Zákon o vodách dbá na kvalitu PODTITULEK: Kompetence byly rozděleny Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona o vodách. Po projednání Senátem nabude účinnosti 1. ledna 2002. O tom, co přinese nová právní úprava, jsme hovořili s předsedou Výboru pro zemědělství Poslanecké sněmovny Jaroslavem...
Zákon o vodách dbá na kvalitu
PODTITULEK: Kompetence byly rozděleny
Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona o vodách. Po projednání Senátem nabude účinnosti 1. ledna 2002. O tom, co přinese nová právní úprava, jsme hovořili s předsedou Výboru pro zemědělství Poslanecké sněmovny Jaroslavem Palasem.
Proč bylo třeba přijmout tento zákon a čím zásadním se liší od předchozího?
Původní zákon o vodách byl v platnosti od 60. let a od té doby se celá řada věcí v oblasti vodního hospodářství změnila, například vlastnické vztahy i nároky na kvalitu vod. Museli jsme vytvořit moderní normu, která je srovnatelná s předpisy Evropské unie.
Podle ministra životního prostředí Miloše Kužvarta však nový zákon neodpovídá legislativě Evropské unie. Například se neslučuje vymezení ochranných pásem pro zásobování pitnou vodou a podmínky pro vypouštění odpadních vod do půdy. Je tomu tak?
Je třeba uvést, že jsme přijali dva zákony: zákon o vodách a zákon o vodovodech a kanalizacích. Tyto normy spolu úzce souvisejí. Jestli odpovídají podobným normám v Evropské unii, je otázka pohledu. Já jsem přesvědčen, že ano. Z jiného pohledu, tj. z hlediska ochrany životního prostředí, se na zákon dívá Ministerstvo životního prostředí a z jiných provozně hospodářských pohledů při zachování prvků ekologické stability Ministerstvo zemědělství.
A co říci k pravidlům vypouštění vod? Ministerstvo životního prostředí například navrhovalo, aby se při likvidaci obsahů močůvkových jímek žádala o povolení České inspekce životního prostředí a orgány nadřízené, tzn. pověřené obce, nyní okresní úřady. V praxi by to znamenalo, že kvůli každému fekálnímu vozu by zemědělci museli chodit pro povolení na okresní úřad. To se nám zdálo nepraktické a pro provozovatele složité.
Sněmovna přijala princip, že Ministerstvo hospodářského typu, tedy zemědělství, by mělo hospodařit s vodou, to znamená mít na starosti vodohospodářské funkce v oblasti vodního hospodářství. Ministerstvo životního prostředí by korigovalo tuto činnost tak, aby nedocházelo k ekologickým nedopatřením a "faulům". Jejich kompetence tomu plně odpovídají a mohou do procesu hospodaření s vodou kdykoliv vstoupit a zabránit škodám.
Nový zákon zavádí poplatek za odběr podzemní vody, pokud má být použita jako pitná. Z jakého důvodu?
Poplatek z podzemních vod představuje určitou sumu peněz, která poplyne z 50 % do státního rozpočtu a z 50 % do Státního fondu životního prostředí ČR. Musíme vyjít z faktu, že za podzemní vody se všude ve světě platí. Sněmovna přijala princip, že v České republice budou zpoplatňovány při odběru od 500 kubíků a více měsíčně, a to ještě v jakési náběhové křivce do dalších let.
Není tedy pravda, že by se měly zpoplatňovat venkovské studny. Rétorika poslance Vlastimila Tlustého při projednávání zákona, že zpoplatňujeme vodu dědečkům a babičkám na venkově, nebyla seriózní.
Myslím si, že když někdo podniká s hlubinnými vrty, čerpá vodu a následně ji prodává, pak by měl odvést státu určitý poplatek. Sněmovna k tomu přistoupila rozumně. Bylo by to také neseriózní vůči těm, kteří berou upravenou povrchovou vodu z přehrad, upravují ji a ta je jim zpoplatňována.
Poplatky za odběr podzemní vody se tedy budou zvyšovat tak, aby za tři roky dosáhly celkem 900 miliónů korun?
