Úprava odpadů jako změna fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností umožňuje jejich přepravu, dopravu, využití nebo zneškodnění.Dodávky ocelového šrotu a litiny musí odpovídat ČSN 42 0030. Dodavatel odpovídá za to, že kovový odpad je prost výbušnin a škodlivých látek, že neobsahuje...
Úprava odpadů jako změna fyzikálních, chemických nebo biologických vlastností umožňuje jejich přepravu, dopravu, využití nebo zneškodnění.
Dodávky ocelového šrotu a litiny musí odpovídat ČSN 42 0030. Dodavatel odpovídá za to, že kovový odpad je prost výbušnin a škodlivých látek, že neobsahuje uzavřené nádoby, látky jedovaté, předměty snadno vznítitelné, schopné vyvolat požár nebo výbuch, vyzařující nebezpečné záření a jakékoliv nebezpečné předměty, které by mohly při manipulaci způsobit škodu, ohrozit zdraví nebo lidský život.
Požadavky na šrot
Ocelový a litinový odpad nesmí být mechanicky znečištěn přimísitelnými neželeznými kovy kromě normou stanovených zvláštních druhů. Silné mechanické znečištění látkami, které brání efektivnímu využití běžnými úpravárenskými a hutními pochody (např. gumou, PVC, dehty, oleji, barvami, chemikáliemi) způsobí jeho vyloučení z dodávek. Ocelový odpad rovněž nesmí být mechanicky znečištěn neželeznými kovy. Znečištění neškodnými nekovovými látkami (hlína, dřevo, hadry, porcelán, beton a pod.) se připouští do 1 % u těžkého ocelového odpadu a do 2 % u lehkého ocelového odpadu, balíků, třísek a druhu 17.
Ocelový šrot vznikající při zpracování ocelových materiálů - např. třísky, amortizační odpad opotřebovaných základních prostředků a jejich součástí, opotřebované spotřební předměty z oceli - může obsahovat příměsi neželezných kovů a dalších látek. Podle chemického složení se dělí na ocelový odpad legovaný a ocelový odpad nelegovaný.
Litinový odpad se od ocelového odpadu liší především vyšším obsahem hliníku a způsobem zpracování. Tvoří jej opotřebované výrobky a jejich části z odlévaných železných materiálů a odpady vzniklé při zpracování odlitků. Zlomkovou litinu lze členit na kusovou litinu, kokilovou litinu, třísky. Stejně jako ocelový šrot se využívá tradičně v metalurgickém průmyslu jako náhrada prvotní suroviny.
Podle zdrojů se ocelový a litinový odpad dělí do základních skupin:
Vratný (výrobní) odpad vzniká v hutním cyklu výroby, v ocelárnách, slévárnách, kovárnách a u sochorových válcovacích tratí. Tvoří jej odstřižky konců bram, cáglů a sochorů, konce velkých trub, okraje rozválených plechů a pásů, zmetkové profily, rozvalky, odřezky, ingoty, vtoky, nálitky, odpady při volném kování, zbytky surového železa z pánví, hutnické třísky a odštěpky, okuje, části strusky s obsahem nad 20 % železa a jiné, technologií hutnického procesu vynucené zbytky ocelí.
Vratný odpad je zpravidla beze zbytku využit. Snahou je, aby jeho podíl ve šrotové vsázce byl co největší. K přednostem patří nízký propal. Výskyt vratného odpadu se relativně snižuje. Uplatňují se snahy o snížení ztrát při výrobě. Na jeho snižování se zaměřují i všechny modernizace hutních zařízení a nejnovější metody jakými jsou plynulé odlévání oceli, odlévání pod exotermickými struskami apod.
Zpracovatelský odpad vzniká při vlastní výrobě strojů, nářadí a jiného kovového zboží, tj. během kování, lisování, obrábění, a dalšího zpracování hutních polotovarů jakými jsou profily, plechy, odlitky a výkovky. Tvoří jej zbytky materiálů jako jsou třísky, odstřižky, okuje, odřezky, piliny a zmetkové součásti. Nerovnoměrnost výskytu zpracovatelského odpadu značně ztěžuje jeho svoz a využití. Projevují se důsledky opatření zaměřených na snižování spotřeby materiálů, uplatňují se různá zlepšení organizace zásobování, opatřují se nejvhodnější profily a polotovary.
Amortizační odpad je přesně vymezený druh ocelového odpadu. Zahrnuje vyřazené stroje a jejich části, likvidované zařízení průmyslových závodů a domácností, vysloužilé dopravní prostředky, kovové obaly, ocelové konstrukce a jiné staré kovové výrobky, které se vracejí na šrotiště k sešrotování a následně jsou odeslány do hutí k opětovnému využití. Objem amortizačního šrotu je určován stupněm vývoje tzv. kovového fondu. Tento šrot tvoří zhruba 85 % celého objemu odpadu. Využití závisí na jeho složení. U tohoto šrotu je běžné, že se na jednom předmětu vyskytuje i několik druhů technických materiálů, např. obyčejné a legované oceli, různé slitiny, nejrůznější plasty, dřevo, textil, kůže, sklo a keramické hmoty, navzájem spojené v obtížně rozebíratelných vazbách.
Amortizační šrot se upravuje mechanickými způsoby, mezi něž patří roztloukání, drcení odlitků, stříhání, lámání kolejnic, drcení a mletí šrotu. Vedle mechanických postupů se užívají také termické způsoby úpravy šrotu, jako je rozřezávání šrotu plamenem (kyslík-acetylen nebo propan-butanovým plamenem) nebo elektrickým obloukem.
Úprava odpadů
Mezi recyklační technologie zařazujeme třídění, stříhání, lámání, lisování, briketování a paketování, kryogenní drcení a podobné, které vedou k homogenizaci a mechanické úpravě kovového odpadu, takže se z něj stává druhotná surovina.
První stroje na paketování se začaly uplatňovat po první světové válce, s rozmachem výroby oceli a s její orientací na zvyšování podílu šrotu ve vsázce do Siemens-Martinských pecí. Hlavním důvodem zavedení této technologie je ulehčení dopravy, úspora skladovacích prostor a zhutnění, které má velký význam při sázení do ocelářských pecí, snížení propalu a lepší využití pecního prostoru.
Paketovací lisy vytvářejí pakety s dosažitelnou hutností 2500 až 3500 kg.m-3 a zpracují za hodinu až 100 tun šrotu. Pohon lisů je zásadně hydraulický. Tato technologie se používá pro materiály, které jsou nesmíchané, homogenní a čisté. Amortizační šrot lze využít do tloušťky až 12 mm. Ocelový odpad, který přichází do paketovacího lisu, nesmí být delší než 600 mm.
Průřez finálního paketu je obdélníkový nebo čtvercový. Pro jeho další použití je důležitá jeho hustota a délka (závisí na objemu navážky). Paketovací lisy se rozlišují podle maximální lisovací síly, rozměru sklopné a shrnovací násypky, rozměru lisovní skříně, výkonnosti lisu, instalovaném příkonu a vhodnosti pro dané tloušťky materiálu (max. 12 mm). Lisy mohou být stacionární nebo mobilní. Ty jsou upevněny na podvozku nákladního automobilu a mají tu výhodu, že je lze kdykoliv převést do místa, kde je lze maximálně využít.
Ing. David Plíštil,
Česká zemědělská univerzita, TF
Rozdělení kovových odpadů podle normy ČSN 42 0030
železný šrot
lodní šrot
šrot u motorových vozidel
letadlový šrot
šrot ze strojů a zařízení
odpady z domácností
