Staré zátěže nedegradují život města PODTITULEK: Hledají se dostupná řešení Primátor města Ostravy Ing. Čestmír Vlček se dlouhodobě zabývá otázkami životního prostředí. Hovořili jsem s ním o výhledech, plánech i problémech, které město Ostrava v současnosti má. Ostravský region, a s ním i město...
Staré zátěže nedegradují život města
PODTITULEK: Hledají se dostupná řešení
Primátor města Ostravy Ing. Čestmír Vlček se dlouhodobě zabývá otázkami životního prostředí. Hovořili jsem s ním o výhledech, plánech i problémech, které město Ostrava v současnosti má.
Ostravský region, a s ním i město Ostrava, je nyní ve stadiu restrukturalizace průmyslu. Trpí vysokou nezaměstnaností, starými ekologickými zátěžemi a znečištěným životním prostředím. Máte vizi, kam by se měla v nejbližší budoucnosti vyvíjet?
Takovou vizi samozřejmě mám, ale není to nic převratného. Asi je podobná vizím mnoha dalších měst:chci, aby se z Ostravy stalo standardní evropské město. A přes všechny potíže, které dnes má, si troufám tvrdit, že už takovým městem do značné míry je. Vzhledem k historii těžkého průmyslu máme samozřejmě určité problémy, ale rozhodně nejsme jediné evropské město v takové situaci.
Zátěže životního prostředí vznikaly na území města více než sto let, a je jasné, že je není možné odstranit rychle, a navíc je jejich řešení finančně velmi náročné. Jde však pouze o jeden aspekt, který nedegraduje ostatní život města. Máme zase jiné výhody, například vysoce kvalifikovanou a adaptabilní pracovní sílu, bezprostřední blízkost rekreačních možností v horách i u přehrad, strategickou polohu v sousedství Polska a Slovenska atd. Na druhé straně má Ostrava velký dopravní handicap v absenci dálnice, což se, jak doufám, brzy vyřeší. Je vidět, že nejde jen o oblast životního prostředí, je to komplexní problém, kde všechno souvisí se vším.
Co bude s velkými průmyslovými celky, jak se bude měnit jejich výroba a organizace?
Nová huť by neměla změnit výrobu, restrukturalizace spočívá v jiném systému podnikání. Bude zřejmě zaměstnávat méně lidí a struktura firmy bude jiná, ale podnik zůstane zachován. Vítkovice jsou trochu jiný problém, tam byla výroba částečně utlumena a dělí se na řadu jednotek, z nichž některé zůstanou funkční a některé budou opuštěny nebo využívány jinak. Například obrovské území v dolní části Vítkovických železáren, což jsou provozy bývalé vysokopecní výroby a aglomerace rudy, je v územním plánu jednoznačně určeno jako zóna lehkého průmyslu.
Teď je nutno plochu připravit tak, aby byla využitelná. To znamená likvidaci nepotřebných staveb, záchranu památkově chráněných objektů (jejich zachování bude pro investory znamenat velké problémy) a odstranění starých zátěží v podloží. Totéž platí pro oblast uzavřených dolů, což jsou rovněž plochy určené pro lehký průmysl.
Příprava těchto území je velmi náročná a dlouhodobá. Stát na ni musí výrazně přispět, protože na takovou akci nebude žádný investor mít dostatek financí. Ani nástupnické subjekty původních podniků se s touto dlouholetou zátěží nedokážou vypořádat samy a musí hledat cesty k financování přes Fond národního majetku.
Problém je v tom, že než budou tyto plochy investorům k dispozici, může být z jejich hlediska už pozdě -ztratí zájem o plochu na niž by museli čekat příliš dlouho. Město však potřebuje rozjet podnikání okamžitě a rychle, zejména vzhledem k ekonomické situaci a vysoké nezaměstnanosti. Proto magistrát nabízí pro výstavbu průmyslu zóny, které jsou takříkajíc na zelené louce. Absolvujeme mnoho diskuzí, v nichž je náš přístup označován za protiekologický a nepřípustný zábor půdy.
My však potřebujeme mít investorům co nabídnout. Nabízené plochy jsou přesně vytypované a omezené, v žádném případě nedostane investor vše, na co ukáže prstem. A po nich už budou následovat další lehce rekultivovatelné plochy, a pak další prostory po důkladných sanacích, které vyžadují peníze a čas.
Změna oproti stavu před deseti lety je enormní. V ovzduší bylo nejvíc síry a polétavého prachu, u nichž jsme zaznamenali pokles o více než 80 %. Podobně markantní pokles je i u znečištění vod. Stálo to obrovské investice jak od podniků, tak od státu.
Z hlediska investorů je tu však spousta objektů, které nejsou jednoúčelové a jsou využitelné pro určité typy výroby -například kompletně vybavené vítkovické haly, kam se přestěhovala vagónka ze Studénky. Výroba vagónů zde byla zahájena přede dvěma měsíci.
Na území města přetrvávají drastické staré zátěže, jako jsou například ropné laguny v prostoru bývalého podniku Ostramo nebo areál bývalé koksovny Karolina. Jaký bude jejich další osud ?
