VÝSTAVBA ZDALEKA NEKONČÍ

Srovnáme-li současný stav se stavem na počátku 90. let, je zlepšení kvality vody v České republice zcela zásadní. V letech 1990 - 2000 se znečištění vypouštěné z bodových zdrojů v klasických ukazatelích, jako je biochemická spotřeba kyslíku, snížilo o 87 %, v nerozpuštěných látkách o 84 % a v ukazateli chemická spotřeba kyslíku o 80 %. Dosáhli jsme toho dvěma způsoby: především výstavbou čistíren odpadních vod (ČOV) a určitou restrukturalizací průmyslu, změnami technologií i uzavíráním některých neefektivních provozů, které se vyznačovaly velkou mírou vypouštěného znečištění. Toto konstatování platí u kategorií vypouštění z bodových zdrojů - z těch, které umíme identifikovat a měřit. Problémem však stále zůstává tzv. plošné znečištění, tzn. znečištění například ze zemědělských činností i z atmosféry. Do této kategorie patří malé rozptýlené bodové zdroje znečištění.

Jak se snížení vypouštěného znečištění projevilo na vodních tocích?

Na počátku 90. let bylo ve IV. a V. třídě, což je voda silně a velmi silně znečištěná, 71 % délky sledovaných vodních toků, v roce 2000 jen 35 %. Podíváme-li se na počty profilů, ve kterých se sleduje jakost vod, na počátku 90. let byla u 74 % z nich zjištěna voda nejhorší kvality IV. a V. třídy, v roce 2000 jen u 37 %.

Jak pokračuje výstavba ČOV pro města obce?

I zde jsme zaznamenali obrat k lepšímu. Na počátku 90. let prakticky v žádném tehdejším krajském nebo okresním městě nebylo vyřešeno čištění komunálních odpadních vod. Situace v roce 2000 byla zcela jiná. Jako významné datum mohu uvést květen 2001, kdy byla v Děčíně uvedena do provozu poslední zbývající ČOV ve velikostní kategorii s více než 10 000 ekvivalentními obyvateli.

S čistírnami souvisí nejen výstavba, ale i rekonstrukce a rozšiřování kanalizací. I v této oblasti došlo k zásadnímu obratu. Zatímco na veřejnou kanalizaci bylo v roce 1989 připojeno 72 % obyvatel, dnes je to téměř 75 %. Podíl čištěných odpadních vod se zvýšil ze 71,5 % na 95 %.

Splňujeme již dnes požadavky EU na čistotu vod?

Co se týká čištění městských odpadních vod, tady se dostáváme poprvé do souvislosti s požadavky legislativy EU, konkrétně se směrnicí č. 91/ 271 z roku 1991, která byla transponována do české legislativy zákonem o vodách a zákonem o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Tyto zákony vstoupily v platnost 1. ledna 2002. Stanovují požadavky, které mají do roku 2005 zajistit, aby obce větší než 2000 ekvivalentních obyvatel byly vybaveny nejen funkční kanalizací, ale i dvoustupňovým mechanicko-biologickým čištěním. Jde také o povinnost snížit ve vodách obsah dusíku a fosforu, které způsobují eutrofizaci.

Dalším významným požadavkem této směrnice je, aby i v obcích menších než 2000 ekvivalentních obyvatel, v nichž existuje kanalizace, bylo zajištěno mechanicko-biologické čištění. Tato skutečnost měla zásadní význam i v procesu vyjednávání s Evropskou unií. K 1. červnu 2001 byla uzavřena celá kapitola životního prostředí včetně problematiky vody. Oblast vody byla uzavřena s jedním přechodným obdobím, které se týká požadavků na čištění komunálních odpadních vod. ČR získala souhlas s prodloužením této lhůty do roku 2010.

