Stavební a demoliční odpady obsahují mimo jiné také nebezpečné látky pro životní prostředí a zdraví lidí a je potřeba posoudit, případně hodnotit jejich nebezpečné vlastnosti.
Postupy při posouzení nebezpečných vlastností stavebních a demoličních odpadů pověřenou osobou stanoví část 3 Metodického pokyn k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb (věstník MŽP 9/2003).
Nebezpečné vlastnosti
Odpad se hodnotí jako nebezpečný, jestliže je překročeno alespoň jedno z kritérií pro uvedené nebezpečné vlastnosti. Podle vyhlášky č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů k zákonu č.185/2001 Sb., o odpadech v pozdějším znění, je jmenováno čtrnáct nebezpečných vlastností (rámeček 2). Znečištěné stavební a demoliční odpady (SDO) pocházejí z demolic a zahrnují zbytky starých konstrukcí, inženýrských sítí, dopravních staveb a budov - cihly a beton, omítky, dřevo, kovy, plasty a ostatní materiály. Mezi SDO patří také odpady ze stavební činnosti zahrnující stavby na zelené louce i rekonstrukce.
Nebezpečné složky ve stavebních a demoličních odpadech zahrnují:
azbestové izolace a střešní krytiny (eternit),
nátěrové hmoty, lepidla a ředidla,
zářivky a rtuťové výbojky,
dehet, kreosot (lepenky, impregnované dřevo, pražce, dehtové izolace proti vlhkosti),
topné a mazací oleje (podlahy, příčky, omítky, nádrže),
impregnace dřeva a omítek a další fungicidy,
neželezné kovy (staré olověné rozvody pitné vody),
sloučeniny cínu, rtuti a olova (nátěry),
polyaromatické uhlovodíky jako usazeniny na stěnách komínů,
neinertní složky - plasty a pryž, sádra, podlahové krytiny, šrot, zbytky kabelů a elektrických vodičů,
neměkčený PVC (organicky vázaný chlór), tmely.
Sekundární kontaminace SDO pochází z provozu nebo ze skladování oleje, PCB, rtuti a organických látek.
Podle dostupných údajů kolísá množství toxického podílu v rozmezí 0,1-5 % a u běžných staveb nepřekračuje 1 % (azbest, nátěry).
V případě demolic starších budov, kde neexistuje dostatečná detailní stavební dokumentace, nelze kontaminace jednoduše zjistit, proto musí být pověřenou osobou odebrány vzorky omítek, nosných konstrukcí a podlah a podrobeny chemické analýze - zmapování a určení charakteru kontaminace. Při demolici by nemělo docházet k mísení kontaminovaného odpadu (většinou uložení na skládku NO) s nekontaminovaným stavebním odpadem. Místa odběru a rozsah kontaminace, postup prací a způsob nakládání musí být uveden v dokumentaci k žádosti o stavební povolení. Nebezpečné složky stavebního odpadu musí být separovány na staveništi, odděleně shromažďovány, evidovány a předány autorizované firmě k využití nebo odstranění. Nejběžnější způsob je skládkování (54 %), využití jako druhotná surovina (23 %).
Obecné zásady nakládání s NO vycházející z platné legislativy a plánování se zaměřují na prevenci vzniku nebezpečných odpadů, snižování nebezpečných vlastností, zpřísňování požadavků pro bezpečné a environmentálně šetrné nakládání s nebezpečnými odpady. Hlavní problémy nakládání s NO souvisí s prevencí jeho vzniku, klasifikací a evidencí odpadu jako nebezpečného, označováním, skladováním a přepravou, bezpečným využitím (materiálovým nebo energetickým) a jejich bezpečným odstraněním.
Úkoly vyplývající z POH
Plán odpadového hospodářství ukládá analyzovat způsoby nakládání se stavebními a demoličními odpady za účelem vytvoření podmínek pro splnění těchto cílů: využívat 50 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do konce roku 2005 a 75 % hmotnosti vznikajících stavebních a demoličních odpadů do konce roku 2012.
