Zákon o ochraně ovzduší z pohledu obce

Kužvart:

Nový zákon o ochraně ovzduší je provázen celou řadou "hlubokých nedorozumění" jak by řekl prof. Klaus. S tím, jak postupuje reforma veřejné správy a spoustu pravomocí dostávají kraje, tak i tento zákon předává mnoho pravomocí krajům a obcím. A v tom je možná mnoho nedorozumění: když vidíme třeba zahrádkáře, jak říká "přece mi nemůže nikdo zakazovat pálit listí či klestí, vždyť to se dělalo vždycky". Nyní se však o tom bude rozhodovat na úrovni obce.

Rychlíková:

Zákon upravuje velké věci, jako je EU či mezinárodní smlouvy, ale i místní záležitosti, kdy svěřuje pravomoci obcím a zdůrazňuje tak, že problém se má řešit tam, kde vzniká, a nikoli z nějakého ministerstva či jiného úřadu. Mnoho věcí tedy bude moci řešit přímo starosta, který dostane páku na nepravosti, které páchají "jeho" občané. Stížnosti "sousedův komín nám kouří pod okny, nevíme, co s tím, naše děti jsou z toho pořád nemocné" dříve nebylo možné řešit. Nyní obec získá možnost řešit tyto malé, ale z pohledu občana důležité problémy.

Nikdo nebude moci vnikat lidem do soukromí. Pokud ale bude docházet ke znečišťování ovzduší černým dýmem či nepříjemným zápachem, a bude to předmětem stížností obyvatel, bude mít starosta možnost tu záležitost prošetřit jednoduchým ohledáním. Při něm se zjistí, jak černý dým z komína vychází, či bude možno sledovat zápach kolem zdroje, a to buď prostřednictvím zkušených osob s autorizací nebo občanů, kterých se bude dotazovat. Poté bude možné uložit pokutu za špatné provozování malého zdroje.

Na zjišťování kvality dýmu existuje velmi jednoduchý způsob, který může zajistit každá obec. Je starý zhruba sto let, kdy pan Ringelmann vymyslel "okometrické" hodnocení tmavosti kouře. Jde vlastně o pravítko z umělé hmoty se čtyřmi okénky, pomocí něhož se srovnává tmavost kouře se srovnávacími standardy.

Starosta -či spíše jím pověřený úředník -přijde, porovná tmavost kouře a hned ví, zda komín dýmá nad míru či nikoli. Dělá se to v určitých časových intervalech během dne a na konci dne lze říci, co se s komínem děje. Kontrolovat tmavost dýmu není skutečně žádný problém, je to známý způsob, ale dosud nebyl žádným zákonným způsobem zohledněn a nebylo možné ho používat.

Druhou věcí je obtěžování zápachem. Často býváme napadáni, že to je záležitost subjektivní, ale nebezpečné látky člověk vnímá vždy negativně -je tak prostě vybaven do života. Existují objektivní metody, jak nadměrné obtěžování zápachem zjistit. Obtěžování se musí dít víc než 2 % sledované doby a osob, které jsou obtěžovány, musí být víc než 5 % ze sledované populace. To znamená, že občané v lokalitě dostanou dotazníky, které v pravidelných intervalech vyplňují, a posléze se provede statistické vyhodnocení a zjistí se, zda občané byli nadmíru obtěžováni či nikoli. Dobře se tak dá zjistit třeba spalování PVC, kdy obtěžuje unikající chlór. Metodu lze užít i při hodnocení zemědělských objektů či ve městech s chemickým průmyslem, kde často k pachovému obtěžování dochází, ale přitom je tento zápach běžnými způsoby neměřitelný.

Momentálně se tato metoda používá k objektivizaci zápachů, které odcházejí z Čech do Německa, kde 11 000 německých občanů podepsalo petici, že jsou obtěžováni zápachem, a Češi s tím mají něco udělat.

Objektivizace zápachu se konkrétně dělá dvěma způsoby: prvním je, že do sledované lokality v určitých intervalech chodí parta čichačů, provádí sledování a zapisuje, a pak se údaje za určitý čas vyhodnocují. Nebo se to děje použitím vybraného "čichového panelu", tedy že se vybere každý desátý člověk, který v lokalitě bydlí. Tito lidé pravidelně vyplňují dotazníky o situaci, jak ji vnímají a zda je to obtěžuje. Měří se minimálně 10 měsíců, pak se dotazníky seberou a vyhodnotí. Dobře to funguje u malých zdrojů v obytné zástavbě, třeba když je v panelovém domě pekárna, kterou obyvatelé vnímají čichem negativně.

Akceptujeme zde normy, které už fungují v Německu, čili jen zde přenášíme zahraniční zkušenosti do našich podmínek. Bude to ošetřovat i evropská norma pro sledování zápachu.

Zákon umožňuje určitou flexibilitu v konání obce. Např. obec může stanovit, za jakých podmínek je možné spalovat věci na volném prostranství, případně to může zcela zakázat. Stejně tak obec může zakázat svým nařízením spalování uhelných kalů, které jsou v malých zdrojích velkým zdrojem prachu. Za spalování listí bude mít obec možnost dát sankci podle přestupkového zákona (sankce zde činí 500 až 150 000 Kč). Bude na obci, jak si to svou vyhláškou upraví.

Kužvart:

Snahou předkladatele je, aby se chránilo ovzduší v té nejcitlivější rovině do 2 m výšky. Zde mohou být dva pohledy. První ultraliberální: každý si za svým plotem může dělat cokoli, a vy mu do toho nemáte co mluvit, jen si spokojeně dýchat veškeré dioxiny a smrady apod. Druhý pohled je, že obec v rámci svých možností a podmínek upraví tyto věci obecním předpisem, který bude mít v rámci přestupkového zákona i určité možnosti sankcí. Je to tedy pokus ze strany předkladatele, tedy MŽP, dát obcím do rukou konkrétní nástroj, jak chránit ovzduší před některými pro všechny.

Často se tvrdí, že jdeme daleko nad požadavky Evropské unie -jenže třeba v Německu systém rozlišování tmavosti kouře mají. Nebo další námitkou je, že úprava může být zdrojem šikanování ze strany starosty vůči jemu neoblíbenému sousedovi -ale u všech těchto řízení či rozhodnutí je možnost dovolání u soudu a lze doložit, že ten a ten zdroj nepoužívá ke spalování např. komunální odpad. Je to nabídnutá ruka vůči starostům a je na nich, zda nabízených možností využijí.

(Převzato ze Zpravodaje MŽP)

-pla -