Technologie briketování využívá mechanických a chemických vlastností materiálů, které se za použití tlaku v lisovací komoře zhutňují do kompaktního tvaru. Může být použito i pojivo.
Při briketování bez pojidel proběhne přiblížení jednotlivých částeček na minimální molekulovou vzdálenost. Mluví se o vzdálenosti, při které jsou účinné valenční síly ve formě Van der Waalsových sil. Uvedené pohyby molekul mohou proběhnout jen za velmi vysokých tlaků.
Při briketování pomocí pojidel probíhá spojování chemicko-hydraulickou cestou. Pro dřevní odpady se používají pryskyřice a následně lignin, které se uvolňují za působení zvyšujícího tlaku a tepla a spojují briketu.
Nevýhodou dřevních odpadů při briketování je vstupní vlhkost, která nesmí překročit hodnotu 10 %. Při vyšších vlhkostech dochází k destrukci lisu. Výhodou je zmenšení objemu odpadu, vysoká výhřevnost (biopaliva 18-19 MJ/kg dřevěné brikety 16-18 MJ/kg, papírové 15 MJ/kg, sláma 16 MJ/kg), malý obsah popela (1 %), jednoduchá manipulace a skladování.
Briketovací lisy se využívají pro zpracování odpadů na výrobu ekologicky čistého a vysoce výhřevného paliva bez použití pojiv. Zpracovávají tradiční surovinu určenou k přímému spalování, např. dřevní odpad, řepkovou slámu a odpadový papír. Jako vstupní materiál pro biobrikety se využívají čisté piliny, hobliny, třísky, dřevěný prach, kůru, štěpky, kartony, sběrový papír, papírové odřezky z výrob, vytříděný spalitelný podíl z komunálního odpadu, pazdeří ze lnu, odpady z juty, seno, slámu, odřezky a prach při výrobě kůží, stonky kukuřice, řepkovou slámu, plevy nebo skořápky z ořechů. Briketováním se s výhodou přeměňují dřevní odpady na hodnotné palivo bez použití přídavného pojiva, které je možno spalovat v kotlích, krbech. Palivo má menší nároky na skladovací prostory, není citlivé na vzdušnou vlhkost. Jeho výhřevnost dosahuje v závislosti na slisovaném materiálu (4000-4800 kcal/kg).
Celá technologie výroby se skládá ze čtyř hlavních úseků -příjmu suroviny, jejího sušení, lisování v briketovacím lisu, balení a expedice.
Brikety z kovů
Kovové brikety se svými vlastnostmi blíží zlomkovému původnímu kovu a je možné je přepracovat v tavicích pecích. Briketováním se zpracovávají kovové odpady v podobě třísek, pilin, hoblin, které vznikají při obrábění.
Třísky vznikají prakticky ve všech podnicích, a to i nestrojírenských. Je nutné v nich vidět cennou surovinu, se kterou je potřebné nakládat hospodárně jako s výchozím materiálem.
Třísky v neupraveném stavu jsou v ocelárnách i hutích obtížně využitelné pro svoji nízkou objemovou hmotnost, která činí 0,1-0,6 t.m-3. Zpracování ocelových třísek briketováním se začalo používat proto, aby se zlepšila objemová hmotnost vsázky a snížil se propal v ocelárnách, a také pro lepší manipulaci s briketami oproti volným třískám, a s tím související další výhody, jako je například úspora manipulačních a přepravních nákladů atd.
Po ověření výhodnosti zpracování ze strany oceláren a hutí poklesl zájem o odběr briketovaných třísek jednak pro jejich nízkou kvalitu (rozpadavost, vyšší obsah olejů, vlhkost, pomíchání materiálů), tak pro jejich relativně vysokou cenu. Z tohoto důvodu poklesl zájem o nákup dalších briketovacích lisů od zpracovatelů kovových třísek a tak se téměř přestaly vyrábět. Roli hraje také cena za briketovací lis, která je relativně vysoká.
Při zpracování kovového odpadu v briketovací lince se nejprve v zásobníku rozdrtí shluky třísek na samostatné špony a pak až na krátké třísky. Brikety se lisují až po odseparování emulze v odstředivce.
Uhelné brikety
Vyrábějí se zhutňováním uhelného mouru při zvýšeném tlaku v lisovací komoře briketovacího lisu a zvýšené teplotě.
Briketa je zahřívaná po dobu 30 minut při teplotě 650 °C. Zkarbonizovaná briketa obsahuje 8-10 % prchavých látek Uhelné brikety mají využití pouze jako palivo.
Ing. David Plíštil
KmaST TF ČZU, Praha
