Ve svém příspěvku na předchozí straně ministr Ambrozek konstatuje, že je dobře, že se k POH krajů nastartovala diskuse a že se k nim dostane díky jejich schvalování i veřejnost. Co je však v této diskusi problematické, jsou právě výchozí podmínky, za kterých se POH krajů zpracovávají.
Tyto výchozí podmínky jsou dány Plánem odpadového hospodářství České republiky. Nevím, proč byl tento strategický dokument nazván plánem. Neobsahuje totiž údaje, které by měl takový plán obsahovat, tj. analýzu současného stavu a podrobné zdůvodnění změn, potřebné nástroje pro tyto změny na všech úrovních, a také specifikace odpovědností jednotlivých subjektů. Nepředcházela mu ani analýza environmentálních, ekonomických i sociálních dopadů všech zúčastněných stran pro jednotlivé cíle.
Zásadní nedostatek
Zpracovávané POH krajů neobsahují (ne vinou zpracovatelů) žádné údaje týkající se ekonomických údajů ke zvoleným způsobům nakládání s odpady. To považuji zejména vzhledem k vysoké finanční náročnosti realizace záměrů a cílů POH ČR i krajů za zásadní nedostatek. Přitom zejména ekonomické údaje dělají plán plánem. Z nich by mělo vyplývat "co, kdo, kdy, kolik to bude stát a z jakých zdrojů se na to vezme". Jinak se jedná o koncept, který předkládá pouze varianty. Bohužel ne všechny varianty. Zejména ty "levnější", týkající se energetického využití odpadů, které jsou také v souladu se současnými trendy a požadavky právních norem EU, chybí.
Právě z těchto důvodů se mi např. více líbí systém plánování zavedený v sousedním Rakousku, kde je součástí plánu i vyhodnocení úspěchů a neúspěchů za minulé období a na základě dosaženého stavu se přijmou opatření nová.
Kolik to bude stát
Ministr Ambrozek kvituje, že zastupitelstvem neprojde nic, co by bylo v rozporu se zájmy krajů. Je tomu opravdu tak, když plánům krajů dáváme do vínku celou řadu nejasností? Jsou cíle definované v POH ČR opravdu reálné? Na základě čeho to posoudit?
Nejde jen o separovaný sběr komunálních odpadů či jejich složky, biologicky rozložitelných odpadů, jde zejména o to, zda je možné tyto odpady materiálově využít a kolik takové využití bude stát. Nebude se i v budoucnu opakovat to, co teď, že vytříděné odpady se - protože pro ně nebude v daný okamžik materiálové využití - budou vozit na skládky nebo se budou vyvážet kamsi do světa, kde nejsou tak přísné ekologické normy k materiálovému využití?
V závazné části POH ČR je však i další zajímavost. Na skládky lze ukládat odpady jen v případě, že s odpady nelze v daném místě a čase nakládat jiným způsobem, což je logické. Nebylo by ale výhodnější a i environmentálně příznivější jejich energetické využití, které je v hierarchii nakládání s odpady před skládkováním? To však v POH ČR chybí. Je tohle opravdu v souladu se zájmy krajů?
V souvislosti těchto úvah se naskýtá zásadní otázka na POH ČR. Z tohoto dokumentu (jeho formulací) nevyplývá, zda, jak konstatoval ministr Ambrozek, stát bude či nebude podporovat "energetické využití odpadů" nebo spalování ve smyslu § 4 písm. o) zákona č. 185/2001Sb.?
Pokud se stanovisko bude týkat spalování jako činnosti pro odstraňování odpadů, je to na místě, ale mělo by to být definováno zcela exaktně. To tím spíše, že většina zemí EU, ale například i Švýcarsko v současnosti přehodnocuje svá stanoviska k nakládání s odpady a podporuje energetické využití odpadů v rámci definovaných pravidel. Postupují tyto země v rozporu s environmentálními zájmy?
Takto by bylo možno pokračovat ve výčtu výhrad týkajících se POH ČR a POH krajů. Myslím, že mnohem účelnější by bylo opustit stávající zákopovou válku, přizvat techniky a ekonomy a opravdu hledat konsenzus, který by zajistil jak environmentální, tak ekonomickou přijatelnost a byl tak přijatelný jak pro kraje, tak obce, a zejména pro občany.
Ing. Jan Tůma,
Jihočeská energetika, a. s.
