Poprvé se problematika IPPC dotkla Kovohutí Příbram, a. s., na podzim roku 2000, kdy byla firma požádána organizátorem pracovní skupiny pro neželezné kovy k porovnání jejich výrobních a koncových technologií s tzv. nejlepšími dostupnými technikami (BAT) v oblasti výroby a zpracování neželezných kovů, kapitola olovo.
Jednání týkající se problematiky integrovaného povolení k činnosti probíhají pod záštitou MŽP již třetí rok. Účastní se jich zástupci firem působících v oblasti průmyslu neželezných kovů, např. Škoda Mladá Boleslav, Safina Vestec, Kovohutě Mníšek p. Brdy, Kovohutě Břidličná a Metalist Nejdek. Jednání byla velmi prospěšná: došlo k výměnám řady zkušeností při vyplňování žádosti, k výkladům jednotlivých statí žádosti, resp. různých nejasností, nereálností až absurdit a problémů vyplývajících z počáteční verze žádosti.
Například u pojmů v části 7.3 původní žádosti (palivo-energetická bilance) nebylo zcela jasné, co všechno je palivo a co je energie, jak zařadit např. kyslík a další pomocné suroviny používané při rafinaci, které mění energetickou bilanci. Byly rovněž odstraněny nejasnosti kolem doporučovaného množství emisí CO a kovových par v materiálech BREF.
První firma s povolením
Na konci srpna 2001 se společnost Kovohutě Příbram, a. s., zavázala (společně s Kovohutěmi Mníšek pod Brdy), že bude první firmou, která vypracuje pilotní projekt žádosti o integrované povolení v oblasti neželezných kovů.
Zpracování pilotní žádosti bylo velmi pracné a už dopředu se odhadovalo, že tento dokument bude obsahovat i s přílohami řádově stovky stránek. Samozřejmě, že se firma neobešla a do získání povolení neobejde bez úzké spolupráce a posléze odborného vyjednávání o podmínkách provozu s konzultační agenturou (dva roky je jí CEMC), krajským úřadem, ČIŽP, krajskou hygienickou stanicí, správcem povodí, příslušnými obecními úřady a Městským úřadem v Příbrami.
Velkou výhodou pro zpracování žádosti se hned od začátku ukázal propracovaný systém ochrany životního prostředí (certifikát ČSN EN ISO 14001) a velice pozitivní vztah vrcholného managementu k ekologii.
V prvních týdnech na žádosti pracoval tehdejší systémový specialista z útvaru řízení jakosti a ochrany životního prostředí ve spolupráci s ředitelem divize Recyklace a ekologem společnosti. Brzy se však ukázala účast pouze těchto odborníků jako nedostatečná.
IPPC se totiž v podniku ze zákona týká těchto technologických jednotek nebo celků:
- šachtová pec s denní výrobou kolem 70 tun surového olova,
- krátké bubnové pece (KBP 1 a KBP 2) s celkovou denní výrobou až 40 tun surového olova denně, které v současné době vlivem reorganizačně - technologických změn pracují kampaňovitě,
- rafinace olova (olověných slitin) s maximální denní výrobou 150 tun,
- zařízení na výrobu litých a blokových pájek, předslitin o projektované kapacitě 7000, resp. 15 000 kg slitin kovů.
Na hranici zařazení do kategorie zařízení na skladování odpadů splňujících podmínky přílohy č. 1 zákona č. 76/2003 Sb., o IPPC (ukládání minimálně 10 t odpadu denně nebo projektovaná kapacita skládky 25 000 t), je skládka sodné strusky a halda č. 2 (složiště výrobních odpadů). V roce 2001 byla tato zařízení ještě v provozu, dnes jsou předmětem zahájených přípravných sanačních prací v rámci odstranění starých ekologických zátěží.