V zájmu dosažení cíle je nutno snížit hmotnostní podíl odpadů ukládaných na skládky o 20 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000 - ukládat odpady na skládky jen v případě, že s odpady nelze v daném místě a čase nakládat jiným způsobem.
POH se ve své 3. části zaměřuje na nakládání s vybranými odpady. Mezi mini je pro SDO zejména významný azbest (část 3.3.6). Podle POH je nutné zabránit rozptylu azbestu a azbestových vláken do složek životního prostředí a stanovit technické požadavky pro nakládání s odpady s obsahem azbestu při jejich ukládání na skládky. Azbest se nyní již nesmí používat a předpokládá se, že do 10 let poklesne jeho množství o 50 %.
Způsoby využití SDO
Upravený odpad je možné využívat v souladu se zákonem o odpadech a jeho prováděcími předpisy, tj. pouze v zařízeních určených k využívání těchto odpadů podle § 14 odst. 1 za podmínek stanovených vyhláškou č. 383/2001 Sb., nebo v zařízeních podle § 14 odst. 2 zákona o odpadech (která v podstatě rovněž vyžadují určité prokázání shody se surovinami v nich běžně užívanými).
Jedná se např. o upravené stavební odpady určené pro rekultivaci povrchu terénu a k umísťování do podzemních prostor, do rekultivační vrstvy skládek a k výrobě umělých rekultivačních materiálů.
Podmínky pro využívání odpadů v podzemních prostorách a na povrchu určuje vyhláška č. 383/2001 Sb., § 12. Podle ní nesmí vodný výluh v žádném z ukazatelů překročit limitní hodnoty výluhové třídy I, uvedené v tabulce č. 6. 1. Obsah organických látek v sušině nesmí překročit limitní hodnoty organických škodlivin v sušině uvedených v tabulce č. 9.1 a výsledky testů ekotoxicity musí být hodnoceny jako negativní. Překročení hodnot se toleruje v případě, že jejich zvýšení odpovídá podmínkám charakteristickým pro dané místo a geologické a hydrogeologické charakteristice místa a jeho okolí.
Stavební a demoliční odpad lze uvádět na trh také jako výrobek, a to v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky (ve znění zákona č. 71/2000 Sb). U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů. V případě stavebních materiálů se jedná o nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, jehož součástí jsou i požadavky na posouzení stavebních výrobků z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti, a tím vyhovují požadavkům zákona č. 102/2002 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Na tyto materiály a jejich využívání se zákon o odpadech nevztahuje. Mezi tyto materiály patří například kamenivo, zásypový materiál určený k likvidaci hlavních důlních děl zasypáním, granulát pro kolejové lože a obslužné komunikace báňských provozů, granulát do výsypek povrchových dolů pro násypy a zásypy nebo pro rekultivaci báňských výsypek, a také zásypový materiál určený ke stavebním činnostem na povrchu země (vyrovnávání terénu, rekultivace apod.).
Rozsah posuzovaných parametrů (ve výluhu i v sušině) a limitní hodnoty analýz jsou stanoveny na základě technické dokumentace, kde je přesně stanoven účel použití a hodnocení je vydáváno pro deklarovaný účel použití. Z laboratorních testů se provádí výluhové testy - chemická analýza stanovených parametrů a testy ekotoxicity. V sušině se stanovují celkové obsahy organických látek a celkové obsahy kovů.
Rozpracováním Realizačních programů ČR pro stavební a demoliční odpady s využitím doporučení a odkazů Metodického návodu MŽP bude řešena problematika sjednocení výkladu a přístupu správních a kontrolních orgánů v rámci předcházení vzniku, využívání a odstraňování odpadů vznikajících při zřizování, údržbou, rekonstrukcemi a odstraňováním staveb.
Právní předpisy a poklady
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů
Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
Vyhláška MŽP a MZ č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky
Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů
Metodický pokyn odboru odpadů MŽP k nakládání s odpady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb, Věstník MŽP, září 2003
Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v pozdějším znění
Vyhláška MZ č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli
Návrh Národního plánu nakládání s nebezpečnými odpady - Projekt SENTER
Realizační program ČR pro stavební a demoliční odpady
Zimová M., Preslová J. (2001): Metodické doporučení SZÚ pro hodnocení škodlivých a nežádoucích látek uvolňujících se z vybraných skupin výrobků pro stavby do vody a půdy, vyd. Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica 3/2001, ISSN 0862-5956.
Nebezpečné vlastnosti odpadů
H1 Výbušnost - tuto vlastnost mají odpady, které mohou explodovat působením vnějších tepelných podnětů nebo jsou citlivé k nárazu nebo tření nebo je u nich možno vyvolat reakce detonativního charakteru nebo v nich po zážehu probíhá rychlé výbuchové hoření.
H2 Oxidační schopnost - pevné odpady; kapalné odpady; odpady, které se stávají výbušnými po smíchání s hořlavými materiály; odpady - organické peroxidy, které jsou hořlavé dokonce i když nejsou v kontaktu s jiným hořlavým materiálem.
H3-A Vysoká hořlavost - tuto vlastnost mají v souladu s výsledky zkoušek odpady ve formě: kapalin s bodem vzplanutí 21 oC, pevných látek nebo kapalin, plynů, pevných odpadů, pevných látek nebo kapalin.
H3-B Hořlavost - tuto vlastnost mají v souladu s výsledky zkoušek uvedených v příloze odpady ve formě kapalin s bodem vzplanutí > 21 oC a < 55 oC.
H4 Dráždivost - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují dráždivé látky a nejsou žíravé a mohou při krátkém, prodlouženém nebo opakovaném styku s pokožkou nebo sliznicí vyvolat její zanícení.
H5 Škodlivost zdraví - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují látky a přípravky škodlivé zdraví a mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží způsobit lehké poškození zdraví.
H6 Toxicita - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují toxické látky nebo přípravky (včetně vysoce toxických) a jejichž vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží může vést k vážnému, akutnímu nebo chronickému poškození zdraví, případně i smrti.
H7 Karcinogenita - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují karcinogenní látky nebo přípravky a mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží vést k onemocnění rakovinou nebo zvýšit četnost výskytu rakoviny.
H8 Žíravost - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují žíravé látky nebo přípravky a mohou při krátkém, prodlouženém nebo opakovaném styku s pokožkou nebo sliznicí vyvolat její poškození.
H9 Infekčnost - jako nebezpečný odpad s nebezpečnou vlastností infekčnost se hodnotí odpady, které obsahují životaschopné mikroorganismy nebo jejich toxiny a další infekční agens, s dostatečnou virulencí v koncentraci nebo množství, o nichž je známo nebo spolehlivě předpokládáno, že způsobují onemocnění člověka nebo jiných živých organismů.
H10 Teratogenita - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují teratogenní látky nebo přípravky (toxické pro reprodukci), které mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží vyvolat nebo zvýšit četnost výskytu nedědičných vrozených malformací nebo funkčních poškození.
H11 Mutagenita - tuto vlastnost mají odpady, které obsahují mutagenní látky nebo přípravky a mohou po vdechnutí, požití nebo proniknutí kůží vyvolat vznik nebo zvýšit pravděpodobnost výskytu dědičných genetických vad.
H12 Schopnost uvolňovat vysoce toxické a toxické plyny ve styku s vodou nebo kyselinami - tuto vlastnost mají odpady, které uvolňují ve styku s vodou nebo kyselinami nebo vzduchem více než 1 l.h-1.kg-1 vysoce toxického nebo toxického plynu.
H13 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po jejich odstranění - tuto vlastnost mají odpady, které mohou jakýmkoliv způsobem nebo vést při nebo po svém odstranění ke vzniku škodlivých látek, které negativně působí na životní prostředí a zdraví lidí.
H14 Ekotoxicita - tuto nebezpečnou vlastnost mají odpady, které představují nebo mohou představovat akutní nebo pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí.
Státní zdravotní ústav, Praha
