Na německých silnicích se v roce 1999 pohybovalo okolo 42 milionů osobních automobilů. Ve stejném roce bylo v Německu zaregistrováno 4 437 586 nových osobních vozidel. Ročně se vyřazuje kolem o jednoho milionu automobilů, po celé Evropě je to 10 -12 milionů automobilů. Odstraňování autovraků v souladu s požadavky ochrany životního prostředí je proto ekologickou nutností.
| Už od 1. 4. 1998 platí v Německu nařízení o autovracích. Týká se všech osobních aut, které se definitivně odstaví nebo jsou déle než 12 popř. 18 měsíců odhlášena z evidence. Kdo odhlásí své auto, je povinen předložit důkaz o jeho ekologické likvidaci. To může poskytnou podnik, zajišťující ekologickou recyklaci nebo "sběrová" firma pro posledního zapsaného majitele vozu nebo vlastníka, který se prokáže kupní smlouvou. Kontaktním partnerem pro řádné zužitkování a likvidaci je tedy poslední uvedený držitel automobilu.
Podle evropského nařízení musí výrobci a dovozci výhledově od roku 2002 vzít zpět k recyklaci auta, která byla zaregistrována po 1. lednu 2001, a to bez nákladů pro posledního majitele. Směrnice tedy nemá retrográdní účinnost, tj. vztahuje se pouze na nově vyrobené automobily. Od roku 2006 má platit tato právní úprava pro celou Evropskou unii. Vedle lhůty pro zpětný odběr výrobků jsou upraveny i recyklační kvóty: do roku 2006 musí být recyklováno nebo znovuvyužito 85 procent všech materiálů, použitých v osobním voze. Do roku 2015 to má být již 95 procent materiálů. Vzhledem k těmto požadavkům budou muset výrobci přizpůsobit samotný design automobilů, zejména výběr používaných materiálů tak, aby byly přístupnější recyklaci a znovuvyužití. Proto nyní výrobci přestávají využívat např. těžké kovy, jako je kadmium, rtuť nebo chrom, nebo plasty s plnivy, které znemožňují recyklaci. Vedle změn v samotné konstrukci automobilů se však vzhledem k nové legislativě musí změnit také přístup k automobilům na konci jejich životnosti. -jh - |