Pracovní tým
Pro rozsáhlost a obtížnost projektu byl k sestavení pilotní žádosti brzy vytvořen pracovní jedenáctičlenný tým. V pracovním týmu byli zařazeni: ředitel divize Recyklace, systémový specialista, ekolog společnosti, zástupce ředitele Divize Produkty, ředitel logistiky, manažer technického zabezpečení, manažer pro speciální projekty, hlavní energetik, technik pro plynová zařízení, bezpečnostní technik, metrolog. Na žádosti se také podílela celá řada jejich podřízených nebo spolupracovníků.
Výhodou při plnění požadavků žádosti bylo např. použití již dříve vypracovaných dokumentů analýz rizik pro řešení starých ekologických zátěží, rozptylové studie, posouzení vlivu činností zařízení na okolí a dále řada velmi dobře využitelných prvků ze zavedeného a hlavně fungujícího environmentálního systému řízení EMS.
Postupně byla pro potřeby žádosti nashromažďována a kompletována veškerá data, byly okopírovány nebo naskenovány stovky dokumentů, desítky map a plánů, studií, analýzy rizik atd.
Celkově se žádost ve finální verzi skládala z přibližně 45 stran vlastní žádosti a desítek příloh čítajících kolem 700 stran ve formátu A4, mapových příloh až do formátu A0.
Na počátku roku 2002 se do žádosti zadala data za rok 2001 (emise, odpadní vody, spotřeby energií, surovin atd.). Proběhla série nových měření, např. orientační měření hluku a jeho vliv na okolní zástavbu. Toto měření, které bylo na hranicích limitu, např. ukázalo naddimenzovaný výkon a s tím spojenou větší hlučnost ventilátorů k odlučovacím zařízením. Celý uplynulý rok probíhala další měření a analýzy, řada laboratorních nebo poloprovozních zkoušek, jejichž cílem bylo především snížení spotřeby energií jako jeden z významných požadavků zákona o integrované prevenci (v srpnu proběhl energetický audit podle vyhlášky MPO č. 213/2001 Sb.), zlepšení pracovního prostředí (pravidelné čištění a vlhčení komunikací), úpravy odsávání všech technologií, významné snížení emisí SO2 na zhruba 1/10 limitu a produkce nebezpečných odpadů atd.
Připravená žádost byla na začátku roku 2003 velmi rychle aktualizována např. o výrobní data, množství emisí, odpadů, spotřeby energií,vody, výsledky měření hluku, množství pomocných surovin, používaných nebezpečných chemických látek a přípravků za rok 2002.
Počátkem února 2003 bylo na krajském úřadě dohodnuto, že žádost o integrované povolení se bude vztahovat na celý podnik, ne jen na zařízení, která pod povinnost zákona patří. Technologie i charakter výroby vč. výrob a služeb patřících mimo rámec zákona je totiž velice provázaný a celý povolovací akt bude jednodušší a průhlednější.
Podle zkušeností z pilotní žádosti provedl závěrečnou fázi ekolog společnosti za vydatné spolupráce odborníků na jednotlivé kapitoly žádosti. Ta byla finálně vydaná vyhláškou č. 554/2002 Sb., která se v mnoha ohledech dosti podstatně liší od předcházejících návrhů. Například kapitola 13 (Návrhy závazných podmínek provozu zařízení) vychází striktně z požadavků zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, který v době zpracovávání pilotní žádosti byl ještě v nedohlednu.
Velkou výhodou se ukázalo mít maximum dokumentace v elektronické podobě. Z konzultací s odborně způsobilou organizací a oddělením IPPC krajského úřadu, které měly zkušenosti z "ostrých" žádostí povinně podaných do konce března letošního roku, se ukázalo, že cesta nastolená původní pilotní žádostí z roku 2001 byla mylná. Vadou byla především přílišná rozsáhlost a zabíhavost až do těch nejmenších nebo nepodstatných podrobností a detailů. I přesto vlastní žádost vyrostla z původních 45 stran na 80 a dalších asi 1500 stran dokumentů v přílohové části (rozhodnutí, vyjádření, souhlasy, bezpečnostní listy, schémata, posudky, provozní a manipulační řády, interní havarijní plány, studie, analýzy, protokoly měření emisí do ovzduší, vod, analýzy odpadních vod, vrtů, drénů, technická dokumentaci, smlouvy v oblasti nakládání s odpady, souhrnné provozní evidence, závěry energetického auditu apod.). Řada z těchto dokumentů je připravena také v elektronické podobě, která je přikládána k žádosti a celá škála dokumentů je také připravena pro potřebu vyjasňování, nepochopení nebo podrobnějšího zájmu o tu či onu kapitolu žádosti.
