První světový veletrh obchodu s emisemi Carbon Expo 2004 v Kolíně nad Rýnem přinesl projekty na snížení emisí skleníkových plynů.
Příští rok začíná pro 13 000 průmyslových podniků a elektráren zemí Evropské unie nová éra. Poprvé v historii jim budou komise odborníků vystavovat osvědčení na výši emisí stopových plynů ohrožujících životní prostředí. S oficiálním určením množství emisí kysličníku uhličitého a dalších odpadových plynů vypouštěných do atmosféry je automaticky spojena povinnost k jejich snížení.
Tento sofistikovaný systém certifikace má vést k tomu, že jednotlivé země musí nejpozději do roku 2012 snížit celkovou hodnotu emisí o pět procent ve srovnání s rokem 1990. K tomuto příspěvku k ochraně atmosféry a životního prostředí se zavázalo 38 zemí - včetně všech členských států Evropské unie - podepsáním protokolu dohodnutého v Kjótu v roce 1998. Certifikáty ovšem nejsou jen výhružným strašákem, nýbrž nabízejí podnikům různé možnosti řešení, které nespočívají jen v nákladných investicích do filtrů a čističek.
Obchod bude možný
Atraktivnost celého konceptu spočívá v tom, že s emisemi bude možno od příštího roku obchodovat jako s akciemi na burze. K tomuto kroku se v Kjótu rozhodly signatářské státy proto, že současné investice pro snížení emisí kysličníku uhličitého o jednou tunu se v průmyslových zemích pohybují od 15 do 100 USD v závislosti na stupni jejich rozvoje.
Starší podniky, které nemají k dispozici investiční prostředky na snížení emisí, si budou moci koupit akcie emisí a přispět tím do společného finančního fondu, který bude použit pro investice v rozvojových zemích. Nové nebo modernizované podniky s hodnotami emisí pod určenou normou budou naopak moci jejich pozitivní certifikáty prodávat a tak rychle amortizovat investice do nákladných opatření.
Poptávka větší, než nabídka
Za současného stavu lze předpokládat, že poptávka po certifikátech bude větší než jejich nabídka. Obr. 1 dokumentuje současnou situaci. Ukazuje procentuální změnu celkových emisí mezi léty 1990 a 2001. Ponecháme-li stranou Monako, jehož absolutní hodnoty jsou velmi nízké, patří k největším evropským hříšníkům Španělsko (+33 %) a Belgie (+7 %). Státy bývalého sovětského bloku v tomto srovnání dopadají pozitivně: Česko má -23 %, Slovensko -31 %, Polsko -32 % a Ruská federace dokonce - 44 %, což souvisí především s likvidací nerentabilních podniků po roce 1990.
Kromě Německa (-18 %) a Velké Británie (-12 %), dvou zemí, které emise výrazně snížily, zůstávají prozatím ostatní staré členské státy Evropské unie daleko za předepsaným limitem pro rok 2012. Spojené státy, které Kjótský protokol nepodepsaly, jsou s nárůstem 13 %, pokud jde o absolutní množství emisí, největším světovým hříšníkem. Na druhém místě absolutního množství emisí figuruje Japonsko.
Pro podniky překračující limity emisí nabízí Kjótský protokol racionální řešení tím, že obchod s emisemi rozšiřuje prakticky na všechny státy světa. Především v rozvojových zemích s jejich tolerovanou politikou zapalování pralesů existuje velký potenciál pro zabránění emisí.
V Kjótském protokolu jsou projekty s rozvojovými zeměmi označovány jako Clean Development Mechamism (CDM). Jejich výhodou je, že jsou levnější než výše zmíněná burza akcií v průmyslových zemích.
Celosvětový projekt
Na veletrhu Carbon Expo, který se konal od 9. do 11. června v Kolíně nad Rýnem, prezentoval tento celosvětový projekt Mezinárodní svaz pro obchod s emisemi (IETA), v němž je sdruženo 90 podniků z průmyslu a finančního sektoru, včetně konzultantských firem. V současně době má IETA, která úzce spolupracuje se zvláštním fondem Světové banky nazvaným CFB (Carbon Finance Business), k dispozici zhruba 250 miliónů amerických dolarů, které byly již loni rozděleny na financování nejrůznějších projektů ve všech světadílech.
Největší podíl prostředků si prozatím zajistila východní Asie (obr. 2), kde dominuje Čína s investicemi ve výši 25 miliónů dolarů pro několika typů projektů - na využití metanu, který vzniká při těžbě uhlí, pro výrobu elektrické energie a na podporu výstavby vodních elektráren nahrazujících tradiční uhlím vytápěné tepelné elektrárny. Indonézie obdržela 15 milionů dolarů pro zlepšení energetické účinnosti cementáren a v Indii je částkou 12 milionů dolarů subvencována náhrada těžby lignitu pro tepelné elektrárny využitím tepla získaního z biologických odpadů. Z bývalých zemí východního bloku získal dosud největší částku Uzbekistán a to 7 milionů na stavbu tepláren v Taškentu.
Procentuální rozdělení investicí fondu CFB podle jednotlivých technologií zachycuje obr. 3. Zde se ukazuje, že nejvyšší snížení emisí fond očekává od racionálního odstraňování odpadu (19 %) a malých vodních elektráren, které jsou subvencovány 16 % celkové částky 250 miliónů. Nezanedbatelné investice směřují do výstavby větrné energie (kolem 27 milionů dolarů) a geotermální energie (asi 25 milionů dolarů).
Kolínského Carbon Expo, které se má v budoucnu konat ve dvouletých intervalech, se zúčastnili zástupci vládních organizací, bank a koncernů z 19 zemí včetně České republiky Pozitivně bylo vnímáno, že naftový koncern Shell, který si v devadesátých letech při akci Greenpeace kolem potopení vrtné plošiny Brent Spar vysloužil pověst nejarogantnějšího hříšníka v otázkách životního prostředí, měl na veletrhu jeden z největších stánků. Prezentoval nejrůznější projekty na zlepšení životního prostředí v zemích třetího světa, do nichž ročně investuje několik set milionů dolarů.
