Snaha o zakotvení trestní odpovědnosti za činy poškozující životní prostředí vyvolala spor mezi jednotlivými orgány Evropské unie, ke kterému nedochází v oblasti životního prostředí příliš často.Pro úpravu v této oblasti vznikly totiž dva konkurenční návrhy vycházející z rozdílného výkladu principu...
Snaha o zakotvení trestní odpovědnosti za činy poškozující životní prostředí vyvolala spor mezi jednotlivými orgány Evropské unie, ke kterému nedochází v oblasti životního prostředí příliš často.
Pro úpravu v této oblasti vznikly totiž dva konkurenční návrhy vycházející z rozdílného výkladu principu subsidiarity (kompetence pro normotvorbu Evropské unie a členských států).
Dva odlišné návrhy
Evropská komise předložila návrh na úpravu trestní odpovědnosti vycházející z pravidel prvního pilíře, tj. Smlouvy o založení Evropského společenství. Konkurenční dokument Evropské rady upravuje tuto oblast na základě pravidel třetího pilíře, tj. policejní a soudní spolupráce v trestních věcech; při aplikaci 3. pilíře jsou Evropská komise i Evropský parlament z normotvorby prakticky vyloučeny. Konečnou odpověď, podle jakých pravidel EU upraví trestní odpovědnost za činy poškozující životní prostředí, bude muset pravděpodobně vyřknout až Evropský soudní dvůr.
Návrh směrnice, předložený Evropskou komisí (EK), obsahuje trestní sankce pro nejvážnější činy poškozující životní prostředí a pokouší se zavést tři základní pravidla, kterými by měla být zajištěna jejich efektivnost:
členské státy budou moci samostatně rozhodnout o výši a typu sankcí pro porušení práva na ochranu životního prostředí v jejich vlastním trestním zákoně,
jako trestný čin bude posuzováno pouze záměrné poškození životního prostředí nebo závažné nedbalostní činy, to znamená, že ne každé poškození a znečištění životního prostředí bude trestný čin,
podle směrnice bude možné stíhat pouze činy, které jsou už aktuálně výslovně zakázány v platné evropské legislativě na ochranu životního prostředí.
Návrh rámcového rozhodnutí Evropské rady (ER) předpokládá úpravu společnou pro všechny členské státy Evropské unie, nadřazenou národní legislativě.
Rozdílnost obou jinak v zásadě podobných návrhů tkví v tom, pod kterým ustanovením Smlouvy o EU může být v členských státech zaveden požadavek na zahájení trestního stíhání za spáchání činu proti ŽP. Rada věří, že tato kompetence je odvozena z policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (ustanovení 3. Pilíře). Evropská komise a ostatní instituce trvají na tom, že je odvozena z pravidel komunitárního práva (Evropské společenství - první pilíř).
Evropský parlament (EP) podporuje názor Evropské komise, ale zároveň navrhuje použít upravený návrh rámcového rozhodnutí ER jako doplňující nástroj směrnice, omezený pouze na aspekty třetího pilíře (např. vydání stíhané osoby, která vykonala trestný čin proti ŽP - extradice).
Role trestního práva
Evropská společenství kladou na ochranu kvality životního prostředí velký důraz. V současnosti je tato oblast legislativně upravena více než 200 směrnicemi. Stále se ale můžeme setkat s mnoha vážnými případy jejich nedodržování, což signalizuje, že sankce ustanovené v těchto směrnicích nejsou dostatečně důrazné. Efektivní zavádění práva na ochranu životního prostředí vyžaduje právní úpravu požadující po členských zemích stanovení trestních sankcí, aby dodržování práva v oblasti ochrany životního prostředí zajistily.
Nová právní úprava bude zavazovat členský stát k ustanovení následujících trestných činů spáchaných úmyslně, v nedbalosti nebo ve spoluvině právnickými i fyzickými osobami:
vypouštění ionizujícího záření do atmosféry, půdy nebo vody,
nezákonné odstranění, nakládání nebo ukládání, transport, dovoz a vývoz odpadů včetně nebezpečného odpadu,
nezákonné provozování zařízení, která používají nebezpečné látky,
vypouštění ropných produktů a odpadních vod do recipientů,
nezákonné zpracování, nakládání, ukládání, použití, doprava, dovoz a vývoz jaderných odpadů nebo jiných nebezpečných radioaktivních látek,
nezákonné držení, sběr,
poškozování nebo obchod s chráněnými druhy rostlin nebo živočichů nebo jejich částí; poškozování chráněných území,
nezákonný obchod s látkami poškozujícími ozónovou vrstvu Země.
Návrh tedy nezavádí nová pravidla, jejichž porušení by bylo důvodem k trestnímu stíhání. Všechna jsou již upravena stávajícími předpisy. Zavádí se pouze trestní sankce pro porušení už stávajících předpisů. V případě přijetí návrhu směrnice budou stanoveny minimální zásady ochrany prostředí prostřednictvím trestního zákona. Jednotlivé státy si budou moci svobodně zvolit typ trestních sankcí, a budou muset pouze zajistit, aby byly efektivní, přiměřeně přísné a dostatečně odstrašující.
Návrh zavedení trestní zodpovědnosti za porušení zákonů na ochranu ŽP vznikl v EU jako reakce na žádost členských států. V roce 1998 připravila Evropská rada k podpisu Evropskou konvenci o ochraně prostředí prostřednictvím trestního zákona. Byla to první a velmi významná konvence kriminalizující činy způsobující vážné poškození životního prostředí. V roce 2000 převzalo Dánsko základ této konvence a vypracovalo návrh rámcového rozhodnutí (návrh Evropské rady) pro potírání vážných trestných činů proti životnímu prostředí, opírající se o třetí pilíř Evropské unie. V roce 2001 přijala Evropská komise návrh směrnice o ochraně životního prostředí prostřednictvím trestního zákona, opírající se o první pilíř EU.
V České republice došlo k novelizaci trestního zákona (zákon č. 134/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), která s účinností od 1. 7. 2002 zavedla nové skutkové podstaty trestných činů (§ 181c - poškozování lesa těžbou; § 181e - nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami). Zároveň byly novelizovány skutkové podstaty trestných činů ohrožení a poškození životního prostředí (§ 181a, 181b). Tato nová úprava přináší zpestření i zpřísnění postihu za poškozování životního prostředí.
V Evropské unii jsou tedy nyní na stole dva návrhy legislativní úpravy ve stejné oblasti, na rozdílné právní bázi. Rozhodnutí, zda trestní sankce za poškození životního prostředí je záležitost Společenství nebo oblast kompetencí jednotlivých členských zemí (tedy rozdělení pravomocí mezi prvním a třetím pilířem EU), bude muset pravděpodobně učinit až Evropský soudní dvůr, který je jako jediný příslušný k závaznému výkladu komunitárního práva, včetně zakládajících smluv Společenství.
(Zdroj: Zpravodaj MŽP)
Mgr. Roman Diatka,
odbor evropské integrace,
Ministerstvo životního prostředí
