Co získáme přijetím evropských norem?

Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise nechalo v roce 2001 vypracovat studii The Benefits of Compliance with the Environmental Acquis for the Candidate Countries (ECOTEC Research and Consulting Ltd., 2001), která mapuje důsledky zavedení předpisů na ochranu životního prostředí (známé jako environmetální acquis) v zemích usilujících o členství. Studii vypracovala britská konzultační firma ECOTEC a pro Českou republiku z ní vyplynul velmi zajímavý fakt: zavedení předpisů na ochranu životního prostředí bude pro ČR znamenat jednoznačný přínos. V přepočtu na obyvatele nebo hrubý domácí produkt dokonce získá ze všech kandidátských zemí daleko nejvíc (až 232-702 eur na obyvatele). Celkové přínosy v letech 1999 až 2020 pro všech třináct kandidátských zemí byly vyčísleny na částku v rozmezí 134 až 681 miliard eur, pro ČR 23,3 až 70,3 miliard eur.

Požadavky unie

Před vstupem do EU musí Česká republika i ostatní kandidátské země přijmout v oblasti ochrany životního prostředí na 300 právních norem. Pro to, aby země střední a východní Evropy splnily požadavky kladené těmito normami, bude třeba vynaložit částku kolem 80-110 miliard eur. Stejné požadavky musí samozřejmě splnit i členské státy Evropské unie.

Kandidátské země jsou ale v nevýhodě, protože investice do vyspělejších technologií, do zařízení na ochranu životního prostředí a efektivnějších provozů u nich nebyly v minulosti tak vysoké (i když například ČR v 90. letech vynakládala na ochranu životního prostředí v přepočtu na jednotku HDP vysoké procento: 1,5-2,5 %, většina investic byla směřována do koncových technologií) nebo zátěž prostředí byla v těchto zemích vyšší než v členských státech EU. V krátkém období bude tedy nutné vynaložit velký objem prostředků pro dosažení úrovně, která je v současnosti v členských zemích běžná.

Vyčíslení přínosů

Výše přínosů uvedená ve studii byla odhadována na základě vyčíslení zamezených škod (např. snížení počtu nemocných, nákladů na likvidaci havárií) nebo vyčíslení zisků (např. z vyšší úrody, z úspor energie, z energetického využití skládkového plynu, z druhotných surovin). Široké rozpětí prezentovaných výsledků ovlivnila řada faktorů (rozdílná dostupnost vstupních údajů, různá kupní síla v kandidátských zemích aj.) a také nejistota jakým způsobem lze stanovit cenu lidského života nebo odhadnout celkovou výši ekologických škod.

Proto bylo přesné vyčíslení provedeno pouze u dostupných nebo empiricky změřitelných dat. U přínosů, které lze změřit (např. o kolik se sníží množství emisí), ale jejichž dopad vyčíslit nelze, bylo ve studii zmíněno pouze jejich kladné působení. Co přinese zavedení norem v jednotlivých složkách životního prostředí?

Oblast nakládání s odpady

Produkce odpadů se v kandidátských zemích díky ekonomickému rozvoji a vyšší materiálové spotřebě zvýší. Cílem zavádění směrnic v oblasti odpadového hospodářství je změna dosavadní strategie nakládání s odpady, přednost by měla dostat recyklace nebo energetické využití. Nejběžnější metodou zneškodňování odpadů na území kandidátských zemí je stále skládkování (v Polsku se v současnosti skládkuje 98 % odpadů). Po zavedení strategie se zvýší objem recyklovaného nebo kompostovaného odpadu (v Česku se v roce 1998 recyklovalo pouze 8 % odpadu).

V ČR bylo v roce 1996 uloženo na skládky 21 mil. tun z celkově vyprodukovaných 52 milionů tun odpadů. V roce 1998 existovalo kolem 350 skládek, 65 z nich bylo možno použít pro uložení nebezpečného odpadu. Opatření zavedená evropskou legislativou povedou k lepšímu zabezpečení nově vznikajících skládek a k likvidaci starých zátěží. Špatně založené, udržované či nelegální skládky ohrožují zdraví lidí a poškozují ostatní živé organismy.

Díky jiným metodám zneškodňování odpadů se sníží nebezpečnost i rozloha skládek, omezí se ohrožení všech složek životního prostředí i živých organismů. Zlepší se sledování a identifikace odpadů, a tím se usnadní jejich následné zneškodňování.

Omezí se vznik nelegálních skládek odpadů. Zavede se povinnost zachycování a energetického využití skládkových plynů a povinnost zneškodňování biodegradabilních odpadů kompostováním. Omezí se negativní dopady v bezprostředním okolí skládek (šíření hlodavců, zápachu, vlastních odpadů) i v měřítku globálním (omezení úniku skládkových plynů, které poškozují klimatický systém Země).

Zavedou se přísnější normy na technologická zařízení spaloven. Bezprostřední okolí spaloven je v současnosti ohroženo emisemi (zavedou se například limity na vypouštění dioxinů).

Zvýší se úroveň recyklace. Odpadnou náklady na dopravu i zpracování surovin. Klesne spotřeba primárních surovin a podpoří se technologický rozvoj. Na území všech kandidátských zemí se zvýší recyklace papíru o 1,6 miliónů tun, hliníku o 39 000 tun. Recyklace obalů se zvýší až o 50 %.

Zavedou se pravidla pro sledování vzniku a pohybu nebezpečného odpadu. Sníží se riziko nehody nebo nepřijatelného nakládání s nebezpečnými odpady, omezí se riziko kontaminace vody nebo půdy těžkými kovy, použitými oleji.

Prospěch z implementace směrnice o obalech byl pro ČR vyčíslen ve výši 22 až 148 milionů eur/rok; mezi kandidátskými zeměmi je třetí nejvyšší po Maďarsku (10 až 107 milionů eur/rok) a Polsku (35 až 191 milionů eur/rok) a vyplyne hlavně z omezení škod na životním prostředí využitím druhotných surovin namísto primárních (např. recyklovaný papír, hliník a sklo). Celkový přínos pro všechny kandidátské země se odhaduje od 156 do 910 milionů eur/rok.

Prospěch z implementace směrnice o spalovnách byl vyčíslen v hodnotě od 3 do 22 milionů eur/rok (tj. jenom asi 13 % z přínosů vzniklých implementací směrnice o obalech).

Celkový přínos po implementaci pro třináct kandidátských zemí byl vyčíslen v rozsahu 0,65 až 12 miliard eur. Nejvíce získají Rumunsko a Polsko - ročně kolem 2,7 miliard eur.

Roman Diatka,

odbor evropské integrace

Ministerstva životního prostředí

(Převzato ze Zpravodaje MŽP)