Cílem není vyrobit další odpad PODTITULEK: Alternativní paliva V ostravské společnosti OZO Ostrava, s. r. o., se rozběhl projekt výroby alternativních paliv z odpadů. Hovořili jsem o něm s Ing. Petrem Bielanem, technickým náměstkem ředitele společnosti. Jak tento projekt začal? V letech 1996-1998...
Cílem není vyrobit další odpad
PODTITULEK: Alternativní paliva
V ostravské společnosti OZO Ostrava, s. r. o., se rozběhl projekt výroby alternativních paliv z odpadů. Hovořili jsem o něm s Ing. Petrem Bielanem, technickým náměstkem ředitele společnosti.
Jak tento projekt začal?
V letech 1996-1998 Ministerstvo průmyslu a obchodu vypsalo výzkumný projekt mimo jiné i na možnosti využití komunálních odpadů ve stavebnictví. Měli jsme za úkol navrhnout, jak využívat odpad ze skládek komunálního odpadu. Považovali jsme to za nereálné, protože smícháním v komunálním odpadu a jeho uložením na skládku se suroviny zcela znehodnotí.
V té době jsme provozovali třídicí linku na sídlištní odpad a hledali jsme využití pro vytříděné jednotlivé podíly komunálních odpadů. Jako nejlepší se jevila možnost konverze vytříděných podílu ze sídlištních odpadů na palivo pro cementářské pece. Vznikl tak meziodborový projekt, kde bylo třeba skloubit znalosti o výrobě cementu se znalostmi nakládání s odpady. Měli jsme to štěstí, že jsme mohli spolupracovat se špičkovým odborníkem - cementářem, ing. Janem Gemrichem z VUMO.
Výsledkem bylo vyhodnocení možnosti zpracování vytříděného odpadu, bohužel bez praktického ověření v cementárnách. Až začátkem roku 2000 se nám podařilo najít potencionálního odběratele alternativního paliva, a to cementárnu v Hranicích, s níž jsme se dohodli na smlouvě a podmínkách realizace. Následovala investiční a realizační část akce, kdy se projektovalo, hledalo se ekonomické řešení, hodnotily se efektivity jednotlivých činností a zároveň probíhal legislativní proces.
Nejsložitější bylo najít takovou technologii, na jejímž základě bychom mohli ručit za standardní kvalitu výrobku na výstupu. Know-how ale není v tom, že vlastníme "nějaké stroje", které palivo vyrobí. Podstata je v hodnocení vstupních materiálů, ze kterých se palivo můžeme namíchat. Je to vlastně zbožíznalectví. Naším cílem není vyrobit další odpad, ale výrobek s definovaným složením, na který můžeme vydat certifikát.
To znamená, že není nějaký standardní postup či technologie, který se prostě koupí a použije?
Existují běžné technologie na fyzikální úpravy odpadů, a můžete si vybrat. Každá z nich lépe splní či hůře z požadovaných předpokladů na výrobek. Hlavně musíte mít dobře popsané vstupy a požadovaný výstup. Problém při zpracovávání odpadů jejich heterogenita. Pod jedním katalogovým číslem dostanete dva zcela rozdílné odpady.
Například odpad drobného plastu může obsahovat materiály, které nejsou spalitelné, mohou obsahovat třeba 80 % oxidu vápenatého a vůbec nehoří. Jiné obsahují PVC, kde je až 60 % chlóru, což je materiál sice spalitelný, ale nepoužitelný pro cementářskou technologii. A tak si můžeme povídat o vlhkosti, o příměsích jako fluór, rtuť a dalších.
Tyto faktory omezují použití odpadů pro výrobu alternativního paliva. Přesto můžeme konstatovat, že rozsah vstupních surovin pro výrobu alternativního paliva je podstatně širší než u recyklačních technologií na konkrétní materiál či na jednu zcela konkrétní komoditu (např. folie LDPE).
Komunální odpad je velmi heterogenní, jak se dá využít?
Technologie alternativního paliva má své omezení v tom, že do něj lze zpracovat materiály přímo z komunálního odpadu jen po předešlé separaci. Hodně záleží na lidech a jejich třídění. Někdy svezeme tříděný sběr plastů na vstup na linku paliva, ale je tak znečištěn, že pro výrobu náhradního paliva nelze použít. Proto se i při výrobě náhradního paliva opíráme o průmyslové odpady, kde je jejich složení lépe definovatelné. Se směsnými komunálními odpady nemůžeme při výrobě paliva vůbec počítat, lépe si s nimi poradí například spalovna, které jsou na složení odpadů a jejich chemicko-fyzikální vlastnosti méně citlivé, než je výroba náhradního paliva.
Využití odpadů v náhradních palivech však musí v prvé řadě brát ohled na to, že popel z našeho výrobku se zabuduje do cementu. Z tohoto pohledu je to výhoda, protože se jedná o bezodpadovou technologii. Na druhou stranu popeloviny mohou ovlivnit kvalitu cementu, např. tvrdnutí betonu, jeho zrání a pevnost. Proto musíme hlídat obsahy zinku, olova, chrómu nebo kobaltu a dalších prvků ve vstupních materiálech pro výrobu paliva. Laboratorně zjišťujeme obsahy a podíl sledovaných prvků v jednotlivých odpadech. Z toho pak určujeme možný podíl odpadů na vstupu do technologie.
