V závazné části Plánu odpadového hospodářství je v bodě 3.2 "Odpadní oleje" úkol zajistit využití 38 % hmotnostních z ročního množství olejů uvedeného na trh do roku 2006 a 50 % hmotnostních z ročního množství olejů uvedeného na trh do roku 2012 a zvyšovat množství zpětně odebraných odpadních olejů. Je tento úkol reálný?
Od okamžiku, kdy nabyl účinnosti zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (1. ledna 2002) a i vyhlášky Ministerstva životního prostředí, se řídí sběr a nakládání s odpadními oleji stejnými dokumenty Evropské unie, jako je tomu v zemích EU (tab. 1).
Lze říci, že zákon o odpadech i vyhlášky MŽP přejímají směrnice EU svědomitě. V národních předpisech se však musejí dopracovat podrobnosti, aby systém byl funkční v podmínkách konkrétního státu. Takovými choulostivými problémy jsou například organizace kontroly dodržování povinností při nakládání s nebezpečnými odpady a při jejich využívání, nebo financování systému. K propracování takových pro praxi důležitých otázek jmenovalo Ministerstvo životního prostředí skupinu pod názvem STRATEGO. Je složena ze zástupců výrobců a distributorů olejů, z původců odpadních olejů, společností provádějících sběr a úpravu odpadních olejů a MŽP. Skupina vypracovala ve druhé polovině roku 2001 pilotní studii zaměřenou na odpadní oleje (součást Národního plánu nakládání s nebezpečnými odpady). Bohužel v té době byl už schválen zákon o odpadech a o prováděcích vyhláškách měli zpracovatelé již značně pokročilé představy, takže některé náměty členů pracovní skupiny se neuplatnily.
MŽP ČR zvolilo při precizování čs. předpisů v oblasti odpadních olejů jako hlavní zdroj informací Nizozemsko. Nizozemsko je státem přibližně stejně velikým jako ČR a má i trh mazacích olejů srovnatelné velikosti. Ještě v 80-tých letech 20. století tam byla situace v odpadovém hospodářství dost chaotická - odpadní oleje nevyjímaje. Spolupráce mezi vládou, provinciemi a obcemi byla špatná a improvizovalo se. Postupná náprava nastala asi před 10 lety a v současnosti je Nizozemsko s přibližně 38 % sběru olejů mírně nad průměrem EU.
Hodnocení reálného stavu
Základním ukazatelem hodnocení reálného stavu ve sběru odpadních olejů je podíl olejů z čerstvých olejů dodaných na trh, které byly jako odpadní olej organizovaně sebrány a následně využity způsobem, co nejméně zatěžujícím životní prostředí a pokud možno šetřícím přírodní zdroje (tab. 2). Ze zemí mimo EU se udává za Švýcarsko 49 % a Norsko 53 %. V USA je návratnost 38 % (z toho pouze 2 % se regenerují na základové oleje), v Japonsku 24 % (ze sebraného oleje se zužitkovává 40 %, avšak jen asi 2 % na základové oleje).
Požadavek nařízení vlády č. 197/2003 Sb. (POH) je v porovnání s tětmito údaji ambiciózní, avšak jeho první etapa se nevymyká z hodnot vykazovaných v zahraničí. Dosavadní vývoj v České republice naproti tomu ilustruje tabulka 3. Srovnání je pro ČR evidentně nepříznivé. Ze zemí EU jen Itálie (29 %), Francie (27 %) Řecko (25 %) a Španělsko (21 %) vykazují sběr pod 30 % (vztaženo na oleje dodané na trh). Průměr EU je oproti ČR více než dvojnásobný. Plyne z toho, že v prvních dvou letech účinnosti se nový zákon na množství sebraného oleje neprojevil.
Výsledky za rok 2003 ještě nejsou zpracovány, ale podle názoru pracovníků některých sběrných firem k významnému posunu nedošlo. Příčin může být více:
Účinnost zákona je zatím příliš krátká, zvláště když vyhlášky MŽP, které jsou přesnějším návodem jak postupovat, vznikaly až v roce 2001, resp. v roce 2002 (povinnost zpětného odběru od 23. února 2002).
Zákaz spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích, ve kterých se podle odhadu spaluje až 45 000 tun odpadních olejů, bude platit až od 1. 6. 2004. (zákon č. 86/2002 Sb., § 4 odst. 5).
Po reorganizaci státní správy nejsou dosud důrazně uplatňovány povolovací a kontrolní funkce. Víme však, že i země, které jsou nám dnes vzorem, se v minulosti potýkaly se stejnými problémy a konsolidace sběru a využívání odpadních olejů si vyžádala zásahy v oblasti práva a ekonomiky.
Počet subjektů oprávněných ke sběru a nakládání s odpadními oleji je příliš velký, což znesnadňuje posuzování a kontrolu jejich technického vybavení, odborné úrovně i samotné činnosti. V SRN, kde je ročně dodáváno na trh téměř sedmkrát více olejů než v ČR, je asi sto firem s licencí na sběr a nakládání s odpadními oleji, ve Francii asi 50, u nás jich je asi 120. V Nizozemsku bylo do roku 1992 oprávněných firem přes 400, po výběrovém řízení bylo vydáno šest licencí (je 6 oblastí).
