Jak na obrazovky PODTITULEK: Nebezpečný odpad Elektrotechnické přístroje zaznamenaly v poslední době bouřlivý rozvoj. Pronikly prakticky do všech oblastí lidské činnosti od administrativy, obchodu, dopravy a bankovnictví, až po vědu, výzkum nebo armádu. Díky miniaturizaci a zlevnění výroby jsou...
Jak na obrazovky
PODTITULEK: Nebezpečný odpad
Elektrotechnické přístroje zaznamenaly v poslední době bouřlivý rozvoj. Pronikly prakticky do všech oblastí lidské činnosti od administrativy, obchodu, dopravy a bankovnictví, až po vědu, výzkum nebo armádu.
Díky miniaturizaci a zlevnění výroby jsou tyto výrobky dostupné široké veřejnosti. Z toho však plyne také rychlý růst množství elektrotechnického odpadu, do něhož můžeme zařadit všechny díly strojů a zařízení, které obsahují elektrické nebo elektronické součástky.
Rovněž se stále urychluje spirála nákupu nových zařízení a odstraňování starých přístrojů. Nové technologie přicházejí stále rychleji. Individuální oprava porouchaného přístroje přestává být rentabilní a výhodnější je jeho náhrada novým.
Z toho vyplývá nezbytná nutnost vážně se zabývat systémem sběru a zpracování amortizovaných elektrotechnických přístrojů a spotřebičů s cílem opětovného získání řady vysoce kvalitních surovin. Jde zejména o drahé kovy (zlato, stříbro, platina, paladium), které se používají při výrobě miniaturních polovodičových součástek, integrovaných obvodů a desek tištěných spojů.
Zatímco u samotných přístrojů, jako jsou počítače, televize, tiskárny atd., je možno zařízení pouze rozmontovat a roztřídit na jednotlivé komodity, zneškodňování obrazovek představuje složitější problém.
Nákladná likvidace
Vzhledem k obsahu ekologicky škodlivých látek, hlavně v luminoforní vrstvě, jsou obrazovky zařazeny jako nebezpečný odpad, a to na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (MŽP) ze dne 4. 8. 1998. Z toho vyplývá, že pokud nedojde úpravou obrazovky k odstranění nebezpečných složek, musí být velmi nákladně likvidovány na zabezpečených skládkách nebezpečného odpadu.
Obrazovka z monitoru bez vychylovací cívky představuje z původní hmotnosti osobního počítače (uvažováno 24 kg) 30 %, tj. 7,5 kg. Předpokládáme-li, že je ročně vyřazeno kolem 18 000 kusů monitorů, představuje to nutnost zpracovat 135 t materiálu. U osobních počítačů jsou monitory ve většině případů vybaveny barevnými obrazovkami, které jsou složeny ze dvou částí -stínítka (barnaté sklo) a kónusu (olovnaté sklo). Uvnitř obrazovky je umístěna ocelová maska a na stínítku je nanesena vrstva luminoforu. Sklovina kónusu bývá pokryta grafitem a akrylátovou vrstvou pojiva.
Existuje řada technologií na zpracování obrazovek od velmi jednoduchých až po vysoce náročné technologické postupy. Je možno provést drcení ve vhodných drtičích za současného odsávání nebo oplachování skleněného prachu včetně luminoforu. Získaná skleněná drť je však použitelná pouze jako doplňkový materiál do některých betonových směsí nebo zásyp do drenáží.
Technologicky náročné postupy využívají tepelného šoku v předem mechanicky provedeném místě vrypu do skloviny obrazovky, a tím rozdělení na dvě požadované části. Tímto postupem po odstranění luminoforu je možno získat sklovinu, která je znovu použitelná ve sklářské huti.
Nový postup
Novou metodu zpracování obrazovek navrhla a v praxi ověřila společnost AQUATEST -stavební geologie, a. s. Praha, s cílem odstranit nebezpečné složky a získat sklovinu, kterou bude možno ekonomicky zhodnotit.
Metoda spočívá v tom, že obrazovka libovolných rozměrů je upnuta do speciálního přípravku a brusným kotoučem je rozříznuta v místě spojení stínítka a kónusové části (viz obr.). Touto operací je umožněn volný přístup k vnitřní straně stínítka a luminofor se odstraní účinným odsavačem s několikastupňovou filtrací vzduchu.
Získaný luminofor se likviduje chemickými technologiemi. Očištěná stínítková část obrazovky zbavená zatavených kovových částí je dodávána do sklářské huti jako surovina pro výrobu nových obrazovek. Sklovinu kónusu je možno po rozdrcení ve vhodném drtiči použít např. jako přísadu do betonových směsí.
Lubomír Štolc,
Aquatest-stavební Geologie, a. s.,
Praha
FOTO AUTOR
