Ve Francii se sbírají odpadní oleje (OO), které patří podle Katalogu odpadů pod kódy 13-01, 13-02 a 13-03. Ze sběru jsou vyloučeny řezné emulzní oleje, fritovací oleje, směsi vody a uhlovodíků a oleje s PCB.
V roce 1999 bylo na trh ve Francii dodáno kolem 477 tis. tun automobilových motorových olejů, 34 tis. tun motorových olejů pro použití v průmyslu a 187 tis. tun průmyslových mazacích olejů. Celkem je to téměř 800 tis. tun olejů, přičemž v průběhu posledního desetiletí 20. století bylo toto číslo poměrně stabilní, neboť kolísání dodávek bylo malé.
Z těchto čerstvých olejů vznikly odpadní oleje, jejichž množství se odhaduje na 256 tis. tun odpadních motorových olejů, 19 tis. tun silně znečistěných odpadních průmyslových olejů a 92 tis. tun málo znečistěných odpadních průmyslových olejů. Ze všech těchto skupin bylo v roce 1999 sebráno kolem 250 tis. tun odpadních olejů. Kolem 110 tis. tun OO tedy nebylo zachyceno.
Vývoj sběru
Směrnice 75/439/EEC, o odpadních olejích, byla vydána v roce 1975 a v následujících letech začaly ve Francii platit příslušné vyhlášky. Od roku 1981 do 1987 bylo sbíráno necelých 100 tis. tun ročně, pak sběr poměrně plynule narostl ke zhruba 250 tis. tun ročně v roce 1987 a od té doby je prakticky konstantní.
Pro účastníky systému sběru OO vyplývají z legislativy povinnosti. Původci odpadních olejů musejí uchovávat OO, které vznikají jejich aktivitami (automobilové opravny, dopravní společnosti, průmyslové podniky), skladovat OO ve vlastním skladovacím zařízení a zabránit jejich míšení s jinými kapalnými odpady. Jsou rovněž povinni předávat OO pouze oprávněným sběrným firmám (francouzským nebo evropským), nebo dopravit své OO sami do podniků oprávněných k nakládání s odpadními oleji. Pokud jsou k tomu oprávněni mohou upravovat nebo využít odpadní oleje, ale výhradně ze své produkce. Oleje jsou vždy odevzdávány bezplatně.
Ve Francii je 96 departementů a 22 oblastí. Oprávnění ke sběru je vázáno na departement (departmenty) a uděluje je na 5 let místní odpovědný orgán. Sběrná firma pak musí skladovat OO ve svém zařízení a musí zamezit míchání s jinými kapalnými odpady. Do 15 dnů musí odebrat jakékoliv množství OO (nejméně 600 litrů, původně to bylo 200 l.). Odpadní oleje musí sběrová firma předávat oprávněné francouzské nebo evropské firmě. Povinností je uchovávat vzorek OO a poskytnout původci předepsané údaje a zpracovávat zpětné údaje o sběru.
Pro celou Francii bylo v roce 2002 padesát oprávněných sběrných firem, v roce 1998 jich bylo sedmdesátjedna.
V roce 2002 bylo 25 podniků, které směly spalovat OO. Bylo to 17 cementáren (zpracovaly, resp. spálily 204 tis. tun), 7 spaloven nebezpečných odpadů (spálily 35 600 tun) a jedna vápenka (25 tis. tun).
Z celkového sebraného množství odpadních olejů bylo v roce 2002 zhruba 35 % regenerováno, 65 % bylo spáleno. Podíl regenerovaných olejů na sběru od roku 1990 zřetelně poklesl.
Ve Francii je také kolem 5000 míst, která mají funkci sběrných dvorů pro obyvatele.
Odpadní oleje, způsobilé pro regeneraci, mají podle katalogu odpadů kódy 13 02 05 a 13 03 07, s výhradami také: 13 02 04, 13 02 06, 13 03 06 a 13 03 08.
Základové oleje regenerované nakupují hlavně firmy, které nemají vlastní výrobu čerstvých základových olejů. Regeneráty jsou o 10 % až 25 % lacinější. Tržby zpracovatelů OO pocházejí z 75 až 80 % z prodeje regenerátů.
Systém
Podle hrubé ekonomické rozvahy dosahují náklady na sběr 75 eur/t (bez daně), nákupní cena placená zpracovatelem je 9 až 28 eur/t (bez daně). Deficit sběrné firmy je tudíž 47 až 66 eur (bez daně) a její dotace činí 56 až 79 eur/t (s daní).
Dotace sběrným firmám (ve výši kolem 17 mil. eur/rok ) rozděluje společnost ADEME, která má technický dozor nad sběrem a zpracováním a stará se o fungování systému. Fond, ze kterého se sběr dotuje, se tvoří z daní na mazací oleje, které podléhají sběru (pro všechny stejná daň 38 eur/t). Peníze se dostávají k ADEME přes státní rozpočet. Původně byly zdaněny čerstvé základové oleje a regeneráty, od roku 1999 jsou zdaněna maziva, která OO generují.
Směrnice 75/439/EEC bude v budoucnu revidována, úkol však nepatří k prioritám EK. Problémem také je, že analýzy životního cyklu olejů jsou v protikladu k otázce regenerace.
Zdroj: materiály ČAPPO
