantka pro oblast odpadového hospodářství
1. Nový zákon o odpadech lze chápat jako mnohem propracovanější, obsáhlejší právní předpis než je současný zákon o odpadech (č. 125/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Je nutno konstatovat, že nový zákon mnohem lépe respektuje cíle směrnic resp. všech právních předpisů EU v oblasti odpadového hospodářství.
Obsahuje samostatné části týkající se nakládání s vybranými odpadními komoditami za srovnatelných podmínek se speciálními směrnicemi EU. Jedná se o odpady s obsahem PCB, čistírenské kaly apod. Zároveň nový zákon opět zavádí (rovněž v souladu s předpisy EU) plány odpadového hospodářství jako koncepční nástroj odpadového hospodářství.
2. Jako pozitivní změny lze určitě vnímat zrušení nadbytečného institutu souhlasu obce k nakládání s komunálním odpadem, vydávání autorizace k nakládání s vybranými nebezpečnými odpady. Mezi klady nového zákona je třeba zařadit vymezení hierarchie využívání a odstraňování odpadů, přičemž skládkování je postaveno na samotný konec řetězce způsobů odstraňování.
Významně se též zvyšují poplatky za ukládání odpadů na skládky. Obce budou mít možnost stanovit místní poplatek za provoz systému sběru, třídění a odstraňování komunálních odpadů, a to formou dvou složek. Pokud této možnosti využijí, mohou stanovit jak paušální sazbu na obyvatele, tak zohlednit skutečné náklady obce spojené s provozem systému odpadového hospodářství obce.
Velkým záporem nového zákona je zvýšení administrativní zátěže pro původce odpadů i správní úřady. Vzroste počet nutných souhlasů k provozu zařízení k využívání a odstraňování odpadů (nejenom odpadů nebezpečných), rozšiřuje se povinnost evidence a ohlašování.
Drtivá většina povolovacích řízení (tedy správní agendy 1. stupně) se přesouvá na orgány kraje v přenesené působnosti (dle stávajícího zákona řeší okresní úřad). Z toho plyne, že odvolacím orgánem bude Ministestvo životního prostředí.
Téměř veškerá možnost ukládat sankce a pokuty dle nového zákona je soustředěna na ČIŽP, s malou výjimkou pro obce a okresní úřady. Kraje nemají žádnou pravomoc ukládat pokuty za porušování zákona ani neplnění podmínek jím vydaných rozhodnutí.
- Dk -
Hodnotit dnes, zda je návrh zákona o odpadech lepší či horší než dosavadní právní úprava, je předčasné. Zákon je koncepčně jiný a hodnocení za několik měsíců udělá praxe
