Míra spalování komunálního odpadu (TKO) v jednotlivých zemích je velmi rozdílná. Tuto hodnotu ovlivňují různé faktory: ekonomický rozvoj, hustota obyvatel, záměry politiky či nátlak ekologických skupin. K tomu přistupuje řada specifických místních faktorů, které se stanovují velmi obtížně.
Ve spalování tuhého komunálního dopadu s využitím energie, tj. v procesu, který je znám jako waste-to-energy (WTE), lze ve světě rozpoznat určité trendy. Celosvětově se WTE provádí zejména v evropských zemích, v Japonsku a USA. Spaluje se méně než 5 % z celkového množství TKO. Skládkování nebo prosté spalování zůstává nejběžnější metodou odstraňování komunálního odpadu.
Odhady čísel
Tab. 1 ukazuje procento TKO spáleného v jednotlivých zemích v roce 2000. Uvedená čísla jsou pouze hrubými odhady, protože získat kompletní a aktuální údaje je velice obtížné z několika důvodů. Definice TKO a míra sběru jsou v každé zemi jiné. Tonáž TKO může, ale nemusí, zahrnovat i část, která je recyklována. Pokud jsou údaje o recyklovaném množství známé, byly z uvedených čísel vyloučeny. V některých případech nebyly do oficiálních statistik zahrnuty údaje o nelegální likvidaci odpadů. Některé mezinárodní statistiky (například z ISWA) poskytují informace o WTE spalovnách s minimální kapacitou (15 tun denně nebo přibližně 5000 tun za rok), jiné statistiky zahrnují pouze spalovny s kapacitou nad 45 tun denně (15-16 000 tun ročně). Některé spalovny komunálního odpadu spalují také jiný odpad, například odpad průmyslový, odpad z nemocnic, kaly z ČOV, a naopak některé průmyslové spalovny spalují i komunální odpad. V publikovaných statistikách mohou být zahrnuty i jiné postupy jako například pyrolýza či termolýza.
Pokusíme-li se objasnit čísla z tabulky 1, můžeme dojít k některým hypotézám:
stupeň spalování TKO záleží na ekonomické vyspělosti země (na hrubém národním produktu - HNP - na obyvatele),
stupeň spalování je závislý na hustotě obyvatelstva (počet obyvatel na km2),
spalování s využitím energie (WTE) závisí na nedostatku domácích zdrojů energie.
Lze vysledovat závislost spalování TKO na ekonomickém rozvoji podle hrubého národního produktu (HNP), viz tab. 3. Země seskupené kolem hlavní úhlopříčky tabulky ukazují na trend, který potvrzuje silně pozitivní vztah mezi mírou spalování TKO a výší HNP. Kdyby byl tento vztah "dokonalý", všechna jména zemí by ležela na hlavní úhlopříčce tabulky. Není tomu tak, ale i tak se zdá, že silný vztah tu existuje.
Podobný, i když ne tak významný vztah nalézáme u závislosti spalování TKO na hustotě obyvatelstva. Je důležité zvážit i rozmístění obyvatelstva v jednotlivých zemích. Například v USA je míra spalování TKO vyšší v hustěji obydlených východních státech. V Norsku bylo spalování TKO zavedeno zejména kolem Osla, v Maďarsku hlavně kolem Budapešti a ve Francii se spalování TKO dělá zejména v oblastech kolem Paříže.
Počet a velikost spaloven
V USA bylo kolem roku 1996 asi 140 spaloven zpracovávajících 32 milionů tun TKO, což je 15 % celkového množství. Průměrná kapacita těchto spaloven je velká, přibližně 225 000 tun ročně. Během posledních 15 let jak v Evropě, tak v USA počet WTE spaloven poklesl, a to zejména díky zavírání malých spaloven a spaloven znečišťujících ovzduší. V Evropě bylo v roce 2000 kolem 300 WTE spaloven s kapacitou přes 30 000 tun ročně. Tyto spalovny zpracovávaly zhruba 50 milionů tun TKO a produkovaly 50 000 GWh elektřiny a dále tepelnou energii ve formě páry. Náklady na průměrné "čisté" zpracování jsou 75 euro za tunu. WTE spalovny v Nizozemí a v Německu jsou větší, než je evropský průměr.
Ve Francii se spalovalo v roce 1999 kolem 9 milionů tun TKO v 210 spalovnách (průměrná kapacita 43 000 tun ročně). Z toho 6,8 milionů tun (76 %) v 110 spalovnách (průměrná kapacita 62 000 tun) s využitím energie (výroba celkem 8000 GWh elektřiny) a 2,2 milionů tun (24 %) ve 100 spalovnách (průměrná velikost 22 000 tun) bez využití energie. Větší spalovny jsou efektivnější a levnější z hlediska investic a nákladů na provoz. Náklady na jejich opravy jsou také nižší vzhledem k rozsahu, ve kterém jsou prováděny. Nicméně musíme vzít v úvahu náklady na dopravu TKO na velké vzdálenosti (včetně ekologických dopadů).
Dalším řešením je termické zpracování, jako je pyrolýza a termolýza v menších zařízeních. Nicméně je ještě třeba prokázat, jak tyto technologie dokážou TKO zpracovat. Zdá se, že je snadnější přestavět, zmodernizovat a rozšířit spalovny v oblastech, ve kterých už existuje tradice spalování, než stavět další technologie na nových místech.
