V minulosti byla mnohá území poznamenána nešetrnou těžbou surovin rudného i nerudného charakteru. Dnes, kdy se do popředí dostávají ekologická hlediska asanace a tvorby krajiny, jsou tyto antropogenní činnosti narušené plochy uváděny v souladu se zpracovaným generelem do původního stavu.
Důležitou roli v tomto procesu sehrávají rekultivace, které si kladou za cíl obnovit kvalitativní parametry území narušených činností člověka.
Využití odpadů a surovin pro výrobu statkových, organických a organominerálních hnojiv pro rekultivaci lze demonstrovat na území severozápadních Čech, které je zatíženo těžbou hnědého uhlí. Z územního hlediska je možné tuto oblast rozdělit na sféru vlivu dvou důlních společností Mostecká uhelná společnost a Severočeské doly, a. s.
Na územích obou důlních společností bude do roku 2010 rekultivováno pro zemědělské účely přes 7000 hektarů a pro lesnické účely až 18 000 hektarů výsypek. Ve většině případů lze nadložní zeminy hodnotit jako substráty chudé na živiny (pH kolem 6,8, fosfor 30,8 mg/kg, draslík 376 mg/kg, vápník 2593 mg/kg, dusík 0,159 %, humus 3,83 %). Obsahy rizikových prvků (limitní hodnoty podle vyhlášky MŽP ČR č. 13/1994 Sb.) nejsou v tomto substrátu většinou překročeny.
Chudé substráty
Při rekultivaci je podle navrženého technologického postupu povážena skrývka různou vrstvou ornice ze zemníku, případně se při provádění lesnické rekultivace sází sazenice přímo do slehlého, technicky rekultivovaného nadloží. Oba substráty mají obecně chudou mikrobiologickou aktivitu. U výsypek je příčinou jejich původ několik desítek metrů pod povrchem původního profilu. Ornice bývá v zemníku uskladněna v profilech s mocností přesahující někdy až 20 metrů po dobu několika let. V takto vysokých vrstvách nedochází k provzdušňování ani mechanickému promíchávání nutnému pro mikrobiální pochody v půdách a zásoby organických živin nutných pro anaerobní mikroflóru jsou vyčerpány.
Pro zvyšování mikrobiální aktivity výsypkových substrátů i ornice na čerstvě povezených rekultivovaných plochách jsou vhodnou alternativou látky obsahující organickou hmotu jako živné médium i živé mikroorganismy (tab. 1).
Správné použití
V procesu rekultivace je třeba používat odpady v souladu se správnou zemědělskou praxí. Aplikací těchto hmot může v extrémních případech dojít k výrazné změně obsahu rizikových látek na rekultivovaném území, což je závadné, pokud se očekává na těchto plochách produkce potravin (tab. 2).
Řešením odstraňujícím některé problematické vlastnosti výše uvedených odpadů je kompostování, proces aerobní mikrobiologické stabilizace výše uvedených substrátů. Výhodou tohoto procesu je možnost kontrolovaného vstupu rizikových látek do rekultivačního procesu, neboť kompostování je proces, při němž je přesně evidováno množství, kvalita a surovinová skladba výsledného produktu.
Rovněž je vhodné pro optimalizaci surovinové skladby kompostových rekultivačních substrátů provést předchozí agrochemickou analýzu na rekultivovaných plochách a podle výsledků rozborů upravit surovinovou skladbu a dodaným substrátem optimalizovat bilanci živin.
Další výhodou hovořící pro kompostování je možnost zřízení výroby kompostu v blízkosti rekultivovaných ploch, tak aby se snížily dopravní náklady jak pro suroviny, tak pro hotový kompost.
Veškeré hmoty mající charakter odpadů, se vyznačují zvýšeným obsahem rizikových prvků. Proto je nutné snížit limitní hladinu rizikových prvků v těchto substrátech a obohatit je o mikrobiologickou aktivitu nejlépe kompostováním. Registrací a průběžnou kontrolou výroby kompostu je zajištěna stálá kvalita a umožněna optimalizace surovinové skladby podle požadavků odběratele.
Roman Honzík,
odd. ekotoxikologie,
Výzkumný ústav rostlinné výroby,
Chomutov
|