Borovice emitují oxidy dusíku vlivem UV záření. K tomuto překvapivému závěru dospěli ve své studii finští vědci z helsinské university, neboť dosud převládal názor, že rostliny způsobují spíše pokles NOx. Finští vědci dokonce...
Borovice emitují oxidy dusíku vlivem UV záření. K tomuto překvapivému závěru dospěli ve své studii finští vědci z helsinské university, neboť dosud převládal názor, že rostliny způsobují spíše pokles NOx. Finští vědci dokonce předpokládají, že globální emise oxidu dusíku z tohoto zdroje by mohly konkurovat emisím z dopravy a průmyslu. Ve speciálních komorách vědci ozařovali skotské borovice a měřili vývin (resp. emise) oxidu dusíku. Když byly komory opatřeny křemenným sklem, které umožňuje průnik UV složky slunečního světla, docházelo k uvolňování oxidu dusíku. Při použití komor opatřených neprůsvitnou plastickou hmotou, znemožňující průnik UV záření, nedocházelo k vývinu oxidu dusíku. Původ emitovaných oxidů dusíku je dosud nejasný. Finští vědci však upozorňují, že množství uvolněných oxidů dusíku je dostatečně velké, aby ovlivnilo poměry v atmosféře, zejména pak celkovou úroveň emisí NOx. Reaktivní stopové plynné složky hrají totiž klíčovou úlohu v atmosférické chemii, zejména při tvorbě smogu. Lesy také zachycují v průměru více než 2 gigatuny (giga = 10°) uhlíku z fosilních paliv. Protože existuje jen velmi málo údajů z měření toků CO2 přes celý kontinent, je velmi nesnadné určit, zda se na největším poklesu uhlíku podílejí více mírné lesy severní polokoule nebo tropické pralesy. Taková měření jsou obtížná, protože se každý den mění zachycování a uvolňování CO2 vegetací a navíc se mohou vyskytovat povrchové toky CO2 nad terénem. S cílem překonat tyto těžkosti navrhli čínští vědci systém využívající letadel pro atmosférické měření toků CO2 z kontinentální pevniny. Měření CO2, ozónu a CO, které bylo prováděno nad centrální a východní Amazonií ukázalo, že nad podstatnou částí centrální Amazonie docházelo k rovnováze uhlíku. Pod 3 km regionální toky CO2 způsobují koncentrační atmosférické radienty, které lze kvantifikovat systematickým měřením pomocí letadel. Taková měření mohou poskytnout důležitá vstupní data pro globální studie pohlcování CO2.
Zdroj: Science, 11/2002, CEN, 03/2003
