Provincie Miláno má 2,5 milionu obyvatel a 188 obcí, mezi nimiž dominuje město Miláno, které má 1,2 milionu obyvatel. V Itálii byly národním plánem odpadového hospodářství 22/97 nastaveny recyklační cíle na 15 % do roku 1999, 25 % do roku 2001 a 35 % do roku 2003.
Ve městě Miláno byl oddělený sběr biologických odpadů zaveden v roce 1995 a již v lednu 1996 bylo do odděleného sběru bioodpadu zapojeno 600 tisíc obyvatel. V roce 1997 však vyhrála komunální volby strana, v níž byli spíše příznivci spalování odpadu, takže byla postavena spalovna a oddělený sběr bioodpadu byl v roce 1999 zrušen. Zůstal pouze sběr biologických odpadů z velkých zdrojů (restaurace, jídelny, apod.).
Cena za likvidaci směsného odpadu na skládce se pohybuje kolem 100 euro za tunu (ještě nedávno byla až 150 euro/t). Cena za likvidaci odpadu v jedné ze čtyř spaloven (jedné velké a třech malých) se pohybuje mezi 50 až 100 eury za tunu. Cena za spalování se však bude zvyšovat, jakmile se přejde na nový způsob kalkulace nákladů. Současný předpokládá energetickou výtěžnost 0,75 kWh z kilogramu odpadu a cenu 0,17 euro za kWh, což celkem znamená 130 euro na tunu odpadu. Avšak Evropská unie omezuje tento způsob pokřivování trhu s energií (cena je pětinásobkem běžné tržní ceny energie), a proto se výkupní cena sníží na 0,85 euro za tunu, takže tato nepřímá podpora spalování odpadů se sníží na 65 euro na tunu odpadu. Legislativa snižující výkupní cenu elektřiny ze spaloven odpadů platí od roku 2001, ale již existující kontrakty mohou zůstat ještě dalších 5 let v platnosti (do roku 2006).
V obcích, ve kterých byl zaveden oddělený sběr odpadů, bylo dosaženo významných úspor nákladů za nakládání s odpady, takže mohly být sníženy poplatky na 70 euro na osobu a rok, oproti 85 euro za rok v obcích, kde oddělený sběr biologických odpadů neprobíhá a 110 euro za rok ve městě Miláno.
Příklad obce
V obci Carugate v okrese Miláno východ dosahuje oddělený sběr biologických odpadů 63 %. Na místní poměry to není mnoho (v některých obcích to je až 82 %), ale i to by v Česku znamenalo malou odpadovou revoluci. Systém sběru kuchyňských odpadů je obdobný jako v ostatních obcích. Každá rodina dostane kalendář svozu odpadů, 6,5 až 30 litrový kbelík a 75 až 150 biodegradabilních pytlíků na rok (dle počtu členů). Další pytlíky si může koupit v supermarketu za 0,06 -0,1 euro za kus či od obce za 0,035 euro za kus. Pytlíky jsou vyráběny z kukuřičného škrobu, který dodává firma Novamont několika drobným výrobcům sáčků. Sáčky si ponechají svou pevnost zhruba jeden až dva týdny po naplnění bioodpadem. Zároveň však zaručují 90% biodegradaci během 90 dní.
Rodiny bydlící v rodinných domech vynesou v den svozu svůj kbelík před dům, odkud jej sebere pracovník svozové firmy. Pokud žije rodina v bytovém domě, tak své pytlíky s kuchyňskými odpady dává do 220 litrových sběrných nádob. Důvod tohoto rozdílu je prostý: zatímco ruční vysypání kyblíku do svozového vozu trvá zhruba 20 vteřin, tak mechanizované vysypání sběrné nádoby zabere 3-4 minuty. Proto se sběrná nádoba vyplatí jen tam, kde se do ní nasbírá minimálně 15-20 pytlíků.
Kuchyňský odpad sváží paralelně dvě vozidla. Jedno malé (5 m3) a jedno velké (15 m3), do kterého malé vysypává nasbíraný odpad a to pak odváží všechen nasbíraný odpad na kompostárnu. Svozy kuchyňského odpadu se provádí dvakrát týdně. Za čistotu kyblíků a sběrných nádob jsou zodpovědné domácnosti, čímž se dosahuje významné úspory nákladů.
Zahradní odpad se tímto způsobem nesváží. Rodiny, které nechtějí či nemohou samy kompostovat, mají možnost svůj zahradní odpad odvážet na sběrný dvůr. Navíc jsou zhruba jednou měsíčně (v závislosti na ročním období) zahradní odpady sváženy.
Oddělení svozu
Důvodem pro oddělení svozu zahradních a kuchyňských odpadů je snížení množství celkového odpadu, snížení ceny za zpracování odpadu (kompostárna za kuchyňský odpad požaduje dvojnásobnou cenu oproti zahradnímu odpadu) a oddělení materiálů s rozdílnými vlastnostmi (například výtěžnost bioplynu je z kuchyňských odpadů vyšší než ze zahradních).
Zároveň svoz od domu k domu přispívá k vysoké čistotě sebraného bioodpadu, protože každá rodina či dům je zodpovědný za kvalitu třídění a nedochází k znečištění náhodnými kolemjdoucími, jelikož sběrné nádoby jsou na ulici jsou umisťovány pouze v den svozu.
Získaný kompost je prodáván zejména školkám s okrasnými dřevinami, kterých je v okolí Milána velké množství. Dále jej kupují menší zahradníci a firmy starající se o městskou zeleň. Zahradníci nahrazují kompostem zejména rašelinu, která v Itálii stojí okolo 30 euro za m3, zatímco kompost (prosátý na sítě s průměrem oka 20mm) dostanou za 5-10 euro za m3.
Bylo zjištěno, že v obci Balsamo je čistota bioodpadu o něco horší než v Carugate, což je způsobeno zejména tím, že obyvatelé Balsama nedostávají od radnice biodegradabilní pytlíky zdarma, ale musejí si je kupovat. Proto někteří lidé používají pytlíky ze supermarketů, které tyto obchody vydávají za biologicky rozložitelné. I přes to dosahuje čistota bioodpadu 97-99 %. Jelikož jsou pytlíky relativně levné a v celkové sumě na nakládání s odpady představují pouhá 2 %, doporučuje se je dávat domácnostem zdarma, jelikož jejich (ne)používání má velký vliv na kvalitu sbíraného kuchyňského odpadu.
Poznatky získal autor během pracovní cesty po Itálii. Chtěl by proto poděkovat panu Enzo Favoinovi, Working Group on Composting and Integrated Waste Management, Scuola Agraria del Parco di Monza za průvodcovství a poskytnutí údajů.
Ing. Antonín Slejška,
Výzkumný ústav rostlinné výroby
Praha -Ruzyně
