Hory vyřazené elektroniky, která se dováží ze Spojených států, Evropy a Japonska, se kupí v městečkách v jihovýchodní Číně. Sběrem kovů, skla a plastů ze skládek si tu vydělávají na živobytí celé komunity. Na ochranu zdraví a životního prostředí se však nemyslí.Pouze ve Spojených státech bylo v...
Hory vyřazené elektroniky, která se dováží ze Spojených států, Evropy a Japonska, se kupí v městečkách v jihovýchodní Číně. Sběrem kovů, skla a plastů ze skládek si tu vydělávají na živobytí celé komunity. Na ochranu zdraví a životního prostředí se však nemyslí.
Pouze ve Spojených státech bylo v roce 2001 vyřazeno na čtyřicet milionů počítačů. Podle zprávy vypracované Národní radou pro bezpečnost (National Safety Council) je téměř osmdesát procent přístrojů shromážděných firmami, které mají na starost jejich recyklaci, "zpracováváno" nejjednodušším způsobem: jsou prodávány asijským překupníkům a na lodích odeslány do Číny k rozmontávání, což práce náročná, a proto v rozvinutých zemích nákladná. Takový druh dovozu je v Číně sice oficiálně zákázán, ale zákaz se zřejmě dá lehce obejít.
V pobřežních městech v Číně, stejně jako v Indii a v Pákistánu pracují dospělí i děti za zhruba 1,20 dolaru na den v naprosto nekontrolovaných a životu nebezpečných podmínkách. Podle čínských médií tito lidé trpí vysokým výskytem vrozených tělesných vad, vysokou mírou dětské úmrtnosti, tuberkulózou a různými onemocněními krve, stejně jako vážnými problémy dýchacích cest.
Strašlivé podmínky
V městečku Guiyu v guangdongské provincii, které je jedním z center tohoto "průmyslu", se rozmontovávání elektroniky provádí bez jakéhokoliv zabezpečení. Nakupené počítače a tiskárny dělníci rozbíjejí na šrot holýma rukama. Třídění a rozmontování součástek nejčastěji provádějí děti.
Měď z drátů a zlato z kondenzátorů se získává tavením v sudech nebo na ocelovém plátu nad žhnoucím uhlím. Na břehu řeky se lámou a taví desky s tištěnými spoji. Nepotřebný odpad se vyhazuje a lije do proudu. Kusy plastů a střepy takřka ucpávají řeku. Hromady motherboardů, pevných disků a klávesnic se válejí téměř před každým domem. Sklo z monitorů přitom obsahuje olovo a těžké kovy, spínače rtuť a z motherboardů se uvolňuje berylium.
Do města dovážejí pitnou vodu cisterny, neboť místní zdroje jsou naprosto nepoužitelné. Vzorek říční vody nabrané u břehu obsahoval stodevadesátkrát větší koncentraci olova, než povolují limity pro pitnou vodu určené Světovou zdravotní organizací (World Health Organization). Ve vzorku půdy bylo nalezeno množství olova a dalších těžkých kovů, jako například chromu nebo barya, které mnohosetnásobně překročilo bezpečnostní hodnoty platné ve Spojených státech a Evropě.
Obvinění výrobců
Tuto informaci zveřejnila minulý rok Silicon Valley Toxics Coalition a Basel Action Network - skupina pro životní prostředí se sídlem v USA.
Zpráva vypracovaná těmito dvěma skupinami obvinila výrobce počítačů, že zklamali v přebírání odpovědnosti za znečištění. Zpráva také přičítala vinu Spojeným státům za to, že neratifikovaly Basilejskou úmluvu o vývozu odpadů přes hranice. Tuto mezinárodní dohodu podepsaly všechny rozvinuté země, které se snaží omezit vývoz nebezpečného odpadu. Jedním z důsledků je, že zpracovatelé odpadů ve Spojených Státech nejsou postižitelní žádným zákonem v případě, že vyvážejí nepotřebné počítače do chudých asijských zemí.
Čínská vláda vydala minulý rok zákaz dovozu odpadních počítačů a elektroniky. Nicméně nedávné kontroly odhalily, že tento obchod pokračuje, ale v mnohem skrytější formě, zřejmě díky úplatkům. Nejde však jen o odpad z USA. V městečku Guiyu jsou k vidění také náklady z Itálie, Korey nebo Japonska.
-mph -
(Zpracováno podle materiálů Recycling Today)
