Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, stanovuje základní úkoly a opatření jak vlastním provozovatelům, kteří nakládají s nebezpečnými chemickými látkami (NCHL) a přípravky, tak i orgánům státní správy - především krajským úřadům. Uvedený zákon byl v průběhu roku 2003 novelizován.
Hlavním smyslem uvedeného zákona je zvýšit úroveň průmyslové bezpečnosti chemických, petrochemických a jiných objektů a zařízení, kde jsou vyráběny, skladovány a manipulovány nebezpečné chemické látky a přípravky. Obecně státní správu zajímají především objekty a zařízení (provozovatelé), jejichž havarijní dosahy přesáhnou "plot provozovatele", a tím ohrozí životy a zdraví občanů v okolí provozovatele. Zákon také mimo jiné ukládá, že obyvatelé v okolí musí být péčí státní správy informováni o nebezpečí, které jim hrozí při závažné havárii, a velikosti rizika plynoucího z přítomnosti zařízení s NCHL a přípravky. Obsah této informace pro veřejnost je předepsán zákonem.
Nebezpečné vlastnosti
Chemické látky a přípravky mohou mít řadu nebezpečných vlastností podle zákona č. 157/1998 Sb., ve znění platných úprav. Mohou být výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, nebezpečné pro životní prostředí.
Havarijní projevy nehod s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky mohou být různé (tab. 1).
V polovině listopadu 2003 bylo v ČR celkem asi 150 provozovatelů, kteří mají objekty nebo zařízení spadající pod dikci zákona 353/1999 Sb. (z tohoto počtu je pak asi polovina zařazena v kategorii A - menší provozovatel). Ale pozor, existují další "nezařazené" objekty a zařízení s podlimitním množstvím NCHL, které však v případě havárie mohou zasáhnout a ohrozit obyvatelstvo v okolí. Takovými NCHL jsou nepochybně amoniak a LPG.
Amoniak v podlimitním množství:
Bezvodý amoniak používá na území ČR 155 zimních stadiónů a asi 500-600 velkokapacitních chladicích zařízení v potravinářském průmyslu. Jsou to zařízení, která se mnohdy provozují v centru města, čili v místech s vysokou koncentrací osob.
Přitom tyto objekty nespadají pod dikci zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií. Limitní hodnota amoniaku pro zařazení objektu nebo zařízení do kategorie A (provozovatelé s menšími zádržemi nebezpečných chemických látek a přípravků) je až od množství 50 tun.
Relativní metoda analýzy rizika IAEA-TECDOC-727 (1996) přitom vyhodnocuje již množství amoniaku od 200 kg! I když se jedná o metodu relativní, je jasné, že padesátitunová množství jsou v zákoně č. 353/1999 Sb. nastavena velmi nevhodně. Limity jsou však důsledně převzaty z direktivy Evropské unie SEVESO II (1996), tj. stejným způsobem je to stanoveno i v okolních zemích.
Je otázkou, zda krizoví manageři krajských, městských a místních státních institucí vědí, kde a kolik je amoniaku a jak významně tato toxická látka ohrožuje obyvatelstvo. Jsou občané žijící nebo pracující v dosahu toxického oblaku informováni o možné chemické havárii a o doporučených způsobech ochrany? Má vedení provozovatele zpracován havarijní plán objektu nebo havarijní kartu nebezpečného zařízení? Konkrétní příklad havárie by vypadal zhruba takto: V zařízení je celkem 12 tun kapalného amoniaku. V případě ruptury potrubí dojde k jeho úniku. Možné je také celkové rozvalení zásobníku amoniaku, i když je velmi málo pravděpodobné. V takovém případě dojde k mžikovému odparu asi 20 % uniklého amoniaku ( kolem 2,2 tuny). Vytvoří se hustý bílý mlžný oblak, zbylý amoniak se bude odpařovat podstatně pomaleji v závislosti na přísunu tepla. Na rozptyl mraku působí nepříznivě inverze, slabý vítr nebo bezvětří, případně nízká teplota ovzduší. Nebezpečím je toxické působení vzniklého oblaku amoniaku (tab. 2).
Malé čerpací stanice LPG (propan - butan):
I menší čerpací stanice na doplňování propan-butanu do motorových vozidel obsahuje 2,1 tuny LPG. Některá zařízení se nacházejí v centru města s vysokou koncentrací osob. Nejvíce nebezpečnou operací je pak doplňování LPG prostřednictvím automobilových cisteren (jejich obsah je mnohem větší - je to předmětem dalšího vyhodnocení).
Přitom tento objekt nespadá pod dikci zákona č. 353/1999 Sb. Limitní hodnota LPG pro zařazení objektu nebo zařízení do kategorie A je 50 tun.
Pro zajímavost a poměrné srovnání s relativní metodou analýzy rizika metodou IAEA-TECDOC-727 je nutno uvést, že citovaná metoda vyhodnocuje již množství LPG od hodnoty 1 tuny.
Automobilová cisterna s LPG (propan-butan):
Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, nezahrnuje problematiku dopravy. Přesto se ukazuje, že přeprava LPG může znamenat závažné nebezpečí. Příkladem může být výbuch automobilové cisterny s LPG. Tato událost pak může být iniciační událostí další závažné havárie (např. způsobí roztržení zásobníku s toxickou látkou nebo hořlavou látkou, apod.). V roce 1978 byla automobilová cisterna v plnicím závodě přeplněna kapalným propylenem asi o 3,5 t, celkové množství propylenu v autocisterně bylo asi 23,5 t. Řidič však nedodržel stanovenou trasu po dálnici, aby nemusel platit mýtné, a jel rychle přes vesnici San Carlos da la Rapita. Když řidič projížděl kolem autokempu u moře, sjel ze silnice. Z cisterny začal unikat propylen, který byl později iniciován patrně otevřeným ohněm z kuchyně kempu. Nastaly jedna až dvě exploze a požár, který způsobil totální roztržení cisterny na velké fragmenty a vznik ohnivé koule. Do 75 m po směru větru od epicentra byly zdemolovány všechny budovy. V okamžiku nehody bylo v kempu asi 500 lidí, z nichž 211 účinky havárie nepřežilo.
Dusík a kapalný dusík:
Dusík ani kapalný dusík není podle platných českých norem (zákon č. 258/2001 Sb.) nebezpečnou chemickou látkou, dokonce ani podle evropských předpisů. Bod varu kapalného dusíku je - 195,8 °C. I když dusík není nebezpečnou chemickou látkou, má svůj bezpečnostní list nebezpečné chemické látky.
V čem tkví jeho nebezpečnost? Přepravuje se a skladuje jako zkapalněný plyn, při úniku může ohrozit osoby a materiály. Působením chladu způsobuje omrzliny, křehnutí konstrukčních materiálů, atd. Vytěsňováním vzduchu z prostředí (min. množství kyslíku pro dýchání musí být 17 %, přičemž normální obsah kyslíku ve vzduchu je 21 %), vzniká nebezpečí udušení.
V České republice existují stovky až tisíce zařízení s nebezpečnými látkami, které nespadají pod přísnější režim, ale přitom mají vyšší úroveň rizika než mnohé velké průmyslové celky. Lidé odpovědní za provoz takových zařízení by se měli zamyslet nad výše položenými otázkami. Pokud na ně nenaleznou uspokojivou odpověď, měli by společně s odborníky hledat řešení pro snížení úrovně rizika těchto zařízení na společensky přijatelnou úroveň. Tato výzva rovněž patří státním orgánům, které musí otázky podlimitních, ale rizikových nebezpečných zařízení řešit.
