Demontážní centrum doufá v lepší legislativu

Drtivá většina tzv. vrakovišť nebo prodejen použitých autodílů neodpovídá základním požadavkům směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/EC., a dokonce ani našim platným zákonům. Proto se Firma Papos, v. o. s., Ostrov, rozhodla investovat řádově několikamiliónovou sumu do centra pro příjem autovraků za účelem jejich využití nebo odstranění, a to podle §§ 18, 19 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady.

Martin Zajac ze společnosti Papos říká: "Málokterý provozovatel vrakoviště si uvědomuje, že vozidlo vyřazené z evidence, či vozidlo dovezené ze zahraničí a nepřihlášené k užívání, naplňuje pojem odpad, katalogové číslo 160 104 podle katalogu odpadů. Autovrakem se též rozumí silniční vozidlo podle § 19 odst. 2 písm. g) zákona o pozemních komunikacích, což se týká především široké motoristické veřejnosti. Občané nerespektující uvedené paragrafy se vystavují nebezpečí uložení vysoké pokuty ze strany správních orgánů. Provoz našeho centra je tedy službou městům, obcím i široké veřejnosti."

Demontáž

K minimálnímu vybavení skladovacích (i dočasných) míst vozidel s ukončenou životností patří podle článku 6, odst.1 a 3 směrnice 2000/53/EC nepropustné plochy se zařízením pro zachycení uniklých kapalin, čisticími prostředky a odmašťovači. Rovněž musí obsahovat zařízení pro čištění vody, včetně dešťové, které splňuje předpisy pro ochranu zdraví a životního prostředí.

U míst pro zpracování těchto vozidel jsou podmínky k provozování rozšířeny o množství dalších nařízení jako např. certifikované kontejnery na skladování provozních kapalin, akumulátorů apod.

V demontážním zařízení bude autovrak na odstavné ploše a pak v demontážní hale očištěn a připraven na vypuštění provozních kapalin a vyjmutí akumulátoru. Je také nutno vyjmout airbagy (pokud je vůz obsahuje). Všechny provozní kapaliny se separují zvlášť. Z vozu jsou vyjmuty použitelné náhradní díly. Poté je demontován motor a tzv. těžké součásti.

Kovy jsou separovány podle chemického složení. Pneumatiky a objemné plastové součásti jsou podle kvality určeny k dalšímu materiálovému využití. Je též možné tyto součásti ponechat ve vraku, který je po slisování převezen do drtiče (šrédru), kde dojde k rozemletí vraku a separaci jednotlivých materiálů.

Recyklace

Provozní kapaliny jsou recyklovány nebo odstraněny odbornou firmou mající příslušná osvědčení, plasty se podle složení buď recyklují nebo rozdrtí a skládkují. Se sklem je to obdobné, akumulátory využívá též odborná firma. Každé vozidlo má průvodku kde je zaznamenána kompletnost, chybějící součásti, procenta a váhy druhů materiálů a podobně.

Ziskovost demontážního způsobu recyklace autovraků je problematická. "V současné době je mnoho autovraků oprávněným nositelem tohoto názvu. Tím chci říci, že v nich nenajdete jedinou použitelnou součást, veškeré železo a barevné kovy jsou pryč. Do likvidace ale vkládáme náklady na přepravu, demontáž, mytí, drcení, skládkování, odstranění kapalin, připomíná Martin Zajac. "Nelze ani rozpouštět náklady na zařízení a stavbu pracoviště. Zkrátka co někde ztratíme, musíme jinde získat. Pravdou je, že se zvažují dotace na likvidaci, není ovšem stále jasné, kdo tyto náklady ponese. Výrobce, prodejce, obec nebo občan? Doufejme, že zvítězí zdravý rozum a na likvidaci se bude podílet výrobce. Zatím tomu vše nasvědčuje."

Demontážní centrum pracuje na zhruba 60 %. Pro další roky však provozovatel počítá s plným využitím a snad i rozšířením kapacity. V naší republice vzniká ročně asi 160 000 registrovaných vraků, nemluvě o dovozu zhruba 100 000 vozidel ze zahraničí. Z těch se zhruba 50 000 nekontrolovatelně "ztratí". Působením legislativy a zvýšením pravomocí odpovědných odborů místní samosprávy bude vyvíjen stále větší tlak na ekologickou recyklaci autovraků, jejich evidenci a povinnost dokladovat likvidaci vraku v oficiálním demontážním středisku.

-jhm -