Ano je to necelá miliarda. Polovina jde, jak jsem již řekl, do Státního fondu životního prostředí, to znamená na ekologii.
Dá se spotřeba vody ze studně kontrolovat?
Ministerstvo zemědělství musí zavést kontrolní systém, který zajistí následný výběr poplatků. Jsem přesvědčen o tom, že tento systém bude vytvořen formou vyhlášek.
Poslanecká sněmovna zbavila zemědělce, tj. největší odběratele povrchových vod, úhrady za vodu pro závlahové systémy...
Je to podle mne jedna z možností, jak zemědělcům ulehčit.
Nový zákon na jedné straně zavede povinnost obnovovat koryta vodních toků ve zvláště chráněných územích, na druhé straně nezakazuje stavět sklady nebezpečných látek, čerpací stanice a skládky odpadů v místech častých povodní. Proč? Copak jsme se z povodní, zvláště na Moravě, dost nepoučili?
Tento zákon nemusí explicitně zakazovat výstavbu skládek. Na druhé straně je také nepovoluje. Pokud jde o záplavová území, stavební úřady se řídí jiným předpisem - stavebním zákonem, který v těchto oblastech zakazuje nejenom zakládat skládky, ale také třeba stavět domy s byty a rodinné domy.
Sněmovna také schválila, aby vodní díla bránila pohybu ryb a vodních živočichů.
Ke každé stavbě, jako je přehrada, se vyjadřují různé orgány včetně Ministerstva životního prostředí. A tento požadavek ministerstvo určitě vznese. Navíc systém správních řízení umožňuje, aby do stavebních řízení vstupovaly ekologické iniciativy a občanská sdružení, která mají možnost v tomto smyslu vznášet připomínky při přípravě stavby.
Poslanci ze zákona vypustili ustanovení o zákazu převodu významných vodních toků do vlastnictví soukromých osob. Není to nebezpečné?
Skutečně jsme vedli polemiku, zda toto ustanovení do nového zákona zakotvit. Nakonec jsme vyšli ze zákona o povodích, kde je jednoznačně formulováno, že vodní díla, respektive majetek povodí, je nezcizitelný. Jedná se o státní podniky, které ze zákona nemohou být privatizovány jako celky. V zemědělském výboru jsme o tom diskutovali. Dospěli jsme k závěru, že stačí formulace, která je uvedena v zákonu o povodích.
Proč nový zákon zvýhodňuje jen malé vodní elektrárny s kapacitou 5 MW?
Ministr Kužvart zdůrazňoval, že v Evropské unii jsou osvobozeny od poplatků malé vodní elektrárny do 10 MW. Poslanecká sněmovna ale přijala názor, že by to mělo být jen 5 MW. Já se tomuto názoru nebráním. Výroba elektřiny tímto způsobem je ekologicky čistá a měla by být podporována. Domnívám se, že malé vodní elektrárny mají své opodstatnění. I z minulosti známe celou řadu provozů, které měly turbínu a vyráběly pro svou potřebu nejen z ekologických, ale i z ekonomických důvodů, elektrickou energii. Nevidím důvod, proč bychom se neměli k tomu vrátit a malé elektrárny zvýhodnit.
Proti vládní předloze padlo na 300 pozměňovacích návrhů. Které byly nejdůležitější?
Pozměňovací návrhy navrhl především zemědělský výbor a skutečně jich bylo kolem 300. Myslím si, že je potřeba brát je komplexně. Podle neoficiálních vyjádření lidí jak z Ministerstva zemědělství, tak z Ministerstva životního prostředí tyto návrhy zákon spíše vylepšily. To znamená, že zdůraznily některé věci, které původní vládní předloha málo akcentovala. Těžko říci, který je více důležitý a který méně. My jsme je vnímali jako komplex a měli jsme tendenci návrhovaný zákon vylepšit. Jsem přesvědčen, že nový zákon o vodách je dobrý.
Karel Žítek
FOTO ARCHÍV
