Stavební a demoliční odpad (SDO) představuje nejenom značný podíl v objemech odpadů, ale zároveň je zdrojem druhotných surovin, které mohou být po recyklaci použity jako plnohodnotné stavební materiály.
Stavební a demoliční odpady mají v zemích EU i v České republice výrazný podíl na celkové produkci odpadů (kolem 25 %). Představují tedy významný zdroj druhotných surovin. Je proto žádoucí, aby nakládání s touto komoditou bylo upřesněno specifickými pravidly.
Nakládání se stavebními odpady se nedotýká pouze životního prostředí (snížení produkce odpadů, omezení objemu vytěžených primárních surovin), ale má podstatný vliv i na produktivitu a náklady stavební výroby.
Nekvalifikované nakládání s těmito materiály znamená nejen ztrátu cenné suroviny, ale má za následek postupné zaplňování prostor skládek, původně určených pro jinak nevyužitelné odpady, zejména komunální - to v lepším případě. V horším případě je neupravený stavební odpad ukládán pod nejrůznějšími záminkami (rekultivace, terénní úpravy atd.) přímo na nezabezpečené plochy - nejčastěji bývalých pískoven či různých terénních prohlubní.
Těžiště při nakládání se stavebními odpady lze tedy spatřovat v jejich materiálovém využití. Lze nalézt řešení, které je šetrné k životnímu prostředí, ale je také životaschopné z ekonomického hlediska.
Význam metodických pokynů
V roce 2001 vydalo Ministerstvo životního prostředí metodický pokyn k zákonu o odpadech, týkající se nakládání se stavebními a demoličními odpady (věstník Ministerstva životního prostředí, ročník XI, částka 5, květen 2001). Po analýze tohoto metodického pokynu odbornou veřejností i orgány státní správy zadalo MŽP na podzim roku 2002 zpracování aktualizovaného metodického pokynu.
V současnosti se tento nový metodický pokyn dostává na veřejnost. Jeho účelem je zajistit, aby se stavebními a demoličními odpady bylo nakládáno v souladu s platnou právní úpravou nakládání s odpady, s cíli stanovenými 6. akčním programem EU pro životní prostředí a se Surovinovou politikou státu v oblasti nerostných surovin, přijatou vládou ČR v prosinci 1999 (usnesení vlády České republiky ze dne 13. 12. 1999, č. 1311).
V tomto materiálu Ministerstvo životního prostředí doporučuje, aby "...pokud je to možné, byly ve společnosti hledány a podporovány kroky, které směřují k využívání odpadů vznikajících při zřizování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb."
I když metodický pokyn přirozeně není legislativně závazným dokumentem, je jeho cílem sjednocování přístupů správních a kontrolních orgánů k problematice předcházení, vzniku, využívání a odstraňování odpadů vznikajících při činnostech spojených se zřizováním, údržbou, rekonstrukcemi a odstraňováním staveb. Měl by také být návodem, jak dosáhnout cílů stanovených v 6. akčním programu EU pro životní prostředí, tj. 50 % podílu využívání stavebních a demoličních odpadů v roce 2005 a v roce 2010 již 75 %.
Základní cíle tohoto metodického materiálu lze stručně shrnout do pěti bodů:
zvýšit podíl úpravy (recyklace) stavebních a demoličních odpadů s následným využitím takto upravených odpadů,
snížit podíl nebezpečných odpadů vznikajících při stavebních činnostech,
využívat stavební a demoliční odpady po jejich úpravě jako náhradu vybraných primárních surovin,
zamezit využívání neupravených stavebních odpadů k tzv. rekultivacím území a vytěžených těžebních prostor,
poskytnout kontrolním orgánům oporu pro kontroly terénních úprav a rekultivací prováděných s využitím stavebních odpadů.
V pokynu je rovněž řešena problematika údržby, rekonstrukcí a odstraňování staveb budov a liniových dopravních staveb zřízených především z cihelného zdiva, betonových, železobetonových konstrukcí, asfaltových povrchů (bez příměsí dehtu), kamene, štěrkopísků a obdobných materiálů. Jen omezeně je možné tento pokyn využít pro dřevostavby a stavby z jiných rostlinných materiálů.
Využití pokynu je doporučováno především při přípravě staveb, jejich realizaci, opravách a odstraňování a při vydávání stanovisek orgánů ochrany životního prostředí pro potřeby stavebních úřadů a jejich rozhodování. Uplatní se také při vydávání rozhodnutí k provozu zařízení k nakládání s odpady v souladu s ustanovením § 14 zákona o odpadech a hodnocení nebezpečných vlastností stavebních odpadů pověřenými osobami (včetně vzorkování odpadů k tomuto účelu).
Doporučené postupy
V obecné rovině je doporučováno přednostní využívání jednotlivých konstrukčních celků staveb (prefabrikátů, ocelových konstrukcí, dřevěných konstrukcí - nosníků, výplní otvorů apod.) jako celků. Pokud uvedené využití není možné, "...je doporučeno mechanicky (fyzikálně) upravit odpad tak, aby svou strukturou byl srovnatelný se štěrkopísky nebo stavebním kamenivem a dále jej využít buď jako stavební výrobky (v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů) nebo k výrobě stavebních a jiných výrobků nebo k materiálovému využití upravených stavebních odpadů v podzemních prostorách a na povrchu terénu v souladu s požadavky § 12 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady."
