Množství autovraků nestačí recyklační kapacitě

Drtič a třídič šrotu s roční kapacitou 100 000 tun byl vybudován v roce 1998 zahraničním konsorciem a nyní je v majetku Kovošrotu Kladno, a. s.

Vyřazené autovraky se svážejí na ložní plochu s mostovým jeřábem. Na ploše se zbaví všech provozních tekutin, odstraní se baterie a rovněž se musí prorazit uzavřené nádrže. Ve šrédru se vlivem provozních tlaků a pohybu materiálu prostředí hodně ohřívá a nádoby by mohly explodovat.

Pak mostový jeřáb přenese surovinu na dopravník, který materiál přenese do prvního drtiče/podavače. Pod ním je v bunkru kladivový mlýn, který všechno, co do něj přijde, rozdrtí na kusy do velikosti kolem 10 cm v průměru.

Separace

Za drtiči je rozdrcený materiál pásovými dopravníky transportován do soustavy magnetických i mechanických separátorů, v nichž se směs roztřídí na dvě základní frakce. Kovový podíl se dále dělí kruhovými síty na podíly s menší velikostí částic. Magnetický separátor odděluje železné a neželezné kovy.

Nekovová frakce zahrnuje především rozdrcené plasty, textil a výplně, rozdrcené sklo a další komponenty. Tato složka by mohla být poměrně dobrým palivem, které by se mohlo spalovat např. v kotelnách nebo cementárnách. Problémem je obsah PVC, které bylo mnoha starších typech aut běžně používáno. Jeho rozpadem při spalování uniká chlor, a proto nelze směs spalovat v běžné spalovně, která nemá dokonalé systémy čištění. Z tohoto důvodu se směs ukládá na skládku. V Německu se tento odpad běžně spaluje nebo používá pro výrobu alternativního paliva.

Nevyužitá kapacita

V sousedním Německu pracuje podobných zařízení na osmdesát, v Rakousku dvacet. U nás, jak již bylo uvedeno, pracují dvě (druhý konstrukčně podobný šrédr je v Tlumačově). Ani jeden však nevyužívá svou kapacitu naplno.

Jan Ptáček, ředitel společnosti Kovošrot Kladno a. s., Kladno Dříň, říká: "Dnes jedeme jen na 15-17 % kapacity a z větší části zpracováváme bílou techniku. Autovraků je veliký nedostatek. Když lidem řeknu, že chci za likvidaci auta 500 korun, radši ho hodí do příkopu. V Německu je fungující systém, kde lidé platí za ekologickou likvidaci, což se u nás nepodařilo dostat do legislativy. Doufáme, že se situace změní, protože aut stále přibývá a vyřazují se rychleji." Zlepšení vidí Jan Ptáček stejně jako jiní odborníci ve změně legislativy.

Zatím totiž u nás nemusí ten, kdo vyřazuje automobil z evidence, předložit doklad o jeho ekologické likvidaci. Tato drobná klauzule by podpořila rozvoj recyklace u nás, neboť by se o odstraňování autovraků konečně začaly starat autorizované společnosti. Zatím však autovraky stojí na ulicích nebo končí na černých skládkách. V nejlepším případě je jejich majitel uplatní na vrakovištích, kde za vrak ještě dostane určitou, byť malou částku. Problém je, že vrakoviště rozhodně nejsou zařízena na ekologickou likvidaci. A tak zatímco firmy oprávněné nakládat s odpady jsou vystaveny přísné kontrole státních orgánů, na vrakovištích jsou oleje a další provozní tekutiny vypouštěny z aut nekontrolovaně a často přímo na zem.

Proto například v krajských koncepcích nalézáme záměry, podle nichž by se měla některá vrakoviště přeměnit na ekologicky zajištěná sběrná místa, kde by lidé mohli autovraky odevzdat.

-jhm -

Zdroj druhotných surovin

Na šrédru v Kladně byl rovněž realizován pilotní pokus drcení zkušebního vzorku osmdesáti vraků. Tento projekt měl získat podklady pro studii, jak by se mělo v příštích letech postupovat při odstraňování autovraků, zejména, kolik je možné z nich získat druhotných surovin.

Údaje z Evropy totiž můžeme převzít pouze v omezené míře, protože struktura vozového parku je u nás velmi odlišná: mezi autovraky jsou například mnohem starší auta než v Evropě. To přináší nutno řešit zcela jiné otázky: ve starých vozech je vyšší podíl PVC a použité plasty výrobci neoznačovali štítkem o jejich složení, což komplikuje až znemožňuje jejich recyklaci. Ve srovnání s EU jsou naše autovraky v průměru lehčí asi o sto padesát kilogramů, lze z nich získat asi o dvanáct procent méně oceli a o třetinu méně barevných kovů.

V západní Evropě se v autovraků obvykle získává i sklo, a k spálení nebo k uložení na skládku zůstává jen kolem 10 % celkového množství materiálu, zatímco u nás je to zhruba 35 %.

Ročně je u nás vyřazováno 130-150 tisíc automobilů. Podle údajů Sdružení pro recyklaci autovraků je však přehled jen o čtvrtině vyřazených vozidel. Vzhledem k tomu, že náš trh dosud není automobily nasycen, očekává se do roku 20120 zvýšení počtu registrovaných automobilů na přibližně 4,4 mil. kusů (v současnosti je to kolem 3,6 mil.) a zvětší se také podíl vyřazovaných automobilů na zhruba 250-280 tisíc autovraků ročně.

Průměrný autovrak přitom obsahuje 70 % kovů, 8 % plastů, 5 % gumy, 4 % skla, a dále textil, nátěrové hmoty, izolaci atd.

Autovraky by proto měly a mohly být významným zdrojem druhotných surovin. Například hliníku bylo dříve v automobilu kolem třiceti kilogramů, dnes zhruba třikrát tolik.

-jm -