Podobně jako zákon o odpadech prošel novelizací i zákon o obalech. Jeho nová verze byla zveřejněna 3. března 2004 pod číslem č. 94/2004 Sb.
Záměrem bylo v novele odstranit problémy, které se projevily při aplikaci zákona o obalech v praxi a přesněji definovat povinnosti osob, uvádějících obaly na trh nebo do oběhu.
Podstatné změny
Jedna z největších změn v novele se týká subjektů, které uvádějí na trh nebo do oběhu během roku jen zanedbatelné množství obalů. Hranice byla v novele stanovena na 300 kg/rok. Taková osoba musí i nadále splňovat všechny povinnosti vyplývající ze zákona o obalech, tj. musí mít zajištěn zpětný odběr obalových odpadů buď samostatně nebo formou sdruženého plnění.
Je však zvýhodněna tím, že nemusí platit registrační poplatky, pokud se zaregistruje v seznamu MŽP. Uzavře-li subjekt smlouvu o sdruženém plnění s AOS Eko-kom, nemusí za ni AOS odvádět registrační poplatek Státnímu fondu životního prostředí.
Odborníci však upozorňují, že hranice 300 kg/rok je příliš nízká. Podle Vlado Volka z obalové asociace SYBA je efektivní hranice desetkrát vyšší, jinak firmy zbytečně mrhají penězi na evidenci zanedbatelných množství za hranicí statistické chyby. Jelikož obvykle firma neví, zda za rok překročí hranici 300 kg, musí se předem zaregistrovat a k 15. únoru odevzdat evidenci. Navíc na firmu doléhají všechny ostatní povinnosti producenta obalového odpadu, kterých není málo (splnění podmínek prevence a podmínek uvedení obalu na trh).
Východiskem z této poněkud kocourkovské situace by mělo být podstatné zjednodušení evidence pro malé producenty obalového odpadu. Její konkrétní provedení však bude zakotveno ve vyhlášce, kterou MŽP dosud nedokončilo, tudíž není jasné, jak bude evidence vypadat. Kompletním vyřizováním a registrací evidence o obalech bylo odborem odpadů MŽP pověřeno Centrum pro hospodaření s obaly VÚV TGM, Praha.
Podstatnou změnou je rozšíření definice obalu v § 2 novely. Obaly jsou nyní i výrobky, které jsou prodávány "jinému konečnému uživateli", tj. nejen spotřebiteli, jak tomu bylo doposud. Tímto termínem je myšlen subjekt, který neuvádí obaly dále do oběhu, nýbrž je nakupuje pro svou podnikatelskou činnost. K těmto průmyslovým obalům, které se nedostanou ke spotřebiteli, ale končí ve firmách, se vztahuje povinnost zajistit jejich využití, nikoliv povinnost zajistit zpětný odběr. V praxi to znamená, že subjekt, který má takový průmyslový obalový odpad, uzavře smlouvu se společností, která nakládá s těmito obalovými odpady (podobně jako v případě skupinových a přepravních obalů). Svozové společnosti jsou pak formou sdruženého plnění ve smluvním vztahu s AOS Eko-kom, čímž se zajišťuje recyklace průmyslových obalů.
Kdo rozhoduje?
V praxi bylo při mnoha řízeních důležité rozhodnout, co je, a co není obal. Až do novely zákona o tom rozhodovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Nutno říci, že proces to byl zdlouhavý, neboť na MPO byla tato služba zajištěna minimem pracovníků.
Podle novely má nyní v této otázce rozhodovat Ministerstvo životního prostředí ve standardní lhůtě 30 (maximálně 60) dnů. AOS Eko-kom požádalo MŽP, aby vydalo rozhodnutí v případech, které jsou obecnější, což by mělo postihnout více než 90 % všech obalů na trhu. Ve zbývajících "speciálních" případech pak bude nutné rozhodovat individuálně. Tyto informace jsou přístupné na webových stránkách www.ekokom.cz a vycházejí také ve Věstníku MŽP.
Novela zákona nezměnila procenta recyklace a využití obalového odpadu. Již letos by mělo celkové využití dosáhnout 45 %, v příštím roce pak 52 %. Tyto kvóty jsou v praxi obecně považovány za nerealisticky vysoké.
