Zákon č. 185/01 Sb., o odpadech, a jeho prováděcí vyhláška č. 383/01 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, obsahují chybu, která prakticky znemožňuje zkolaudovat jakékoliv nové zařízení na využívání, odstraňování, sběr nebo výkup odpadů.
Zákon č. 185/01 Sb. ve svém § 14 odst. 4 stanovuje, že kolaudační rozhodnutí, vydané podle zvláštního předpisu (stavebního zákona) pro stavby určené k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů nelze vydat bez rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas k provozování zařízení podle odstavce 1. Tento odstavec 1 hovoří o tom, že zmíněná zařízení lze provozovat pouze na základě rozhodnutí orgánu kraje, kterým je udělen souhlas s provozováním a s jeho provozním řádem.
Kolaudace před kolaudací
Z uvedeného vyplývá, že žadatel o kolaudaci musí tedy před podáním žádosti o kolaudaci získat rozhodnutím kraje souhlas s provozováním zařízení. Aby tento souhlas mohl získat, musí podat k orgánu kraje žádost o souhlas s provozem a schválení provozního řádu předmětného zařízení. Obsah provozního řádu, který je pro žadatele závazný, je uveden v příloze č. 1 vyhlášky 383/01 Sb. v bodě 5.1 dole, kde je požadován údaj o ukončení stavby zařízení, s uvedením kolaudačního rozhodnutí včetně č.j. a data vydání.
Tedy jsou požadovány přesně ty údaje, kvůli nimž žadatel také žádá o souhlas s provozem, aby po jeho získání mohl kýžené kolaudační rozhodnutí získat.
Ve svém důsledku to znamená, že žadatel o kolaudaci musí již dopředu prokázat, že kolaudaci už má. Protože pokud už ji nemá, nemůže uvést všechny požadované náležitosti do provozního řádu podle závazné vyhlášky, a tudíž mu kraj nedá souhlas s provozem. Takže nemůže požádat o kolaudaci ..... A bludný kruh je úspěšně uzavřen. Jedná se prokazatelně o nesmyslnou konstrukci povinností požadovaných tímto zákonem a jeho vyhláškou.
Předpisy stále složitější
Proč o tom píši? Důvody jsou hned dva, a ani sám nevím, který z nich je vlastně důležitější. Ten první důvod je zřejmý, je to upozornění na chybu, kterou by mělo MŽP co nejrychleji odstranit. Ta chyba totiž může přijít český stát a potažmo daňové poplatníky draho. To tehdy, pokud by tento rozpor v závazných předpisech byl příčinou konkrétní škody (ušlý zisk díky průtahům při kolaudaci a uvádění zařízení do provozu) nějaké soukromé firmě.
Druhý důvod je snad ještě závažnější. Tato chyba v české legislativě totiž není zdaleka jediná a vůbec ne ta nejpodstatnější. Vytváření stále složitějších jednotlivých předpisů a nutná preciznost vzájemné interakce mnohých z nich, (snažících se precizovat všechny úkony, požadavky, povinnosti atd.) totiž zákonitě budou plodit čím dál více a větších takových nesmyslů. A nejen to. Se zvyšujícím se objemem předpisů samozřejmě nepřímo úměrně klesá schopnost subjektů (včetně samotných úředníků) tyto předpisy znát a správně v praxi aplikovat. Je tedy otázka, jestli toto je ten správný směr vývoje naší společnosti.
