Kompostovatelné plasty patří do skupiny biodegradabilních plastů (BDP). Jejich materiálové vlastnosti musí splňovat podmínky biodegradability podle ČSN EN 13432. Na základě splnění požadavků uvedené normy jsou využitelné ke kompostování.
Optimální životní cyklus mají kompostovatelné plasty vyrobené z derivátů škrobu. Pro jejich výrobu jsou používány široce dostupné obnovitelné zdroje jako kukuřice, obilí, rýže, brambory. Mezi tyto plasty patří plast z hmoty Mater-Bi, který je ideální pro sáčky a pytle pro oddělený sběr bioodpadu. Pro Mater-Bi byl realizovány laboratorní zkoušky biodegradability podle ISO 14855:1999. U Mater-Bi, ze které se dělají sáčky a pytle pro separovaný sběr (Film Grade), ukázaly výsledky průběh biodegradace odpovídající rozkladu čisté celulozy (graf 1).
Hodnocení kompostovatelných plastů
Porovnávání vlivu BDP a synteticky vyráběných materiálů na životní prostředí jasně ukázalo, že z pohledu produkce skleníkových plynů a úspor energie mají BDP jednoznačně pozitivní vliv. Způsob likvidace synteticky vyráběných plastů často vede k jejich spalování či skládkování.
Při "likvidaci" BDP je navíc potenciál zisku kompostu či bioplynu. Při nesprávném užití v komerčním zemědělství však mohou mít BDP negativní vliv na zvýšenou eutrofizaci vod, případně na sníženou biodiverzitu (získávání primární hmoty pro výrobu BDP - rostlinná výroba - škrob, kyselina mléčná...)
Konkrétním příkladem je hodnocení životního cyklu kompostovatelných sáčků na bioodpad v souladu s normou ISO 14 040. Byly srovnávány sáčky z různých materiálů, sloužící ke stejnému účelu: sáčky z papíru, z Mater-Bi a z polyetylénu s vysokou hustotou (HDPE). Jedním ze sledovaných parametrů byla spotřeba energie na 1000 ekvivalentních sáčků v MJ. Zatímco na sáčky z Mater-Bi se spotřebuje 900 MJ, a na HDPE sáčky 1000 MJ, papírové výrobky spotřebují 4800 MJ, což je způsobeno především jejich vysokou hmotností.
Dalším sledovaným parametrem byl celkový příspěvek k oteplování Země GWP (global warming potential), ekvivalent pro 1000 sáčků měřeno množstvím CO2 v kg (největší je u papíru, nejmenší u Mater-Bi). Dále se zkoumaly dopady na životní prostředí jako acidifikace nebo ozónový efekt. Při hodnocení vlivu odpadů vznikajících od výroby po likvidaci byl zjištěn u Mater-Bi méně příznivý dopad v porovnání s papírem a HDPE při potenciálním zasolování prostředí.
Specialitou kompostovatelných sáčků vyrobených z plastu Mater-Bi je jejich paropropustnost. Tato vlastnost sáčky přímo předurčuje pro použití ke sběru bioodpadů. Pokud je sáček umístěn tak, aby kolem něj mohl proudit vzduch, dochází k vysychání bioodpadu uvnitř sáčku. Úbytkem vlhkosti se může dosáhnout snížení hmotnosti odpadu až o 40 % za týden, což již může mít reálný ekonomický dopad při svozu a platbách za zpracování bioodpadu.
Dochází také ke snížení hnilobných procesů, což vede k úbytku zápašných látek a snížení tvorby plísní. Studie Univerzity v Insbrucku zkoumala mimo jiné i úbytek hmotnosti u různých systémů sběru bioodpadů v domácnosti. Nejlepších výsledků dosáhl odvětrávaný systém, který se skládal z kompostovatelného sáčku z hmoty Mater-Bi a speciálního odvětrávaného koše BioMat-Combi, u něhož za tři dny došlo k úbytku hmotnosti o 15 %, za sedm dní o 35 % a za dva týdny o celých 52 %.
Tento efekt je důležitý zejména v domácnostech, kde vede k vyšší výtěžnosti i čistotě bioodpadu.
Perspektivy využití
Využitelnost kompostovatelných plastů z hmoty Mater-Bi je limitována jeho stávající cenou. V porovnání s konvenčními plasty z fosilních zdrojů je cena 4-8krát vyšší.
Tento rozdíl je dán nepoměrem cen prvotních surovin a absencí podpory pro využívání obnovitelných zdrojů v tomto segmentu trhu. Vliv má stále ještě relativně komplikovaný způsob výroby biopolymeru. I přes tyto nepříznivé aspekty již dnes může být používání kompostovatelných sáčků z hmoty Mater-Bi ekonomické, pokud jsou správně používány a pokud jsou vyčísleny veškeré přínosy, které užití těchto sáčků přináší.
Masivní nasazení sáčků má smysl zejména v lokalitách s bytovou výstavbou, kde je při manipulaci s bioodpadem nutné opustit privátní prostor a odpad odnést na určitou vzdálenost do sběrné nádoby. Odpad je v bytech nutno shromažďovat ve vyhrazené nádobě a pravidelně jej vynášet.
Pokud je bioodpad v běžném plastovém koši, většinou v domácnosti velmi brzy zapáchá a obtížně se z nádoby vysypává. Z tohoto důvodu jsou do nádob vkládány běžné polyetylenové tašky, které si obyvatelé bytu přinesli z nákupu. Odpad končí ve sběrné nádobě většinou i s těmito sáčky. Primární znečištění bioodpadu vede k dalšímu znečišťování jinými nežádoucími odpady, neboť při pohledu do sběrné nádoby je zjevné, že k určitému stupni třídění bude muset stejně dojít.
Do přínosů kompostovatelných sáčků je proto třeba započítat hygienické aspekty (čistá manipulace, snížení hnilobných procesů a zápachu), snížení hmotnosti bioodpadu (poplatky za svoz a zpracování), zvýšení čistoty bioodpadu (není nutná další manipulace před odevzdáním na kompostárnu), zvýšení výtěžnosti (zvýšení efektivity separace a snížení množství biodegradabilních odpadů ve směsném odpadu), celkový environmentální přínos kompostovatelných plastů (v porovnání s konvenčními plasty).
Převést výše uvedené aspekty do čísel je velmi problematické, protože je nutné brát v úvahu mnoho aspektů, které mohou ovlivnit konečnou ekonomiku. Je proto nutné provést posouzení na konkrétních podmínkách v konkrétní lokalitě. Stávající zkušenosti zejména ze zahraničí (Rakousko, Itálie, Německo, Holandsko) ukazují jednoznačný pozitivní přínos kompostovatelných BDP. V těchto zemích je však ekonomika ovlivněna větším rozdílem mezi cenou kompostování a cenou ukládání odpadu na skládky.
V ČR máme první zkušenosti s používáním těchto sáčků v Jindřichově Hradci, kde lze za největší přínos považovat uspokojivou čistotu bioodpadu. Oddělený sběr bioodpadu je zde realizován na sídlišti Hvězdárna. Obyvatelé sáčky nosí do hnědých nádob. Ty jsou umístěny na veřejném prostranství v "hnízdech" u kontejnerů na směsný odpad.
HBABio, s. r. o., Praha
