Bioplynové stanice jsou u nás dlouhá léta provozovány na velkých ČOV jako doprovodný proces při čištění odpadních vod. Primární a aktivovaný kal jsou čerpány do vyhnívacích nádrží a vzniklý bioplyn je spalován v teplovodních kotlích nebo nověji v kogeneracích. Stejný anaerobní proces probíhá i v...
| Bioplynové stanice jsou u nás dlouhá léta provozovány na velkých ČOV jako doprovodný proces při čištění odpadních vod. Primární a aktivovaný kal jsou čerpány do vyhnívacích nádrží a vzniklý bioplyn je spalován v teplovodních kotlích nebo nověji v kogeneracích.
Stejný anaerobní proces probíhá i v bioplynových stanicích pro anaerobní zpracování jiných organických odpadů. Rozdíl je však v tom, že u ČOV je bioplyn pouhým energetickým přilepšením, kdežto bioplynové stanice (BS) musí být zcela rentabilní. Rentabilita BS závisí na vstupní surovině, technologickém procesu a hlavně na využití energie bioplynu. Technologie Vstupní surovina by měla být pokud možno čerstvá a obsah organické, dobře rozložitelné sušiny by měl dosahovat 7-10 %. Metanizační proces probíhá v anaerobních reaktorech různých tvarů, velikostí a způsobu míchání. Procesní teplota by měla být stálá nejčastěji mezofilní (kolem 40 oC) nebo termofilní (55oC). Rozhodující pro rentabilitu BS je využití energie bioplynu. Nejrozšířenější způsob je spalování bioplynu v kogeneračních jednotkách s výrobou elektrické energie a produkcí tepla ve formě teplé vody. Prodej elektrické energie rozvodným závodům za výkupní cenu se dnes jeví nejefektivnější. Problémovější je využití tepla, a to zejména v letních měsících. Tento faktor by měl být brán v úvahu již při přípravě projektu a umístění BS. U velkých BS, tzv. centralizovaných lze kogenerace umístit u spotřebitelů tepla (obytné domy, sídliště, průmyslové firmy apod.) a bioplyn k nim přivést. Současný stav v ČR V České republice je k dnešnímu dni v provozu 10 zařízení pro anaerobní zpracování organických odpadů. Nejstarší z nich BS Třeboň byla uvedena do provozu v roce 1974 a zpracovává směs čistírenských kalů s kejdou prasat. Podobné zařízení pracuje v Kroměříži. Dvě instalace zpracovávají slamnatý hnůj svojí vlastní technologií (Jindřichov, Slavkov u Brna). Zbývající instalace zpracovávají kejdu prasat s obsahem sušiny od 3 % do 7 %. Jedno z největších zařízení na zpracování kejdy od 20 000 prasat (170 m3/den) bylo budováno v Šebetově v letech 1989-1992 v rámci státního úkolu "Likvidace odpadů ze zemědělských velkochovů s výrobou bioplynu a dočištěním fermentované kejdy". Díky financování tohoto úkolu bylo možné provést kompletní poloprovozní zkoušky přímo na farmě, jejich vyhodnocení, licenční nákup dokumentace pro ocelové reaktory a suchý plynojem a důsledné sledování a vyhodnocování zkušebního provozu. Na základě těchto zkušeností bylo vybudováno v roce 1993 v Trhovém Štěpánově zařízení, které již lze nazvat bioplynovou stanicí, zpracovávající denně asi 30 m3 kejdy se sušinou kolem 7 %. Rentabilita této stanice je dosahována prodejem vyrobené elektřiny přilehlé farmě, zejména v odběrných špičkách, a využitím tepla pro vytápění chovu brojlerů, pro sušení králičích kůží a k sušení dříví v sušárně. Budoucnost bioplynových stanic Dnes již není pochyb o tom, že bioplynové stanice produkující energie z obnovitelných zdrojů mají budoucnost i v našich podmínkách. V posledních dvou letech se obnovil zájem producentů organických odpadů o možnosti výstavby bioplynových stanic. Je připraveno několik slibných studií včetně energetických auditů, jejichž realizace je závislá na poskytnutí státní podpory. Státní program na podporu úspor energie a využívání obnovitelných zdrojů z energie stanovil v programu 7.A. podmínky podpory pro výstavbu BS. Podle směrnice MŽP pro rok 2002 může být výše veřejné podpory 30 % celkových nákladů formou dotace a 23-25% nákladů jako bezúročná půjčka s dobou splatnosti 12 let a odkladem splácení 2 roky. Spolu s garantovanou výkupní cenou elektřiny 2,50 Kč/kW se jeví tyto podmínky jako přijatelné a téměř srovnatelné se státy, kde budování BS značně pokročilo. Překážky rozvoje Největší potenciál vhodných odpadů je v zemědělství. Z řady jednání s provozovateli farem při přípravách stavby BS lze uvést několik problémů, které zatím brání většímu rozvoji výstavby BS. Obavy o budoucnost provozovaných farem v souvislosti se zemědělskou politikou a vstupem ČR do EU. Dotační podmínky a výkupní cena elektřiny byly konkrétně stanoveny pro rok 2002. Není však zatím známo, jakým směrem se budou měnit po roce 2002. Dofinancování zbývajících prostředků z komerčních úvěrů. Malá informovanost mezi producenty organických odpadů o možnostech výstavby BS. Jako možnost snížení rizika investice do BS se jeví budování tzv. "kofermentačních stanic", kde se zpracovávají různé organické odpady, např. zemědělské, průmyslové, komunální a v neposlední řadě i travní hmotu, s finančním výnosem za jejich likvidaci. Lze konstatovat, že zkušenosti s výstavbou i provozováním bioplynových stanic v ČR jsou na úrovni srovnatelné se zahraničím. Pokud ze státního programu na podporu výstavby BS vyplynou i přijatelné záruky pro budoucí investory, nebude již nic bránit tomu, aby se ČR zařadila mezi vyspělé státy Evropy i v oblasti anaerobního zpracování organických odpadů a budování bioplynových stanic. Jan Kozák, Biogas Technology, a. s., Pardubice |