U lagun Ostrama, které jsou nyní v majetku s. p. Diamo, je hotový průzkum i doprůzkum, jsou stanoveny limity ve vazbě na územní plán. Je známo, co se tam nachází a co se musí odstranit. Bohužel vypsání výběrového řízení na provedení těchto prací se ze strany FNM zdržuje, i když nechápu proč. Denně přicházejí pro informace firmy, které mají zájem do tohoto řízení vstoupit. Při sanaci se bude muset použít více způsobů likvidace, protože jde o poměrně různorodé území. Jednak jsou tam tekuté materiály v lagunách, které se asi budou muset spálit. Některé laguny jsou však již zasypané sutí a zarostlé. Ty se budou zřejmě sanovat jinak.
V areálu koksovny Karolina, který leží v samém centru města, tekl kolem 150 let dehet do země, proto je toto území těžce poznamenáno. Několik let zde však probíhá rozsáhlá sanační akce, která je již z poloviny hotova. Město už chystá výběrová řízení na projekty na další využití tohoto území.
Znečištění dosahuje i mimo samotný areál až pod zastavěné území na ulici 28. října, kterou samozřejmě nejde vybourat. Opět to však nepřekáží rozvoji území -místo se bude sanovat pomocí podzemních kolektorů a bude neustále monitorováno.
Na městě je znát, že se zde životní prostředí výrazně zlepšilo, zmizel typický zápach i prašnost. Spolupracovali jste na tomto zlepšení nějak s průmyslovými podniky, například formou dobrovolných dohod?
Změna oproti stavu před deseti lety je enormní. V ovzduší bylo nejvíc síry a polétavého prachu, u nichž jsme zaznamenali pokles o více než 80 %. Podobně markantní pokles je i u znečištění vod. Stálo to obrovské investice jak od podniků, tak od státu.
Než však tyto zákony začaly platit, sloužila nám místo nich dobrovolná dohoda, kterou jsem uzavřeli například s Ostravskokarvinskými koksovnami. Říkalo se v ní, že mají-li koksovny fungovat v rámci města, musejí provést ekologizaci provozu, a v dohodě byly vyjmenovány akce, které je pro to nutné udělat. Bylo také dohodnuto, že koksovny na území města budou v letech 2005 a 2009 postupně uzavřeny. Ve své době měla smlouva smysl, koksovny se ukázaly jako vstřícné a byla ustavena i občanská komise.
V červnu tohoto roku však zastupitelstvo tuto dohodu znovu projednalo a došlo k názoru, že je možné ji ukončit. Došli jsme k názoru, že nemusíme trvat na zrušení provozů v termínech smlouvy, protože plní všechny limity dané zákonem a životní prostředí už neohrožují. Navíc je tento postup -forma smlouvy s jediným subjektem -nestandardní. Město rozhodně není tím, kdo by měl určovat ekonomiku nějaké firmy (protože případný požadavek na ukončení provozu je skutečně záležitost ekonomická). Jsou zde také otazníky kolem vymahatelnosti takové smlouvy. Proto jsem se rozhodli dohodu ukončit a spoléhat se na standardní zákonné způsoby, kterým musí vyhovět každý. Byla to určitá vývojová etapa, která měla ve své době svůj význam, ale čas ji překonal.
Řekl jste, že Ostrava se svými problémy není v Evropě jediná. Máte kontakty s městy v podobné situaci?
Spolupracujeme v rámci Visegrádské dohody s Košicemi, Miškolcem nebo Katowicemi. Prvním bodem o němž se můžeme poradit, jsou právě plochy po ukončení průmyslové výroby. Na podzim uspořádáme konferenci, kde porovnáme legislativu a naše zkušenosti. Budou se zde prezentovat například americké zkušenosti z Pittsburghu, které ale u nás nejsou plně aplikovatelné, a také nám mnohem bližší zkušenosti z Porúří. Témat je však mnohem víc. Košice zajímá zásobování teplem, vodou a čištění odpadních vod, a také odpadové hospodářství.
Ostrava má fungující odpadové hospodářství, třídící linku, skládku a pracuje na výrobě alternativního paliva z odpadu. Přesto jste se vyjádřil, že zřejmě dojde i na výstavbu spalovny komunálního odpadu. Proč?
Když se řekne spalovna, každý vidí vídeňskou, která zpracovává veškerý komunální odpad, produkuje teplo a zbytky se ukládají na skládce nebezpečného odpadu. Takovou spalovnu nemám na mysli. Ostrava má přebytek zdrojů tepla, ale teplárny patří čtyřem různým subjektům. Představa, že město postaví další spalovnu a vyprodukuje množství tepla, je nesmyslná. Nemáme rozvodné sítě, ani projekt výstavby, kde by se teplo dalo spotřebovat.
Proto chceme jít do kooperace s majiteli tepláren a rozvodů, u nichž není problém s odbytem tepla. Snad by se daly komunální odpady využít -jít s nimi přímo do menších zdrojů, které by je mohly používat jako alternativní palivo s menšími nároky na kvalitu než u paliva pro cementárny.
Každá teplárna a kotelna má v plánu rekonstrukce a generálky, při nichž by mohly být upraveny na využívání takového paliva. Nedávno proběhlo první jednání se zástupci výrobců tepla a všichni vyjádřili svůj zájem. Nechceme vytvořit plánovací komisi, abychom někomu říkali, co má dělat. Tato změna je na jejich vzájemné dohodě, my chceme působit jen jako jakýsi katalyzátor. Kvalitní hospodaření s odpady je zase naším zájmem, proto chceme hledat technicky a ekonomicky dosažitelné řešení.
Jarmila Šťastná
FOTO ARCHÍV