Není optimálně určena "povinná osoba", tj. právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která oleje vyrábí nebo dováží. Zákon sice popisuje mechanismus, jak zajistit, aby existovala povinnost odevzdat odpadní olej, avšak tento mechanismus se skládá z formálních úkonů, jejichž konkrétní účinnost je sporná. Sotva může fungovat i zpětná vazba (komu přiřadí sběrná firma sběr jako povinné osobě?).
Racionální využití
Kde je třeba hledat zdroje odpadních olejů, když je u nás sběr tak nepřijatelně nízký? Některé oleje uváděné na trh mají návratnost nulovou (oleje procesní, konzervační, pro postřikové přípravky, oleje zapracované do plastických maziv). V České republice je předkládán návrh, který by měl být podkladem k posouzení, jaký je potenciál sběru odpadních olejů podle skupin olejů. Jak je zřejmé z tabulky 4, vychází návrh z německé zkušenosti.
Neodmyslitelnou součástí problematiky je racionální využití sebraných odpadních olejů. Směrnice Rady 75/439/EHS, pozměněná směrnicí Rady 87/101/EHS, požaduje upřednostňování materiálového využití, kterým se myslí v prvé řadě regenerace na základové oleje, pokud tomu nebrání technická, ekonomická nebo organizační omezení.
Technickými zábranami se míní zejména skutečnost, že daná země nedisponuje technologickým zařízením potřebné kapacity, nebo když úroveň existující rafinerie odpadních olejů není taková, aby produkty měly kvalitu srovnatelnou se základovými oleji z primárních ropných frakcí.
Poněkud problematickou otázkou je, jak vymezit pojem "regenerace". Nejde o jednoznačně definovanou technologii, nýbrž o takové technologické schéma rafinace odpadních olejů, které umožní získat základové oleje odstraněním škodlivých látek a příměsí, látek vzniklých stárnutím (zejména oxidačních produktů), zbytků přísad a látek vzniklých jejich rozkladem a náležitou úpravou frakčního složení.
Ekonomickou zábranou je zejména konkurenceschopnost na trhu. Evropská komise a Evropský soudní dvůr připouští podporu regenerovaných olejů dotacemi. Za organizační překážky se pokládají zejména logistické důvody.
Stále nebezpečné odpady
V zemích EU se na topné oleje, vyrobené přepracováním odpadních olejů, jež nemá znaky regenerace, pohlíží nadále jako na nebezpečné odpady. Tyto oleje se smí spalovat jen v zařízeních, které mají povolení kompetentního orgánu a splňují limity znečištění spalin. Neobstojí obcházení této zásady pomocí mlhavých slov (recovered, treated, processed from waste oil), které často znamenají jen odstranění vody a mechanických nečistot nebo nejvýš oddestilování těkavých podílů a mísení na určité základní vlastnosti. Topné oleje z odpadních olejů, které nebyly podrobeny regeneraci, nemohou tedy být běžným obchodním zbožím.
Podmínky v ČR (a v dalších zemích včetně většiny zemí EU) jsou limitované tím, zda daná země má nebo nemá regenerační jednotku, tj. rafinerii odpadních olejů. V ČR po zániku rafinerie Ostramo v důsledku povodně v roce 1997 regenerační jednotka zatím neexistuje. V Evropě jsou rafinerie odpadních olejů v Itálii (z toho dvě pracují ještě s rafinací kyselinou sírovou), Francii, Španělsku, Řecku, SRN a Dánsku, nejnověji také v Polsku (Jedlicze v Podkarpatské oblasti, kapacita 80 tis. tun/r). Ostatní země jsou odkázány buď na přepracování v zahraničí nebo na využití odpadních olejů s omezeními.
Porovnání není příznivé
Porovnání stavu sběru a ekologicky zodpovědného využívání odpadních olejů v ČR a v členských státech EU nevyznívá pro nás právě příznivé. Je jisté, že státy západní Evropy mají v řešení těchto problémů víceletý náskok, který se projevuje jak v technickém a organizačním zabezpečení, tak v ekologické zodpovědnosti obyvatel a v razantnější kontrole, bez nichž každá sebedokonalejší právní úprava ztrácí na své účinnosti. Je známo, že orgány Unie pokládaly za nezbytné různou formou zakročit, když byl pokrok v některých zemích liknavý. Nemůžeme čekat, že po vstupu do EU bude postoj k nám shovívavější.
Tab. 1 Předpisy EU, významné pro odpadní oleje
Směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech
Směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečném odpadu
Směrnice Rady 75/439/EHS o nakládání s odpadními oleji, pozměněné směrnicemi Rady 87/101/EHS a 91/692/EHS
Směrnice Rady 96/59/EHS o odstraňování PCB a PCT
Rozhodnutí Komise č. 2000/532/ES - Seznam odpadů
