Snaha materiály recyklovat, a ne je vozit na skládku, je bezesporu chvályhodná. Přesto však někteří odborníci zapomínají na fakt, že snížit množství odpadů a zvýšit podíl recyklace je možno také volbou vhodných materiálů.
Mám tím na mysli především používání takových stavebních materiálů, které již berou v úvahu potřeby jejich budoucí recyklace, nebo materiálů, u nichž je recyklace mnohem jednodušší a méně energeticky náročná. Z mnohých odborných článků o alternativních surovinách ve stavebnictví plyne, že autoři s touto možností nepočítají. Stále se uvažuje o různých ekologických a technologických postupech, ale neuvažuje se o jiných možnostech.
Minimalizace
Například množství minerálních (MI) a skleněných izolací (SI) v odpadu se dá minimalizovat použitím jiného typu izolací. Tím se i eliminuje nutnost jejich recyklace, která je poměrně složitá technologicky, a navíc jsou u ní značné energetické nároky.
Pro recyklaci se izolace z odpadu musejí svézt na jedno místo ke zpracování. Díky malé objemové hmotnosti MI a SI se jedná o dopravně velmi nákladnou záležitost. Navíc: dovede si někdo z autorů propagujících recyklaci představit nakládání SI a MI do nákladního auta? (Nechtěl bych být v kůži těch, kteří to dostanou za úkol.)
Pro recyklaci (tavení) musí být vstupní materiál relativně velmi čistý, bez příměsí stavební suti a jiných stavebních materiálů. To znamená další náklady a investice do třídění.
Vytříděný materiál, do něhož už byly investovány slušné částky na třídění a dopravu, se taví za značné spotřeby tepelné energie a z taveniny se vyrábí nová izolace. Podle mého názoru však její tepelně izolační vlastnosti zdaleka nedosahují kvality izolací z jiných materiálů.
Řešení
Výrobky z nákladně recyklovaných materiálů je možné nahradit (alespoň v některých případech) jiným druhem. V případě MI a SI jde o izolaci na bázi celulózy, která se vyrábí rozvlákněním papírové hmoty (recyklátu) studenou cestou. Energetické nároky na výrobu jedné tuny této izolace jsou až 150 x nižší než je tomu u MI a SI, přičemž vlastnosti jsou srovnatelné, nebo lepší. Stále platí rovnice, že menší množství energie potřebné pro výrobu znamená menší zatížení životního prostředí. Základní surovinou pro výrobu je snadno dostupný odpadní papír.
V celulózových izolacích se navíc jako pojivo nepoužívají formaldehydové pryskyřice. Evropská unie již zahájila proces revize všech výrobků obsahujících formaldehyd. Je proto velmi pravděpodobné, že výrobky, které ho obsahují, budou postupně zakázány nebo zatíženy výraznou ekologickou daní. Tak proč nezačít v předstihu i u nás?
Pokud se razantně sníží objem MI a SI ve stavbách, podstatně se zlepší i tepelně izolační vlastnosti těchto staveb (opět úspora energií) a výrazně se sníží objem velmi komplikovaně recyklovatelného materiálu.
V ČR neexistuje důsledný systém svozu a třídění komunálního a stavebního odpadu, ani stát nepodporuje spotřebu výrobků z recyklovaných materiálů. Například v SRN se za výrobky z recyklovaných materiálů vrací investorovi celá daň z přidané hodnoty. Myslím, že takovou cestou bychom také měli jít.
Snížíme-li množství ekologicky a zdravotně problémových izolací, ubude nám spoustu starostí s jejich následnou recyklací. Při použití inteligentních řešení by určitě byla prosaditelná i podpora ze strany státu.
Aleš Tomíček, Azteco, a. s.
