Ústava České republiky v čl. 79 odst. 3 stanoví oprávnění ministerstev, jiných správních úřadů a orgánů územní samosprávy vydávat právní předpisy za předpokladu, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Může ale ministerstvo, jiný správní úřad nebo orgán územní samosprávy při tvorbě tzv. sekundárního právní normativního aktu odkázat na další normu, která sama o sobě není obecně závazná a tímto odkazem ji jako celek povýšit na závazný předpis?
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v § 3 odst. 1 stanoví: "Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písemným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická norma není obecně závazná."
Otázka přístupu k odkazům
Položenou otázku, tedy zda ministerstvo může při tvorbě sekundárního právního aktu stanovit pravidlo odkazem na normu ČSN, lze rozšířit o další dotaz, a to jakým způsobem přistupovat k odkazovacím ustanovením obsažených v této normě. V uvedených normách ČSN, na něž odkazují vyhlášky ministerstev, jsou další odkazy, a to např. na normy EN 13193, ISO 14851, ISO 14852 aj. Je závazný tento odkaz a jakým způsobem?
Podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, se na právní předpis nevztahuje ochrana autorského díla a právní předpis je tak volně šiřitelný. Ministerstvo vnitra tedy zveřejňuje právní předpisy v plném znění na svých webových stránkách, a to v návaznosti na zákon o svobodném přístupu k informacím, o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. Smyslem těchto ustanovení je zřejmě snaha učinit právní řád dostupným pro každého.
Nedosažitelné normy
Při dodržení této filozofie "dosažitelnosti práva" je těžko co namítat proti právní zásadě "neznalost zákona nikoho neomlouvá", nutné je ovšem zdůraznit, že odkazy na normy, které takto dosažitelné nejsou, způsobují jistou nesrozumitelnost či neurčitost samotného zákona či vyhlášky, která takové odkazovací ustanovení používá. Lze tedy říct, že povinnosti občanů "znát právo" by měla odpovídat povinnost zákonodárce či jiných subjektů činit právní řád srozumitelný a určitý. Odkaz na normu ČSN, která takto dosažitelná není, rozhodně tento předpoklad nesplňuje.
Normy ČSN jsou totiž dostupné pouze na objednávku u Českého normalizačního institutu, což je osoba pověřená ke schvalování českých technických norem. Vzhledem k tomu, že nejde o právní předpis, nevztahuje se na něj volná šiřitelnost díla, tedy výjimka určená zákonem o právu autorském, a tak normy ČSN požívají ochranu jako kterékoliv jiné autorské dílo. Normy tedy nemohou být zejména rozmnožovány či půjčovány bez souhlasu autora.
Na tuto skutečnost upozorňuje i samotný Český normalizační institut. Znění norem lze totiž získat buď na internetových stránkách (po vstupu do placené databáze), nebo na objednávku z jejich listinného vyhotovení.
Tak lze říci, že odkazovací ustanovení na normy ČSN ve vyhláškách ministerstev jsou s největší pravděpodobností protiústavní, a to vzhledem k čl. 79 odst. 3 Ústavy ČR, jenž stanoví, že právní předpis mohou vydávat jen ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Nezakládá se jim tedy pravomoc odkazovat na díla jiných subjektů a povyšovat je na právní předpisy, ale stanovuje se pouze pravomoc vydávat právní předpisy. Netřeba se tedy zabývat už ani tím, jakou povahu má odkaz v dané normě ČSN. Nicméně ministerstva ve vyhláškách běžně na normy ČSN odkazují.
Alena Rozkošná
podniková právnička, Přerov
