Řešení problémů souvisejících s vyřazováním a likvidací autovraků nabývá na intenzitě i hloubce řešitelských prací.
Vyřazování a likvidace vozidel se skončenou životností -zkráceně většinou označovaných jako "autovraky" - je řešeno v rámci implementace evropské směrnice 2000/53/EC do českých podmínek. Tato skutečnost se projevuje prakticky na všech úrovních dotčených touto problematikou. Na vrcholu řešitelské pyramidy je vládní návrh novely zákona č.185 /2001 Sb., o odpadech, který je v Parlamentu připraven do druhého čtení.
Do jisté míry to platí i o druhém hlavním předpisu s dopadem na problematiku autovraků, kterým je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
V základně pomyslné pyramidy je pak stále narůstající zájem specializovaných firem o vstup do systému recyklace autovraků pomocí budování specializovaných provozů, tzv. demontážních středisek.
Mezi těmito "hraničními" úrovněmi je navíc prostor velice různorodých zájmů dalších dotčených ministerstev (MPO, MV), České inspekce životního prostředí, krajských orgánů ochrany životního prostředí, nemluvě již o zájmech výrobců a dovozců vozidel.
Celá tato zainteresovaná struktura je v současné době v pohybu: vzájemně se ovlivňuje a postupně se blíží k řešení požadovaném plánem implementace již citované vyhlášky 2000/53/EC.
Co už je hotovo
Podívejme se stručně na věcný obsah dosavadních prací. V legislativní oblasti je nepochybně nejvýznamnějším výsledkem rozsáhlých prací zmíněný návrh novely zákona o odpadech, především rozpracování původních § 36 a 37 o autovracích. Jde o rozsáhlé úpravy, které kromě změn uvedených paragrafů spočívají v doplnění rozsáhlé pasáže označené jako Díl 7a ve znění § 37a až 37g.
V rámci těchto úprav je především zpřesněna potřebná terminologie (vozidlo, autovrak, výrobce, akreditovaný a individuální dovozce, zpracovatel autovraků atd.). Definován je okruh práv a povinností subjektů dotčených při recyklaci autovraků a řešena problematika certifikace (či autorizace) vybraných zpracovatelů autovraků. Úprava zahrnuje i poplatky na podporu systému nakládání s autovraky a způsob vyřazování z evidence vozidel a navazující informační systém.
Kromě tohoto uceleného bloku paragrafů jsou ovšem provedeny úpravy i v dalších návazných paragrafech, např. § 39 (skladování odpadů), § 61 (celní přechody), § 79 (povinnosti obecních úřadů ) a dalších.
Vzhledem ke stavu projednávání novely zákona o odpadech není vhodné citovat podrobnosti z tohoto návrhu, koncepčně lze však konstatovat, že evidence vyřazovaných vozidel by měla být rovnocenná evidenci nově zařazovaných vozidel. Podle návrhu vyřazená vozidla budou procházet přes síť sběrných míst (místní administrativa) do tzv. demontážních pracovišť (zhruba krajská či regionální úroveň), jejichž technická způsobilost bude ověřována (certifikována či autorizována) podle zvláštních předpisů.
Po předpokládaném průchodu autovraků nebo jejich "zbytků" drtiči posílí využitelné materiálové komponenty recyklační toky z předchozího zpracování a nepoužitelné komponenty projdou finální ekologickou likvidací.
Vazby na další zákony
Financování likvidace bude závislé na rozhodnutí o zavedení či nezavedení poplatku, jak jej předpokládá nový § 37f.
I z těchto kusých informací je zřejmé, že v legislativní oblasti budou dotčeny i další zákonné materiály, především v přímé vazbě na zákon o odpadech půjde o doplnění Vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech při nakládání s odpady (mimo jiné i sazby poplatků). Další bude novela zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (potvrzení o převzetí vozidla do likvidace, jistina při dovozu atd.).
V realizační oblasti pak půjde o některé další problémy. Z hlediska již platných legislativních materiálů zaslouží totiž pozornost nařízení vlády ze dne 4. června 2003 o Plánu odpadového hospodářství České republiky. Autovrakům je zde věnována speciální kapitola 3.7. a úkoly k této komoditě lze nalézt i v řadě dalších kapitol (např. podpory recyklačních technologií a trhu s recyklovanými výrobky.)
Přímo na toto nařízení navazuje nová legislativní aktivita, kterou je implementace Plánu odpadového hospodářství ČR formou Realizačních programů ČR pro období 2003-2005.
V deseti schválených programech je na čísle 4 uveden Realizační program ČR pro autovraky. V tomto realizačním programu by měla nalézt konkrétní podobu všechna koncepční i dílčí řešení, pochopitelně v duchu hlavního zpracovávaného materiálu, kterým je již zmíněná novela zákona o odpadech. Je zřejmé, že souběžné práce na tak zásadních legislativních a programových dokumentech staví před jejich zpracovatele složité problémy. Při stávající nevyjasněnosti řady základních systémových prvků jsou rozpracovávána variantní realizační, což vzhledem k nedostatku času nutně vede k v neefektivní práci poměrně rozsáhlého multiprofesního kolektivu řízeného MŽP.
Úkolem realizačních programů, které se odrážejí od schválených Plánů odpadového hospodářství ČR je především zpřesnění ekonomických, legislativních i tzv. dobrovolných nástrojů, vyřešení problému dovozu a vývozu odpadů, vyjasnění kompetence veřejné zprávy a realizace pilotních projektů a vzorových příkladů řešení.
Je nezanedbatelnou výhodou, že u zpracovatele realizačního programu autovraků (SUNEX Praha) se poslední dva až tři roky koncentruje většina poznatků i řešení obdobně jako u zpracovatelské skupiny tohoto programu. Ta zahrnuje jak legislativní, tak správní, výzkumné i podnikatelsko-realizační subjekty.
Co je třeba udělat
A právě díky zahájení prací na Realizačních programech obecně a Realizačním programu ČR pro autovraky se dostáváme k odpovědi na otázku "Jak dál?"
Po legislativní stránce je třeba urychleně dopracovat novely hlavních dotčených zákonů a na ně navazujících vyhlášek a předpisů. Přitom je však nutno se vyvarovat přehlédnutí vazeb mezi jednotlivými právními normami, které se dosud vyskytuje tak často (včetně vyřešení kompetenčních problémů správních orgánů).
Po ekonomické stránce je třeba rozhodnout o systému poplatků a nakládání se získanými prostředky a formách financování pilotních projektů. Je zde také otázka času. Její závažnost vyplývá z toho, že autovraky likvidované v letech 2003 až 2010 jsou materiálově, a tedy i výnosově výrazně jiné než ty, které budou likvidovány v období 2010 až 2015, natož později. Bude účelné zabezpečit poradenskou a projektovou pomoc uchazečům o vybudování demontážních pracovišť a snížit tak rizika neúspěšných řešení.
SUNEX, s.r.o.
