Prodej emisí skleníkových plynů

Vedle tradičních forem a nástrojů financování projektů úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie se objevuji nové možnosti pro financování tohoto druhu projektů. Tyto projekty mají společné to, že snižují emize skleníkových plynů, s nimiž se v současnosti začíná obchodovat na mezinárodni úrovni. V mezinárodním odborném tisku se odhaduje, že v průběhu další dekády bude mít světový trh s emisemi skleníkových plynů roční hodnotu několik miliard dolarů.

Levnější snižování emisí

Principem emisního obchodováni je to, že realizátoři projektu snižujícího emise skleníkových plynů mohou prodat tyto ušetřené emise jinému subjektu, který je využije k plnění svých závazků snižování emisí. Tímto způsobem lze dosáhnout stanoveného snížení emisí tam, kde je to nejlevnější.

To znamená, že znečišťovatel, pro kterého by bylo příliš nákladné snížit emise u svých zařízení, může takovéto snížení přímo či nepřímo financovat na jiných zařízeních, a to i v jiných zemích. Výsledkem je stejná úroveň znečistění, jaká by byla dosažena bez emisního obchodováni, ale s nižšími celkovými náklady.

Pro Českou republiku to znamená velký potenciál financování domácích projektů, protože naše jednotkové náklady na snížení tuny emisí skleníkových plynů jsou znatelně nižší než v západních zemích.

Základ pro tento mechanismus byl položen v Kjótském protokolu Rámcové úmluvy k ochraně před klimatickou změnou Organizace spojených národů, který stanovuje cílové redukce emisí skleníkových plynů pro jednotlivé ekonomicky vyspělé země a transitivní ekonomiky v letech 2008-2012. Kjótský protokol ustanovil tři základní mechanismy umožňující obchod s emisemi skleníkových plynů:

mezinárodní obchodování s emisemi, které umožňuje prodej a nákup emisí mezi vládami průmyslově vyspělých zemí a autorizovanými společnostmi,

společně realizované projekty (JI -Joint Implementation) se mohou realizovat v průmyslových zemích, které se zavázali ke snížení emisi (tj. i v České republice),

mechanismus čistého rozvoje (CDM -Clean Development Mechanism) umožňuje realizovat projekty v rozvojových zemích.

Dalším významným mechanizmem je připravovaný systém emisního obchodování v rámci Evropské unie. Evropská komise již připravila návrh směrnice ustanovující tento systém od roku 2005. Pokud bude směrnice schválena Evropským parlamentem, členské státy rozdělí své cílové množství emisí skleníkových plynů odvozeně od Kjótského protokolu v podobě emisních povolení mezi jednotlivé velké znečišťovatele. Emisní povolení se vztahuje k jednotkovému množství emisí v tunách CO₂. Každý znečišťovatel bude muset pokrýt svou produkci emisí množstvím přidělených anebo nakoupených emisních povolení.

Účast v tomto mechanismu bude povinná pro průmyslové sektory, podílející se ze 45 % na vzniku emisí CO₂: výroba elektřiny a tepla s kapacitou nad 20 MW, výroba železa a oceli, cementu, skla a keramiky a papírenský průmysl. Po přistoupení České republiky k EU se také ČR stane součástí tohoto systému obchodováni. Protože odhad vývoje emisí v klíčových letech 2008-2012 je v České republice významně nižší než je cílová úroveň dle Kjótského protokolu, stane se Česká republika s největší pravděpodobností čistým prodejcem emisí v rámci tohoto systému.

Národní systémy

Kromě těchto mechanismů existují v současné době i dva národní systémy obchodování s emisemi, a to ve Velké Británii a Dánsku. Obchodování ve Velké Británii oficiálně začalo v dubnu 2002 a ceny emisí CO₂ se pohybují do výše 4 až 6 liber za tunu. Oprávněných obchodovat je více než 6000 firem, účast na programu je však dobrovolná. Dánský program je naopak omezen na osm firem vyrábějících elektrickou energii.

Pro Českou republiku jsou v současnosti nejzajímavější programy, v rámci kterých mohou domácí realizátoři projektů prodávat emise již dnes. Jedná se o program dánské a nizozemské vlády a aktivity Prototypu uhlíkového fondu Světové banky (PCF-Prototype Carbon Fund).

Nizozemská vláda zahájila program ERUPT pro finanční podporu projektů v zemích střední a východní Evropy. Principem programu je to, že nizozemská vláda nakupuje emise ušetřené v rámci společně realizovaných projektů v jednotlivých zemích regionu. Vláda také připravuje memoranda porozumění s jednotlivými vládami, které by snížily nutnou administrativu spojenou s prodejem emisí. Cílem programu je využít vykoupených emisí skleníkových plynů k plnění závazku Nizozemské vlády v rámci Kjótského protokolu.

Konkrétně do tohoto schématu spadají projekty s rozsahu úspory od 500 000 tun CO₂ s realizací projektu v průběhu let 2008-2012. To představuje zájem o projekty v rozsahu od 30-40 MW pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, 60-80 MW pro projekty produkce elektřiny z obnovitelných zdrojů, 20 000 ha rozlohy lesa u projektů zalesňování, nebo 200 000 tun komunálního odpadu ročně pro využití vznikajícího plynu na výrobu energie. Organizátoři programu předpokládají, že cena emisí se bude pohybovat v rozsahu 2-5 EUR za tunu CO₂.

Obchodování s emisemi uhlíkových plynů tedy může znamenat zajímavý finanční přínos pro realizátory projektů snižujících tyto emise. Objevuje se zde nový zdroj financí, kterých v tomto případě není nikdy dost.

Zkušenosti s financováním projektů snižujících emise skleníkových plynů v České republice již existují i na úrovni jednotlivých firem. Podmínky pro financování projektů z jednotlivých zdrojů jsou dány projektovým cyklem: stanovení referenčního scénáře, nezávislé hodnocení, schválení, monitoring a verifikace emisních kreditů. Bližší informace o možnostech financování projektů i prvních zkušenostech z realizace v našich podmínkách je možno nalézt na www.eebw.cz.

Jana Szomolányiová,

Juraj Krivošík,

SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s.