Souhlas s tímto posunem termínu byl dán za konkrétních podmínek: do konce roku 2002 zajistíme čištění v komunální sféře v souladu s požadavky směrnice v 18 velkých aglomeracích, do konce roku 2006 v dalších 36 a od roku 2006 do roku 2010 ve zbývajících 127 aglomeracích větších než 10 000 ekvivalentních obyvatel a čištění odpadních vod v 550 aglomeracích v rozmezí 2000 -10 000 ekvivalentních obyvatel. Já jsem sice říkal, že děčínská čistírna byla poslední, protože město nemělo žádnou, nyní v té kategorii nad 10 000 ekvivalentních obyvatel se jedná o rekonstrukce, rozšíření a modernizace tak, aby čistírny splňovaly požadavky na efektivitu čištění.

Kde získáme potřebné finanční prostředky?

Oblast čištění komunálních odpadních vod je nejnáročnější v celém aproximačním procesu legislativy v oblasti vody. V úrovni roku 2000 finanční potřebu odhadujeme na 98 mld. korun ročně, z toho 34 mld. připadá na čištění odpadních vod a 64 mld. na výstavbu a doplnění kanalizací. K zajištění finančních prostředků musí ČR využít všechny dostupné zdroje. Tuzemskými rozumíme státní rozpočet, patří k nim i úvěr z prostředků Evropské investiční banky. V roce 2000 podpořil stát prostřednictvím programu Ministerstva zemědělství rozvoj hospodářské infrastruktury - vodovody a kanalizaci - částkou 1,4 mld. Kč. Druhým největším zdrojem je Státní fond životního prostředí, který na stavby ochrany vod poskytl v roce 2000 1,1 mld. Kč.

Patří sem i některé specializované programy, například program Phare CBC, který se týká přeshraniční spolupráce. Tady se podařilo v roce 2000 podpořit naše programy 200 mil. Kč. Dále je to program ISPA, který je orientován na financování velkých infrastrukturních projektů v oblasti dopravy a životního prostředí, konkrétně kvality vod. V roce 2001 je reálná podpora ve výši 1,2 mld. Kč. Dál sem patří specializované projekty, které spravuje Ministerstvo životního prostředí, a podpůrné programy Ministerstva pro místní rozvoj. Jde o částky v desítkách a stovkách miliónů korun. Výstavba je také financována prostřednictvím vlastních zdrojů investorů. Ty musí logicky být rozhodující. V září roku 2001 schválila vláda tzv. aktualizovanou finanční strategii financování požadavků směrnice 91/271. Z toho vyplývá, že rozhodující část prostředků převyšující celkovou sumu 10 mld. Kč ročně se dá očekávat v letech 2005 -2008.

Sdružují se obce při výstavbě čistíren?

Podle starého vodního zákona i podle nového zákona o vodách č. 254/2001 Sb. je povinnost každého, kdo vypouští odpadní vody, učinit opatření, která by zajistila jejich odvádění a čištění. Je proto možné, aby se obce sdružovaly. Zejména v kategorii 2000 až 10 000 obyvatel, případně i v některých obcích menších, je v mnoha případech technicky výhodnější místo několika menších čistíren blízko u sebe postavit společnou ČOV. Je možné, a v praxi se to tak dělá, napojovat obce na již existující velké čistírny. Důvodem sdružování obcí může být i naplnění požadavků některých specializovaných programů, zejména programu ISPA. Jde o to, aby celkový projekt dosáhl limitu, na který je tento nástroj orientován, tj. na velké obce.

Existuje také příhraniční spolupráce, která se týká čištění vod?

ČR má uzavřeny mezivládní dohody se všemi sousedními státy v oblasti spolupráce na hraničních vodách. V rámci této spolupráce identifikujeme a podporujeme projekty, které řeší přeshraniční charakter ochrany vod. Zatím nejdeme cestou společných čistíren, ale cestou převodu odpadních vod přes státní hranice. Jde o případy, kdy na existující čistírny v ČR - například ve Vejprtech nebo ve Varnsdorfu - jsou přiváděny odpadní vody ze SRN a tam jsou čištěny.

KAREL ŽÍTEK