Spalování odpadu podle nové legislativy na ochranu ovzduší

Zákon č. 86/2002 Sb. (dále jen zákon) pojednává problematiku spalování odpadu a související záležitostí mnohem rozsáhleji a podrobněji než předešlý zákon o ovzduší.

Mezi povinnostmi právnických a fyzických osob (§ 3 odst. 2) uvádí, že veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zvláštnímu právními předpisy a s tímto zákonem a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.

Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší (§ 4) jsou upraveny tak, že stacionární zdroje se dělí podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie zvláště velké, velké, střední a malé, a podle technického a technologického uspořádání na zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla ("spalovací zdroje"), spalovny odpadů a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu, a ostatní stacionární zdroje ("ostatní zdroje").

Spalovny odpadů patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na spalovny nebezpečného odpadu, spalovny komunálního odpadu a spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.

Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny nebezpečného odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 10 tun za den, spalovny komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 3 tuny za hodinu, nebo spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 50 tun za den.

Emisní limity

V souvislosti s přípustnou úrovní znečišťování ovzduší odkazuje zákon v § 5 odst. 12 na prováděcí právní předpisy, které stanoví kromě jiného emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních limitů, kritéria určující dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření a další náležitosti.

Mezi povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů (podle § 11 odst. 3) patří splnění podmínky, že spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu může provozovat pouze osoba, která je držitelem platného osvědčení o autorizaci (podle § 15 odst. 1 písm. c zákona).

Evidenci a vyhodnocování znečišťování ovzduší ukládá zákon v § 13 odst. 1. Údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší, jehož fungování zajišťuje ministerstvo. Součástí registru je i evidence spaloven odpadu.

Autorizace podle zákona

Osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona (§ 15 odst. 1) se vyžaduje k provozování spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu. Žádost o vydání osvědčení o autorizaci (§ 15 odst. 5) obsahuje identifikační údaje žadatele a doklady jeho právním vztahu k provozovanému zdroji, přesný technický popis zařízení včetně řešení ochrany ovzduší, úplnou specifikaci druhů odpadu, jejichž spalování je povoleno, údaje o autorizacích, měřící protokoly, popis monitorovacího zařízení a další technickoprovozní parametry.

Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se podle § 17 odst. 2 zákona vyžaduje kromě jiného ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů (orgán kraje může stanovit i takové emisní limity, které nejsou obsaženy v prováděcím právním předpisu, tj. může je i zpřísnit).

Odpadní oleje

Spalování odpadu a odpadních olejů upravuje § 18 zákona, který zejména uvádí, že odpad včetně odpadních olejů (podle zákona o odpadech), může být provozovateli spalován nebo spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích, které jsou schváleny inspekcí (ČIŽP).

Zdroj musí být registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu. Je třeba dodržet i řadu dalších povinností, mimo jiné zajistit dodržení emisních limitů, spalované odpadní oleje mají být skladovány odděleně po částech a pro každou část musí být vystaven akreditovanou osobou atest o složení (součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů nesmí překročit 10 ppm).

Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona (§ 54 odst. 11, 122 a 14). Provozovatelé spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení jsou povinni požádat inspekci o povolení (podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona a opatřit si autorizaci (§ 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.

Předpis upravuje podrobnosti

Prováděcí předpis k zákonu - Nařízení vlády, kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu (dále jen nařízení) -je koncipován na osnově směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2000/76/EC o spalování odpadu. Pro stávající zařízení, definovaná uvedenou směrnicí, je členským zemím EU stanoven termín účinnosti směrnice v celém rozsahu od 28. prosince 2005. Do tohoto termínu musí být plněna ustanovení směrnic 89/369/EEC a 94/67/EC.

Vedle hodnot emisních limitů (tab. 1), má nařízení požadavky týkající se konstrukce a řízení provozu:

teplota ve všech místech profilu toku spalin za posledním přívodem spalovacího vzduchu musí být nejméně 850 ^oC po dobu nejméně dvou sekund (v případě spalování nebezpečného odpadu s obsahem halogenovaných organických sloučenin vyjádřených jako chlor vyšším než 1 %, nejméně 1100 ^oC po dobu nejméně 2 sekund),

každá linka spalovny má být vybavena alespoň jedním pomocným hořákem, který automaticky udržuje teplotu ve spalovací komoře za poslední přívodem spalovacího vzduchu na hodnotě 850^oC nebo 1100^oC podle spalovaného odpadu,

pokud není dosaženo předepsané teploty nebo jsou překročeny emisní limity má automatický systém zabránit přívodu odpadu,

dozor autorizované osoby je povinný,

- zavádí se kontinuální měření látek emitovaných v odpadních plynech do ovzduší -NOx, CO, SO₂, tuhých znečišťujících látek (TZL), celkového organického uhlíku (TOC), anorganických sloučenin chloru vyjádřených jako chlorovodík (HCl) a anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík (HF),

- zavádí se jednorázová měření těžkých kovů (v tuhé, kapalné a plynné fázi) a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za tok.

Česká republika avizovala, že ke dni vstupu do Evropské unie bude mít harmonizované právní normy ochrany ovzduší. Je proto nutné v období do 28. prosince 2005 u stávajících spaloven a zařízení pro spoluspalování odpadu uplatňovat přinejmenším podmínky provozu a emisní limity ve směrnicích 89/369/EEC a 94/67/EC. V nařízení je tato okolnost řešena v přechodných ustanoveních. Zejména jsou specifikována ta ustanovení, která se uplatní i pro stávající spalovny komunálních odpadů. Odlišné požadavky na emisní limity a měření jsou zavedeny pro stávající spalovny nebezpečného odpadu spalující pouze infekční nemocniční odpady.

Nařízení se v souladu se směrnicemi EU nevztahuje na zařízení, v nichž je spalován pouze rostlinný odpad ze zemědělství a lesnictví s využitím vznikajícího tepla, a další vyjmenované druhy zařízení a odpadů.

Pozměňovací návrhy

Původní návrhy zákona a nařízení předložené MŽP reflektovaly uspokojivě požadavky práva EU na spalování odpadu. Nelze však takto hodnotit výsledek pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovny Parlamentu, který se projevil v současném znění § 54 odst. 10 zákona. Jedná se o pozměnění odstavce vložením textu "Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni splnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě plánu snižování emisí do 28. prosince 2004".

Možnosti takového opatření nepřipouští žádná ze směrnic EU upravujících spalování odpadu. Stanovisko legislativní rady vlády následně upravilo ve smyslu platného znění zákona i předložený návrh textu nařízení, doplněním jednoho odstavce v přechodných ustanoveních, který zní "Provozovatelé spaloven odpadu a dalších stacionárních zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem, kteří nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a podmínky stanovené tímto nařízením, vypracují a příslušnému orgánu ochrany ovzduší předloží do 30. září 2002 plán snižování emisí, na jehož základě dosáhnou emisních limitů podle přílohy č. 5 nebo č. 2 k tomuto nařízení a ostatních podmínek stanovených tímto nařízením nejpozději do 28. prosince 2004. Při sestavování plánu snižování emisí nesmějí být překročeny emisní limity uvedené v příloze č. 10 k tomuto nařízení. Náležitosti a způsob vypracování plánu snižování emisí jsou uvedeny v příloze č. 11 k tomuto nařízení". Rozpor bude urychleně řešen navrácením k původním zněním.

Ing. Pavel Jílek,

Ministerstvo životního prostředí