Komentář k zákonu o odpadech (V). PODTITULEK: Plány a nástroje Další pokračování našeho seriálu se týká dvou částí nového zákona o odpadech: částí VII, která se podrobně zabývá plány odpadového hospodářství, a částí VIII, v níž jsou definovány ekonomické nástroje a jejich použití. Část o programech...
Komentář k zákonu o odpadech (V).
PODTITULEK: Plány a nástroje
Další pokračování našeho seriálu se týká dvou částí nového zákona o odpadech: částí VII, která se podrobně zabývá plány odpadového hospodářství, a částí VIII, v níž jsou definovány ekonomické nástroje a jejich použití.
Část o programech odpadového hospodářství je v zákoně nová a je zaměřena prakticky. Platný zákon o odpadech se nezabývá takto analyticko-výhledovými materiály, až na koncepce odpadového hospodářství zpracovávané Ministerstvem životního prostředí a kraji. Nyní se do jisté míry vracíme k myšlence programů odpadového hospodářství, které zejména v poloze původců odpadů preferoval první zákon o odpadech č. 238/1991 Sb.
Plány odpadového hospodářství bude zpracovávat Ministerstvo životního prostředí (návrh plánu České republiky), kraje v samostatné působnosti (návrh zpracuje krajský úřad) a původci odpadů. Plány budou zásadně obsahovat analytickou část (bilance odpadů a zhodnocení stavu, nakládání s nimi) a část návrhovou, v níž budou obsaženy cíle a postupy pro omezení množství a skladby (především nebezpečných) odpadů. Zpracování, posuzování i schvalování těchto plánů nebude v režimu správního řádu. Výstupy z předmětných materiálů (plánů) bude moci pořizovat každý -je umožněno nahlížení do nich, opisy, kopie, výpisy.
Plány nově
Nejprve musí být zpracován a schválen plán odpadového hospodářství České republiky. Návrh plánu projednaný se všemi kraji musí předložit Ministerstvo životního prostředí do 31. 12. 2002 vládě České republiky ke schválení. Republikový plán obsahuje závaznou a směrnou část řešení. V závazné části se objeví velmi důležité limity jako podíl recyklovaných odpadů, podíl odpadů ukládaných na skládky nebo např. zásady pro nakládání s nebezpečnými odpady. Doba platnosti tohoto plánu je minimálně 10 let, materiál však musí reagovat na každou zásadní změnu podmínek při jeho zpracování.
Po schválení ve vládě bude republikový plán opatřen doložkou o schválení a do jednoho měsíce zaslán všem krajům. Závazná část republikového plánu bude vyhlášena Ministerstvem životního prostředí v plném znění ve Sbírce zákonů jako sdělení. Takto schválený a zpřístupněný plán odpadového hospodářství České republiky představuje závazný podklad pro činnost příslušných správních úřadů i podklad pro zpracování navazujících plánů odpadového hospodářství krajů.
Vlastní plán odpadového hospodářství kraje bude zpracován a schválen do jednoho roku od uveřejnění závazné části plánu odpadového hospodářství ve Sbírce zákonů, tedy v období 2003-2004.
Krajské plány nesmí být v rozporu se závaznou částí celostátního plánu. Budou obsahovat závaznou a směrnou část řešení s prakticky totožným zaměřením.
Platnost krajských plánů je také minimálně 10 let s reakcí na zásadní změnu podmínek při jeho zpracování. Návrh krajského plánu bude možno veřejně prostudovat a připomínkovat, dále se tyto návrhy (a jejich změny) musí projednat s Ministerstvem životního prostředí. Dokument bude využíván jak pro koncepční, tak konkrétní správní činnost v území.
Plán odpadového hospodářství dále zpracovávají pouze ti původci odpadů, kteří produkují více než 10 t nebezpečného odpadu nebo 1000 t ostatního odpadu. Plán specifikovaného původce musí být v souladu se závaznou částí řešení konkrétních krajských plánů, tj. těch krajů, kde původce produkuje a nakládá s odpady. Doba platnosti těchto plánů je nejméně 5 let s obdobnou reakcí na změny podmínek při jeho sestavení (např. jiný výrobní program).