Proto také značný podíl našich vstupních surovin nejsou odpady komunální, ale průmyslové. U nich je snadnější dosáhnout standardní kvality od prověřeného dodavatele se stabilní produkcí technologického odpadu.
Přesto musíme být obezřetní, protože nikdy nemáte "čistý" odpad, vždy je to heterogenní materiál a musíme rozhodovat, jak ho použít.
V jakém poměru tedy mícháte průmyslové a komunální odpady?
Dnes se podíl pohybuje zhruba 1:1 započteme-li i velkoobjemové odpady. Naší výhodou je, že svážíme odpad pro celé město Ostravu. Díky tomu máme celkem stabilní zdroj komunálního odpadu, s nímž už se dá nakládat koncepčně. Na palivo můžeme zpracovávat například i již zmíněné vytříděné složky velkoobjemových odpadů, kde je velký podíl dřeva, koberců a jiných složek. Z velkoobjemových odpadů vytřídíme i další složky, které se dají dále využít: kovy, karton, textil. Samozřejmě jsou v něm obsaženy televize, ledničky, autobaterie a další i nebezpečné složky odpadů. Ty separujeme a odvážíme na další zpracování nebo ke zneškodnění - odstranění. Zbytek po vytřídění se vozí na skládku.
Které složky v odpadech vám nejvíce vadí.
Hodně potíží působí obaly, kde je vysoký podíl Cl (výrobky z PVC). Přestože těchto výrobků je jen okolo 6 % v separovaném sběru plastů, toto množství značně snižuje jeho použitelnost na výrobu náhradního paliva.
Při přípravě linky na výrobu paliva jsme mimo jiné vycházeli i ze zákazu výroby PVC do konce roku 2004, tak jak to bylo stanoveno v zákoně o odpadech č. 125/1197. Nový zákon s omezením výroby PVC nepočítá. Zkrátka zákonodárce rychle mění své názory a koncepční úvahy a je složité se s tím vyrovnat. Proto hledáme cestu omezit rychloobrátkové obaly z PVC, které se dostávají do komunálních odpadů. Především se jedná o potravinářské obaly a tvrdé folie cukrářských výrobků. Spolupracujeme se společností EKO-KOM a snažíme se ovlivnit výrobce těchto složek v odpadech, aby používali "čisté obalové materiály" tak, jak je již používají jejich kolegové z branže a že vytřiďovat těch 6 % problematických odpadů je finančně velmi náročné a lze to přirovnat k pověstnému hledání "jehly v kupce sena". Je otázka, zda toto třídění máme dělat u nás na konci řetězu nebo s výrobci či plniči obalů, kteří by mohli změnit systém plnění do "čistých obalů" z hlediska využití obalových materiálů. Významně by se zvýšila využitelnost komunálních plastových obalů. Ve velkoobjemových odpadech, jako jsou třeba podlahové krytiny, PVC velmi snadno poznáme a vytřídíme, tam žádný problém není.
Pro úspěšnou výrobu paliva je zřejmě klíčová analýzu odpadu?
Základem je analýza vstupů a výstupů. Máme několik odběrných bodů pro vzorkování při procesu výroby paliva. První je na vstupu, kde stanovujeme, zda materiál přijmeme ke zpracování nebo ne. Pak následuje mezikontrola po prvním drcení, a na konci je výstupní kontrola, kde se připravuje průměrný vzorek z hotového výrobku a stanovuje se jeho expediční složení. Tato analýza již jde s výrobkem jako certifikát o složení.
Výroba alternativního paliva je často prezentována jako záchrana pro stále se zvyšující množství komunálního odpadu. Co si o tom myslíte?
Určitě ne. Tato výroba má své omezené místo podobně jako třídění PET lahví: nevyřeší nakládání s komunálním odpadem jako s celkem, ale pomůže řešení problému. Výroba alternativního paliva může zvýšit podíl využití komunálních odpadů. Můžeme jej označit jako určitý mezistupeň mezi spalováním a materiálovým využitím.
Můj laický odhad je, že všechny cementárny by mohly ročně využít 80-100 000 tun alternativního paliva. Pokud by v něm TKO představovalo polovinu, bude to 40-50 000 tun ročně. Ve státě se ročně vyprodukuje kolem 3 milionů tun "komunálu". Z něj zhruba polovina inertní materiály. Toto procento se postupně snižuje (ve velkých městech už je to jen mezi 20-30 %). Další podstatnou složkou jsou bioodpady (cca 30 %) I po odečtení těchto dvou složek vyplývá, že alternativní paliva představují u pro hospodaření s TKO významnou, ale ne převratnou možnost využití odpadů.
Jak vidíte budoucnost?
Musíme společně hledat cestu k tomu, abychom odpady co nejvíce využívali, nikdo to za nás neudělá. Často přitom stačí tak málo: organizovat práci uvnitř podniku, zavést separaci odpadů, využít je za minimálních nákladů. Je třeba uvažovat i o ekonomické stránce věci: čím lépe a pečlivěji třídíme, tím více to stojí peněz. U odpadů, které je problematické třídit do určité čistoty, je ekonomičtější je třeba spálit bez velkého třídění.
JARMILA ŠŤASTNÁ
FOTO ARCHÍV
