Použité pneumatiky mohou z hlediska životního prostředí představovat vážný problém. Proto také zákon o odpadech zavedl v § 38 povinnost jejich zpětného odběru, která se vztahuje na právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které dovážejí použité pneumatiky pro další využití.
Dovážet ojeté pneumatiky lze výhradně za účelem jejich materiálového využití (protektorovací závody, recyklační společnosti). Dovoz pneumatik za účelem jejich odstranění (na skládky) a energetického využití (do cementáren) v ČR je však zakázán (ustanovení § 54 odst. 3 a § 55 odst. 4 zákona o odpadech).
Povinnosti zpětného odběru použitých pneumatik musejí povinné osoby plnit od 23. února 2002 (plyne to z ustanovení § 89 zákona o odpadech ve spojení s ustanovením § 54 odst. 7 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů).
K převzetí odpadu do svého vlastnictví je podle ustanovení 12 odst. 3 zákona o odpadech oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využívání odpadů. Přestože se ustanoveními zákona ČR připojila k ostatním rozvinutým zemím, v naplňování jeho dikce praxi je u nás ještě mnoho nedostatků.
Potíže dovozů
Z okolních zemí k nám směřují ojeté pneumatiky, které jsou deklarovány jako zboží k dalšímu prodeji nebo využití. Velmi často však mohou skončit jako odpad, který pak ztěžuje situaci v odstraňování a využití ojetých pneumatik "českého" původu. Ani v recyklaci a znovuvyužití pneumatik u nás však není ještě situace optimální. MŽP uvádí, že podle údajů poskytnutých jednotlivými závody, prošlo v roce 2002 recyklací 5 tisíc tun pneumatik. Ročně se u nás vyprodukuje kolem 80 000 tun pneumatik.
Podobná situace panuje i v sousedním Rakousku, kde se podle údajů ministerstva životního prostředí ročně vyprodukuje kolem 55 tisíc tun pneumatik (což odpovídá asi 7 mil. kusů), ale materiálově se recykluje jen asi 5 %. Zbytek buď končí na skládkách nebo v příkopech, v lepším případě se spálí, zejména v cementárnách. Byla však zde zahájena výstavba recyklačního závodu, podpořeného ze zdrojů Evropské unie. Jeho kapacita by měla v podstatě pokrýt rakouskou produkci odpadních pneumatik. Jelikož sběrné systémy nepracují na sto procent, bude tento recyklační závod určitě shánět suroviny také v okolních zemích.
Povinnosti výrobců
Spotřebitelé mají právo na bezplatné vrácení ojetých pneumatik. Vracení pneumatik je však stále nedostatečné. Na vině malá informovanost spotřebitelů, kteří mnohdy o této možnosti ani nevědí. Povinnost informovat spotřebitele o možnosti zpětného odběru se v mnoha obchodech a servisech řeší malou nenápadnou tabulkou.
Nastává tak situace "vlk se nažral a koza zůstala celá". Povinné osoby splnily svou povinnost informovat spotřebitele a možnosti zpětného odběru, ale fakticky neodeberou ani jednu použitou pneumatiku, a nemusejí tedy nic řešit. V cenách nových pneumatik jsou již započítány náklady na jejich potenciální recyklace. Pokud tedy prodejce tyto náklady nemusí vynaložit, vydělává na tom. Naopak někteří prodejci dokonce vybírají poplatek za odebrání pneumatik (označovaný jako likvidační, manipulační nebo dopravní), ačkoliv by pneumatiky měli odebírat zdarma (neplatí to však pro sběrné dvory obcí, to nejsou povinné osoby pro zpětný odběr ze zákona, a tudíž na manipulaci poplatek vybírat mohou).
Na podporu zpětného odběru je v připravované novele zákona o odpadech ustanovení, podle kterého by musely povinné osoby odebrat ojeté pneumatiky až do výše produkce uvedené na trh v minulém roce. Ani to však podle některých odborníků problém nevyřeší: v novele by podle nich mělo být uvedeno především povinné minimální množství odebraných pneumatik.
Z celkové množství ojetých pneumatik se u nás recykluje kolem 15 %. Velcí výrobci, dbalí své pověsti, recyklují kolem 30 %. U malých dovozců se však recyklace blíží nule. V časopise Pneurevue uvedl Jindřich Šafránek ze Společenstva vulkanizérů a pneuslužeb: "Jak funguje sběr? Na základě smlouvy a dá se říci, že v praxi s tím žádné zásadní problémy nejsou. Importéři zavedli určitý systém, který jak se mi zdá, funguje. Problém je ale v tom, že nikdo neinvestoval žádné prostředky do osvěty, do informování veřejnosti, jak sběr funguje. Bylo by naivní si myslet, že by firmy prováděly osvětu na veřejnosti vlastními silami. Jde o to, aby veřejnost věděla, jak tento systém funguje, že je zdarma a k čemu slouží. To by měla být záležitost ministerstva či autoklubů."
Kontrola zpětného odběru spadá do kompetence České inspekce životního prostředí (ČIŽP). V prvním roce fungování zpětného odběru zkontrolovali podle vlastní zprávy 20 provozoven velkých řetězců pneuservisů. U osmi z nich bylo zjištěno chybné označení sběrných míst, pokuty se pohybovaly od 20 do 50 000 korun. Zkontrolované množství provozoven je naprosto nedostatečné - u nás se zabývá pneumatikami na tisíc provozoven.
Nakládání s pneumatikami
Pro zpracování sebraných pneumatik, ať již získaných ze zpětného odběru nebo pocházejících například ze sběrných dvorů obcí, u nás funguje řada firem. Vedle klasického spalování v cementárnách, které spotřebovává značnou část použitých pneumatik, je to zejména výroba granulátu jako komponentu sloužícího k výstavbě silnic a dálnic, při výstavbě sportovních povrchů, hřišť, retardérů a tlumičů, kde se využívá vynikajících mechanických, tlumicích a izolačních vlastností gumy. Granulát se využívá pro modifikované asfalty nebo se z nich vyrábí regenerát, tj. devulkanizovaná pryž, kterou je možno opět vulkanizovat. Využívá se také textilní kordu vznikajícího při recyklaci. Z pneumatik se vyrábějí sorpční materiály pro nebezpečné odpady, které sorbují veškeré druhy benzinu, oleje, a velké spektrum organických látek. Jeho výhodou je, že se po nasycení velmi dobře spaluje v odpovídajícím zařízení.
Produkce pneumatik
Svět: 15 mil. tun
USA: 4 mil. tun
Evropská unie: 2,5 mil. tun
Česká republika: 80 tis. tun
Rakousko: 50 tis. tun
Zdroj: Pneurevue, Montstav
