Vážení čtenáři, tak už jsme v té Unii, aspoň předpokládám. Tento editorial píši ve zvichřených hodinách těsně před vstupem, kdy se dílem chystají ohňostroje, dílem některé ženy - zřejmě jako poslední reminiscenci na doby komunismu - tahají domů balíky mouky a rýže. Ano, a také piksly s hořčicí -...
Vážení čtenáři,
tak už jsme v té Unii, aspoň předpokládám. Tento editorial píši ve zvichřených hodinách těsně před vstupem, kdy se dílem chystají ohňostroje, dílem některé ženy - zřejmě jako poslední reminiscenci na doby komunismu - tahají domů balíky mouky a rýže. Ano, a také piksly s hořčicí - bez té do Evropě prostě nemůžeme.
Poslanci před pár dny schválili zákon o DPH, zřejmě tak závažný, že stálo za to kvůli němu riskovat čerstvě operovanou páteř. Nicméně o zákonu nikdo nic neví. V tomto okamžiku se snažím zajistit do dalšího čísla jakoukoliv relevantní informaci nebo rozbor o tom, co udělá vyšší DPH za svoz odpadů s ekonomikou měst, obcí a firem. Dozvěděla jsem se zatím jen, že to bude průšvih. To ovšem nemusím publikovat, to všichni vědí. Nemohu však najít někoho, kdo by to měl tento dopad spočítaný, analyzovaný nebo jakkoliv zpracovaný. Tak já nevím: je to jako když člověk skočí do divoké řeky s tím, že to nějak dopadne. Ono to obvykle dopadne dobře, ale taky můžete vyplavat jako mrtvola. Tento přístup se mi v případě podnikání a ekonomických aktivit zdá poněkud nepřístojný.
Nicméně se s tímto přístupem setkáváme tak často, že by snad šlo ho označit za českou školu. Nebo jsou ty zákony naprosto v pořádku a kvalitní a my jen hledáme jejich slabá místa, rochníme se v nich a nadáváme, že to kvůli nim nejde? Je problém v právních normách nebo v nás? Nicméně myslím, že dalších několik týdnů měsíců a let zřejmě budeme typicky česky improvizovat, hledat cestičky, úhybné manévry a skuliny, a snažit se zachovat si v nepřehledných pravidlech rovnou páteř a nedopustit se něčeho nezákonného. To vše za hrozby neustálých sankcí za něco, co nemůžeme ovlivnit a za nadávání na všechno, co se v okolí hýbe. Nicméně přes tyto vnitřní, utajené horory půjde život dál: cesty se vždycky nějaké najdou, lidi se dohodnou, případně poperou, nějak to dopadne - kupodivu obvykle docela dobře. Možná nás nakonec i Unie pochválí (ale my jim to nebudeme věřit, samozřejmě). A nezúčastněný pozorovatel si ani nevšimne, že kolem právě zuří bitva o transpozici a implementaci práva Evropské unie do reality České republiky.