Žádost byla koncem května podána na středočeském krajském úřadě. Přístup úřadu byl na rozdíl od řady podobných úřadů velice vstřícný. Ode dne podání se rozběhly lhůty povolovacího procesu, ale to už je současnost a budoucnost, která zahrnuje celou řadu jednání, vyjednávání, kompromisů.
Účast veřejnosti
Celé "mašinérie" posuzování, námitek, kontrol, vyjednávání a vyjádření se bude účastnit provozovatel (Kovohutě), odborně způsobilá osoba (např. agentura zajišťující odbornou podporu výkonu státní správy v oblasti integrované prevence), okolní obce vč. pověřené obce z rozšířenou působností, krajští úředníci, dále se mohou nebo budou účastnit ČIŽP, Povodí Vltavy, a. s., krajská hygienická stanice, popř. různá občanská sdružení. V integrovaném povolování se soustřeďují všechna práva, která s účastí veřejnosti souvisejí, což v jiných správních řízeních obvyklé není. Právo na informace jde nad rámec zpřístupnění relevantních informací podle informačních zákonů -je zdůrazněno povinností příslušného úřadu zveřejňovat důležité dokumenty na úředních deskách (středočeský krajský úřad, Příbram, Lhota, Podlesí) a na internetu po dobu 30 dnů. Právo být vyslyšen je zajištěno prostřednictvím povinnosti příslušných úřadů připomínky veřejnosti v integrovaném povolení vypořádat v plném rozsahu. Právo ovlivnit rozhodnutí je zajištěno možností účastnit se řízení se všemi procesními právy.
V tomto bodě jde zákon o integrované prevenci nad rámec složkových zákonů tím, že za účastníky řízení se mohou přihlásit i další osoby hájící jiné veřejné (např. ochrana kulturních památek) nebo profesní zájmy (agrární či hospodářská komora).
Vyvážením důrazu na účast veřejnosti je zakotvení tzv. principu vyjednávání. Kovohutě předložily, resp. doloží návrh integrovaného povolení podle svých představ, což bude výchozí pozice při následném vyjednávání. Odborně způsobilá osoba také musí konzultovat svá stanoviska a výsledky jednání zohlednit. Dalším prvkem je zvýraznění ústního jednání v rámci řízení před příslušným úřadem, zejména prodloužením obvyklé lhůty k němu. Dalším převratným bodem je např. umožnění provozovatelům zařízení pružně reagovat ve věci nápravy škod způsobených porušením zákona, a tím se zprostit sankcí: pokud provozovatel z vlastní iniciativy zajistí odstranění následků porušení povinností, a v důsledku toho by uložení sankce vedlo k nepřiměřené tvrdosti, je příslušný úřad nebo inspekce povinen řízení o uložení pokuty zastavit. Nový zákon o vodách už obdobnou právní úpravu má a jak jsme se v letošním roce přesvědčili je opravdu funkční hlavně ve složitých nebo nezaviněných situacích.
Výhody
Při sestavování žádosti je obrovskou výhodou zavedení nebo zavádění environmentálních systémů řízení ochrany životního prostředí (EMS nebo EMAS). Velice produktivním se ukázaly pravidelné schůzky podniků ze stejného nebo podobného průmyslového odvětví a jejich vzájemná spolupráce. Vhodné je vytvoření pracovního týmu složeného z odborníků vyčleněných podle požadavků žádosti. Je rovněž třeba ocenit velice vstřícný přístup, zájem a úzkou spolupráci se Středočeským krajským úřadem, MŽP, nově vzniklou agenturou při ministerstvu a odbornými konzultačními organizacemi.
Ing. Vladimír Plucha
ekolog,
Kovohutě Příbram, a. s.