Jednou ze stěžejních zásad tohoto pokynu je výklad k možnosti využívání neupravených SDO pro účely rekultivací apod. Zde se uvádí: "Pokud odpady nejsou granulometricky (velikostně) upraveny a homogenizovány - recyklovány (do podoby štěrkopísků nebo stavebního kameniva) a nacházejí se v podobě částí stavby - bloků (zdiva, betonu apod.) - je velmi náročné a prakticky nemožné ověřit jejich vlastnosti, které vypovídají o kvalitě odpadu ze stavby. Ve vztahu k této skutečnosti je výběr vhodných postupů k využívání nebo odstraňování neupravených stavebních odpadů v souladu se zákonem o odpadech velmi omezen. Neupravené (nerecyklované) stavební a demoliční odpady nelze obecně využívat na jakékoliv terénní úpravy a rekultivace (s výjimkou odpadů podskupiny 17 05 00 - Zemina vytěžená, kategorie "O"), protože u neupravených stavebních a demoličních odpadů nelze obecně prokázat obsah škodlivin ve vodném výluhu, ani v sušině (nelze prakticky připravit průměrný reprezentativní vzorek odpadu pro účely analytického stanovení) a tedy je nelze neupravené (nerecyklované) ani využívat v podzemních prostorách ani na povrchu terénu v souladu s § 12 vyhlášky č. 383/2001 Sb., ani k vytváření krycí (rekultivační vrstvy) při uzavírání skládek v souladu s § 11 odst. 16 citované vyhlášky. Neupravené (nerecyklované) stavební a demoliční odpady kategorie ostatní odpad dle Katalogu odpadů je proto možné v souladu s požadavky vyhlášky č. 383/2001 Sb. pouze ukládat jako odpad, který nelze hodnotit na základě jeho vyluhovatelnosti, tj. na skládky kategorie S - OO, nebo v případě, že je znečištěn nebezpečnými složkami, na skládky kategorie S - NO."
Je třeba sjednotit stanoviska
Lze jen doufat, že tento výklad platné legislativy povede ke sjednocení stanovisek jak stavebních úřadů a dalších dotčených orgánů státní správy ve věci vydávání rozhodnutí k rekultivačním pracím, tak i příslušných kontrolních orgánů - zejména České inspekce životního prostředí. Je totiž veřejným tajemstvím, že řada podnikatelských subjektů, které rekultivační činnosti provádějí, vytvářejí z rekultivovaných ploch pouze rozsáhlé skládky SDO a dalších odpadů, které by v dané lokalitě neměly být vůbec umístěny.
Za další velice pozitivní jev lze považovat, že se metodický pokyn zmiňuje i o možnostech využívání recyklátů vyrobených ze stavebních odpadů - zejména v souvislosti se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Stanovuje, že "... princip znovuzískání stavebních materiálů z minerálních odpadů (materiálové využití odpadů) spočívá zpravidla v mechanické (fyzikální) úpravě (drcení, třídění) odpadů kategorie "ostatní odpad" a zařazení materiálů (věcí) vystupujících ze zařízení k úpravě odpadu dle jejich technických, kvalitativních a tržních požadavků mezi výrobky či odpady."
Vydávání rozhodnutí
Metodický pokyn rovněž uvádí doporučení pro dotčené orgány státní správy při Vydávání rozhodnutí v souladu s požadavky § 14 zákona o odpadech.
Zákon totiž neřeší podmínky pro vydávání souhlasu s provozem zařízení, které není stavbou v souladu se zvláštními předpisy. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, definuje v § 3 mobilní zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů a mobilní zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů. Je zřejmé, že náležitosti žádosti o souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování sběru nebo výkupu odpadů a náležitosti provozního řádu pro mobilní zařízení, jak jsou popsány v citované vyhlášce, je nutné v případě rozhodování využívat přiměřeně k tomuto druhu zařízení.
Nakládání se stavebními a demoličními odpady, zejména jejich úprava před dalším nakládáním s nimi, je v praxi prováděna právě především těmito mobilními zařízeními (odpady se nedopravují do zařízení, ale zařízení přijíždí k odpadům). Proto uvedený metodický pokyn stanovuje zjednodušený postup řízení.
Podíl odborné veřejnosti
Na přípravě pokynu se podílela široká veřejná odbornost a přirozeně jej také připomínkovaly všechny dotčené orgány státní správy. Výklad platné legislativy v něm je díky tomu objektivnější než výklady zákona zdůvodňující překvapivě krkolomná rozhodnutí některých pracovníků stavebních úřadů či orgánů životního prostředí na nejrůznějších úrovních.
Jde zejména o vztah k dříve zmiňovaným "rekultivacím", které místo aby životní prostředí zlepšovaly, zatěžují jej dále naprosto nekontrolovaným ukládáním nejrůznějších odpadů.
Lze tedy jen doufat, že recyklace stavebních odpadů se postupně posune kvalitativně i kvantitativně k úrovni států Evropské unii.
Plný text metodického pokynu je uveden ve věstníku MŽP a také by měl být uveřejněn na webových stránkách MŽP. Dále jej lze nalézt i na stránkách Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v České republice - http://www.arsm.cz.
prezident Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR
