01.01.1970 | 12:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Žádná z cest není samoúčelná

Chtěl bych připojit několik poznámek k článku "Spalování odpadů je plýtvání surovinami" autora Ivo Kropáčka.

Zaměření článku a některé použité argumenty vyvolávají nutně dojem jednostranného odsouzení spalování odpadů, jako jednoho z možných způsobů likvidace odpadů.

Ať chceme nebo nechceme, moderní industriální společnost bude pravděpodobně produkovat stále větší množství pevného odpadu nejrůznějšího původu. Podle nedávných údajů OECD vzrostla produkce domácího odpadu v letech 1990-2001 ve většině sledovaných zemích, ale paradoxně v ČR byla produkce komunálního odpadu v roce 2001 druhá nejnižší ze všech sledovaných států -kolem 330 kg na osobu/rok, když průměr EU v produkci komunálního odpadu činil kolem 550 kg na osobu/rok.

Tři cesty

Ne každý odpad lze recyklovat nebo biologicky dále zpracovávat (např. kompostování). Podle mínění odborníků vedou ke snížení celkového množství pevného odpadu tři cesty:

- snížení produkce pevného odpadu (to vyžaduje především změnu v chování jedinců, producentů odpadů i celé společnosti,

- výrazná podpora separovaného sběru odpadu a recyklace všech jeho forem,

- spalování odpadu.

Žádná z cest není samoúčelná a pouze integrovaná strategie, zahrnující všechny způsoby snižování množství odpadů, může vést ke konečnému úspěchu.

Nezpochybnitelnou výhodou spalování odpadů je podstatné snížení hmotnosti (až o 70 %) a objemu (až o 90 %).

Moderní spalovny jsou samozřejmě vybaveny účinným systémem čištění plynů, který emise kyselých plynů i obávaných dioxinů a difuranů snižuje pod hodnoty přípustné přísnými limity emisí EU. I v případě tolik diskutované malešické spalovny se obavy z dioxinů a difuranů ukázaly liché.

Argumenty o energetických výhodách recyklace oproti spalování, které jsou uváděné v článku "Spalování odpadů je plýtvání surovinami", se zdají poněkud vágní. Spalování bude vždy z hlediska nevratné finální přeměny na plynné zplodiny a pevný odpad (škvára, popel) nevýhodné. Jedinou otázkou zůstává, jak bude využita uvolněná energie (účinnost), přičemž výhřevnost pevného odpadu (v rozmezí 3,6-9,0 kJ/kg ) je srovnatelná s hnědým energetickým uhlím.

Argumenty budící úsměv

Tvrzení, že spalování produkuje skleníkový plyn - oxid uhličitý - je sice správné, avšak může budit pouze úsměv. Při současné struktuře výroby elektřiny a tepla v ČR i většině zemí je produkce CO2 ze spalování odpadů méně než zanedbatelná. Produkce CO2 z klasických uhelných elektráren (např. v Číně) stoupá a některé země jako např. USA se ani protokolem z Kjóta neřídí.

Dále nelze pominout, že u některých druhů nebezpečného odpadu (např. nemocniční a zdravotnický) je spalování pravděpodobně jedinou variantou zneškodňování odpadů.

Spalování pevných odpadů v ČR zatím výrazně zaostává za evropským průměrem a pohybuje se v jednotkách procent. Je na místě připomenout, že země, které mohou být příkladem ochrany životního prostředí (Švédsko, Dánsko, Švýcarsko), spalují více než 50% domácího odpadu. Také v sousedním Německu je v provozu několik desítek spaloven pevného odpadu středního výkonu.

Ing. Karel Mocek, CSc.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down