Rozvoj spalování odpadů s využitím energie má vesměs souvislost s cenou elektřiny na domácím trhu (tab. 2). Japonsko (s nejvyšší mírou spalování TKO) je zemí, kde jsou místní zdroje elektřiny nedostatečné. Energie se musí dovážet a cena elektřiny jak pro průmysl, tak pro domácnosti je vysoká. Dánsko odmítlo jaderné elektrárny a rozvinulo výrobu obnovitelné energie a spalování se získáváním elektřiny. USA a Kanada (s nízkou mírou spalování) mají silné energetické zdroje a elektřina je v těchto zemích velmi levná (cena elektřiny je třikrát až čtyřikrát nižší než v Japonsku).
Ale najdeme i mnoho příkladů, které svědčí o opaku. V Norsku je energie dostatek, a přesto je tam míra spalování vysoká. Ve Francii, kde je vysoký poměr výroby energie z jádra a cena elektřiny je v porovnání s Německem a Itálií dost nízká, je míra spalování TKO nízká. Mnoho zemí, které nespalují TKO, mají chudé domácí zdroje energie.
Technologické znalosti
Hlavní roli v historii a rozvoji technologií pro spalování TKO hrála Velká Británie. Spalovací pec, která se už v roce 1874 v Británii používala ke spalování odpadu a vyráběla páru, se vyvážela do celého světa - nejdříve do Evropy, pak do USA.
Ve druhé polovině 20. století však spalování TKO ustoupilo a přednost se začala dávat skládkám. Ty se staly levnějšími, částečně díky opuštěným volným prostorám, které zůstávaly po dolech a lomech. Proto přestože Velká Británie má vysoký HNP a vysokou hustotu obyvatelstva, míra spalování je zde nízká.
Hustě zalidněná místa v USA, jako například New York City, byla z počátku britskou spalovací pecí nadšena, ale vysoká míra emisí nakonec vedla ke zklamání. Takže po rychlém období rozvoje spalování nakonec míra spalování v USA poklesla. Naproti tomu v jiných rozvinutých evropských zemích, jako například v Německu, Švýcarsku, Belgii a Francii, rozvoj spalování pokračoval. Prokázat tedy klíčovou úlohu technologických znalostí není jednoduché, i když pravděpodobně určitou úlohu hraje.
V Německu a Belgii jsou společnosti, které provozují spalovny s výrobou energie, obvykle propojeny s energetickými skupinami (RWE, Tractebel apod.). Podobně je tomu i ve Francii, zejména v oblasti kolem Paříže (kde společnost Tiru je dceřinou společností Electricité de France). Další operátoři v různých zemích jsou napojeni na stavební skupiny, podniky provádějící veřejné práce či těžbu, a tím získávají snadné příležitosti ke skládkování odpadních materiálů ze spaloven, zejména popílku.
Veřejná politika
V Nizozemí, Dánsku a Švýcarsku (v zemích s vysokou mírou spalování) je v současnosti skládkování spalitelných odpadů zakázáno. Ve Francii může být skládkování použito pouze pro nerecyklovatelný a nespalitelný TKO. Dalším činitelem jsou normy pro spalování, zejména s ohledem na látky znečišťující ovzduší (včetně dioxinů). Normy jsou velmi přísné nejen ve Švédsku, Německu, Nizozemí a Švýcarsku, kde je míra spalování vysoká, ale i v USA, kde normy tzv. Maximum Available Control Technology (MACT) EPA snížily emise pod předpisy pro uhelné elektrárny. V Itálii bylo samotné spalování kvůli dioxinovým emisím ukončeno a moderní WTE závody (např. Brescia) patří k nejlepším v Evropě. Francie se otázkou dioxinů začala zabývat teprve v poslední době. Přísné normy pro spalování mohou tedy mít na rozvoj spalování jak pozitivní, tak negativní dopad.
Evropská unie posílila normy týkající se znečišťování ovzduší emisemi ze spalování (včetně dioxidů) a také pravidla pro skládkování. Zejména je třeba silně omezit ukládání organických materiálů na skládku, aby se snížily emise plynů působících skleníkový efekt. Tento názor na budoucnost skládkování však nesdílí ostatní země světa, zejména USA, kde se stále plánuje využívání skládek jako "bioreaktorů" k produkci energie ze skládkového plynu.
Veřejná politika je ovlivněna veřejným míněním na spalování, které je řízeno médii, a také politickou a sociální váhou ekologických skupin (ty nejen reflektují, ale zároveň i ovlivňují veřejné mínění). Veřejnost nepřijímá spalování dobře v USA, v Latinské Americe a v Německu. Nátlak ekologické opozice potlačil zavedení nových WTE. Kritici jako například americký ekolog Barry Commoner považují spalování za hlavního nepřítele recyklace a snižovaní produkce odpadů. Jejich rozvoj však problém odpadů nijak neřeší. Pokusem poskytnout odpověď na tento ožehavý problém je koncepce "integrovaného odpadového hospodářství".
Spalování TKO je v jednotlivých zemích světa ovlivněno různou historií, zkušenostmi a dalšími faktory. Závěrem lze říci, že budoucnost spalování odpadu zůstává rozporuplná a nejistá.
Univerzita Lyon, Francie
Přetištěno s laskavým svolení WMW, ISWA.
