Otázky a odpovědi

Podle ustanovení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, § 16 odst. 1 písm. c), může původce odpadů převést "přebytečné" odpady pouze do vlastnictví oprávněné osoby (dále souvisí s § 12 odst. 3, 4). Zbytky z kuchyní, restaurací jsou odebírány zaměstnanci pro krmení hospodářských zvířat, trávu z pozemků si bere soused ke krmení králíků, dřevo z rekonstrukce střechy (prováděné stavební firmou) spálí majitel objektu ve vlastní koupelně atd. Léky jsou odevzdávány v lékárně do sběrného boxu, stejně jako suché baterie v prodejnách elektro nebo ve školách -nikdo z nich však není oprávněnou osobou (nevlastní živnostenský list na podnikání v oblasti nakládání s odpady), a navíc nevystaví doklad o převzetí, který je nutný do evidence odpadů.

Otázka:

Lze předávat odpady kategorie ostatní, tedy bez nebezpečných látek (zbytky z kuchyní, trávu z pozemků, dřevo ze staveb), i osobám bez oprávnění?

Odpověď:

Mezi povinnosti původce odpadů patří podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, povinnost odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu s tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3 zákona. Touto osobou oprávněnou k převzetí odpadu do svého vlastnictví je pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru a výkupu určeného druhu odpadů, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2 zákona, anebo za podmínek uvedených v § 17 zákona též obec. Povinnost předat odpad pouze osobě oprávněné k jeho převzetí podle zákona o odpadech je doplněna povinností zjistit, zda tato osoba skutečně osobou oprávněnou je.

V některých případech (např. uváděné kuchyňské zbytky, dřevo atd.) se však nemusí vždy jednat o odpad ve smyslu definice pojmu "odpad", uvedené v § 3 odst. 1 zákona, nebo nemusí jít o odpad v působnosti zákona o odpadech (§ 2 zákona o odpadech).

V prvém případě v souladu s definicí je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

Kdy dochází ke zbavování se odpadu a kdy nastává povinnost zbavit se odpadu je uvedeno v odst. 2 a 4 § 3 zákona o odpadech. Pro případ předávání odpadu -nepotřebné věci -k využití osobám, které nejsou podle zákona o odpadech oprávněnými osobami, je důležitá ta část definice pojmu odpad, která vyjadřuje subjektivní úmysl zbavit se movité věci příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Tento úmysl se předpokládá podle § 3 odst. 3 zákona o odpadech, pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 79 odst. 1 písm. a) neprokáže opak, vždy kdy věc příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu:

- vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie, při výrobě nebo nakládání s látkami nebo výrobky nebo při jejich využívání nebo při poskytování služeb, nebo

- jejíž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.

Pokud se tedy movité věci nestaly pro jejich vlastníka nepotřebnými vzhledem ke změnám užitných vlastností (zániku původního účelového určení) a on nemá úmysl se jich zbavit, tj. naložit s nimi jako s odpadem, může podat návrh příslušnému okresními úřadu k zahájení řízení podle § 79 odst. 1 zákona a prokázat v něm, že pro něj věc není odpadem, ale předává ji jako věc dále použitelnou ke stejnému účelu k využití fyzickým osobám. Potom se věc nestává odpadem, ale zůstává výrobkem a režim zákona o odpadech se na ni nevztahuje.

V případě kuchyňských zbytků živočišného původu se však může jednat o odpady, na které se zákon o odpadech nevztahuje a způsob nakládání s nimi řeší zvláštní zákon. Týká se to i konfiskátů živočišného původu, které jsou § 2 písm. f) zákona o odpadech vyloučeny z jeho působnosti, a nakládání s nimi upravuje zákon č. 166/199 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon).

Tento zákon definuje konfiskáty živočišného původu jako těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat ("kadávery"), jakož i živočišné produkty, které jsou nepoživatelné, případně vyloučené z použití k obvyklému účelu podle tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu nebo podle rozhodnutí orgánu veterinární správy a určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování (odpady živočišného původu).

Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu jsou potom podle veterinárního zákona konfiskáty živočišného původu, které mohou představovat vážné nebezpečí pro zdraví lidí nebo zvířat anebo životní prostředí.

Prováděcí vyhláška veterinárního zákona č. 287/1999 Sb. stanoví požadavky na "odpady živočišného původu" určené ke krmení zvířat.

Otázka:

Jak řešit otázku předání "N" odpadů (léků a suchých baterií) v místech určených obcí -lékárnách a elektroprodejnách, a to i ve vztahu k nevydání dokladu o převzetí odpadu? Pokud nebude umožněno předání těchto odpadů jiným subjektům než "oprávněným osobám" (což podle ustanovení zákona nelze), budou tyto odpady končit opět někde jinde než by měly, nebudou "přiznávány" v evidenci apod.

Odpověď:

Osobou oprávněnou k převzetí odpadů podle § 12 odst. 3 zákona o odpadech je za podmínek uvedených v § 17 zákona též obec. Tedy v místech určených obcí zodpovídá za nakládání s nebezpečnými odpady obec, pokud má souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem jako jeho původce podle § 16 odst. 3 zákona o odpadech, nebo souhlas s provozem zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (např. na sběrný dvůr) podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech nebo pokud má nakládání s tímto odpadem smluvně zajištěno jinou oprávněnou osobou.

Odběr nepoužitých léků v lékárnách je řešen zvláštním předpisem: zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

-jh -