Plány původců musí být zpracovány (u těch, kteří ke dni vyhlášení závazné části plánu kraje překračují zmíněný limit) do jednoho roku ode dne vyhlášení závazné části krajského plánu, tedy v období 2004-2005. Návrh plánu původce připomínkuje kraj (krajský úřad), schvaluje ho představitel původce jako závazný podklad pro jeho činnost.
Plány odpadového hospodářství tvoří soustavný systém, který při reálné a provázané závazné části plánu republiky má vytvořit ucelený směr tlaku zákona a prováděcích předpisů k omezení produkce odpadů, resp. zvýšení úrovně jejich využití (recyklace) a potlačení rizikových forem jejich odstranění (skládkování). Plán odpadového hospodářství v úrovni krajů musí podrobně řešit otázku komunálního odpadu, především podílu netříděného, směsného odpadu.
Ekonomické nástroje
Tato část se prakticky kryje s částí sedmou dnešního zákona o odpadech, nazvanou Poplatky. Po pojmem ekonomické nástroje se musí rozumět poplatky za uložení odpadů (jedna z legálních, byť méně žádoucích forem odstraňování odpadů). Tlak na snižování dnes nejrozšířenější metody zneškodnění (odstranění) je především představován razantním zvýšením poplatků za skládkování odpadů.
Dnes představuje základní poplatek za uložení nebezpečného odpadu 350 Kč/t, základní poplatek za uložení ostatního odpadu 50 Kč/t. Rizikový poplatek za uložení tuny nebezpečného odpadu dnes představuje 750 Kč/t. Tyto sazby by platily i v příštím roce. Podle nového zákona o odpadech se v roce 2002 bude platit základní poplatek za nebezpečný odpad 1100 Kč/t, základní poplatek za uložení ostatního odpadu 200 Kč/t. Rizikový poplatek za nebezpečný odpad bude 2000 Kč/t. V následujících letech bude tento progresivní trend zvyšování poplatků pokračovat (příloha č. 6 k zákonu).
Platit poplatek musí původce, a to provozovateli skládky, který je odvádí příjemci (základní složka poplatku obci, riziková složka Státnímu fondu životního prostředí). Pokud není poplatek zaplacen včas, uloží mu tuto povinnost orgán kraje v přenesené působnosti (dosud okresní orgány).
Provozovatel skládky je povinen zřídit zvláštní vázaný účet pro ukládání prostředků k vytváření finanční rezervy. Podobný postup musí volit tyto subjekty prakticky již dnes. Čerpání z tohoto účtu je možné pouze na vybrané účely související s deponií, a vždy musí být udělen souhlas příslušného okresního úřadu. Finanční rezerva přechází se změnou provozovatele skládky. Pokud "koncový" provozovatel zanikne bez nástupce, pak přechází na stát.
V zákoně je také zakotvena částka výše finanční rezervy 100 Kč za tunu uloženého nebezpečného nebo komunálního odpadu, 35 Kč za tunu ostatního odpadu (dnes ve vyhlášce MŽP č. 340/1997 Sb. ve výši 60 Kč, resp. 20 Kč za 1 tunu uloženého odpadu). Tvorba finanční rezervy tak nezaznamenala příliš strmý nárůst, což nepovažuji za šťastné.
Pečovat o skládku po jejím uzavření, rekultivaci a sanaci je stanoveno minimálně na 30 let (schválit v provozním řádu), dnes 15, resp. 5 let. Ekonomické nástroje důrazně napomáhají záměru zákona vylepšit úroveň a hlavně potlačit rozsah skládkování odpadů jako rozhodující metody odstraňování odpadů v České republice.
Emil Rudolf,
ředitel odboru výkonu státní správy
Ministerstva životního prostředí,
pracoviště Hradec Králové
